Gabriel: Není čas hrát druhé housle. Hradec komfortní zóna, Dánsko titul
Letí to. Obránce Adam Gabriel má za sebou první sezonu v Dánském království a jako vyslanec české fotbalové školy se neztratil. Podílel se totiž na titulu v tamní Superlize. Trápilo ho zranění, přepadaly myšlenky, jestli udělal odchodem z Hradce Králové dobře. I reprezentační vlaštovka na přípravné zápasy v březnu byla pádnou odpovědí, že ano. „Nejtěžší je nepřipouštět si, že člověk není s rodinou, ale jsem šťastný,“ říká čerstvě třiadvacetiletý dánský mistr s Midtjyllandem.
Máte doma svůj první titul. Už se povedlo úspěch vstřebat?
„Dva dny oslav bohatě stačily. Úplně nejsem ten typ, co by zůstával někde dlouho do noci. Taky se to na mně podepsalo, už mám antibiotika. Bylo to krásné. Objížděli jsme i menší městečka v regionu, která k nám fanouškovsky spadají.“
Naskočil jste do 19 zápasů v lize. V tomto ohledu vládne spokojenost?
„Sezona byla nahoru a dolů. Po příchodu z Hradce jsem se musel rozkoukat. Kvalita hráčů v Dánsku po individuální stránce je někde jinde. Navštívil mě brácha Šimon (fotbalista Ružomberoku), tak jsem mu zrovna říkal, že jsem se v týmu hlavně ze začátku někdy cítil, že jsem dorazil z béčka. Pak přišlo zranění kolene, ale to naštěstí vyšlo do zimní pauzy. Chvíli jsem taky vypadl ze sestavy, nějaké zápasy se nepovedly. Na podzim jsem byl rád za pár minut, teď už více naskakuju v základu. Na první sezonu fajn. Zahrál jsem si v Kodani proti FC a Bröndby, kde je na stadionu třicet tisíc lidí. Odešel jsem za poznáním a nelituju toho.“
Když je na konci ročníku titul, lze vůbec něco vnímat negativně?
„Určitě vím, že je nadále potřeba se zlepšovat, protože pořád nejsem hotový hráč, ale to je vlastně pozitivně negativní zjištění. V Hradci jsem se cítil
