Resuscitovat slovinského mistra nebylo v jeho silách. NK Celje opustil Jiří Jarošík po čtyřech měsících a záchranu ambiciózního celku předal třetímu trenérovi v sezoně. „Bylo to rychlé, ale bude mě to mrzet,“ říká bývalý reprezentační záložník. Co bylo při balkánské misi špatně a jak v zemi jezer rezonovalo EURO do 21 let?
Na podzim dovedl Ústí nad Labem na třetí místo ve FNL. K Vánocům dostal dárek v podobě slovinské výzvy – vytáhnout mistra z dolních pater tabulky. Dnes bývalý hráč CSKA Moskva, Celtiku či Chelsea ví, že to pro něj byl příliš těžký úkol. „Už řeším, co bych mohl změnit a co příště udělat jinak. Nechci o sobě moc pochybovat. Dostal jsem krásné rady do života a byla to skvělá zkušenost,“ říká začínající kouč.
Slovinské dobrodružství trvalo jen čtyři měsíce. Nečekal jste, že času bude víc?
„Bylo to rychlé. Bude mě to dlouho mrzet, protože jsem tomu věnoval maximální úsilí a věřil jsem, že pomůžeme tým zlepšit. Bohužel, nepovedlo se. Celje začalo sezonu špatně a semnou už to jen gradovalo. Hráči nebyli schopni navázat na minulý ročník, odešli tři nejlepší hráči, z toho dva dohromady nastříleli 41 branek. Kádr se nedoplnil a ve finále ani já jsem nedokázal mužstvo probudit a vrátit k výsledkům, které předtím mělo. Ale nelituju. V Ústí bych tolik zkušeností za pět let nezískal.“
| Jiří Jarošík v NK Celje |
| Zápasy 12 Výhry 2 Remízy 2 Prohry 8 Skóre 7:17 |
To mi přijde jako dost překážek na tak už riskantní misi, nemyslíte?
„Drobných překážek byla spousta. Například mentalita hráčů, moje vidění fotbalu a jak ho hrát. Stojím si za tím, že hráči nejsou moc zvyklí na každodenní práci a náročnost. Řešil jsem dost disciplinárních věcí mimo fotbal, ale objevovaly se i na hřišti. Například v Ústí kádr tak kvalitní nebyl, ale kluci na sobě chtěli pracovat. Nechci tvrdit, že Celje je špatné mužstvo, ale přeci jen je stále dost mladé a má po fantastické sezoně, možná až trochu náhodné, protože se k loňským výsledkům nepřiblížilo.“
Přišel jste na to proč?
„Na soustředění v Turecku jsme hráli skvělý fotbal, ale přišla soutěž a nedokázali jsme to do ní přenést. Mladí kluci neunesli tlak, každý proti mistrovi hrál jinak a postupně se tým dostával do křeče. Vypadávali nám hráči. Nezažil jsem, aby nám najednou nemohlo hrát šest, sedm hráčů. To už se pak těžce vyhrává.“
Vyzkoušel jste si, jaké to je, když musí trenér pracovat s týmem, kterému se nedaří. Máte nové poznatky?
„Stoprocentně. Zkoušeli jsme tým oživit všelijak. Dělali jsme různé teambuildingy, měli jsme psychologa. Já jako impulzivní trenér jsem zkoušel být klidnější, ale tým se choval pořád stejně. Bylo to ubíjející vědět, že hrajete každé tři dny a každé tři dny jdete do zápasu s takovou morálkou. Do budoucna určitě budu víc pes i na disciplínu.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
