S nadsázkou se dá říct, že vstal z fotbalového hrobu. Loni na podzim působil Petr Bolek v třetiligovém Dolním Benešově, a nevěděl, co bude dál. Po příchodu do Trnavy však čtyřiatřicetiletý gólman chytil druhý dech a se Spartakem slavil triumf ve Slovnaft Cupu, díky kterému si zahraje Evropskou ligu. V obsáhlém rozhovoru pro iSport Premium se zkušený brankář vrací i ke svému angažmá v Plzni, které poznamenal trest za řízení v opilosti, a vysvětluje, v čem je jiný než kolega Kepa Arrizabalaga z Chelsea.
Na jaře jste s Trnavou zachránil ligu a vyhrál Slovnaft Cup. Věřil jste, že ještě něco takového zažijete?
„Když jsem sem šel, ani jsem se reálně nebál, že bychom se neměli zachránit. Nakonec se ale situace vyvinula jinak, protože jsme nebyli schopní vyhrát zápasy, které jsme vyhrát měli. A pokud jde o pohár, asi bych lhal, kdybych řekl, že jsem čekal, že ještě vyhraju slovenský pohár. Vždyť já jsem nevyhrál ani český, s Plzní jsme ve finále prohráli se Spartou, což si ještě živě pamatuju. To byla velká škoda. Měl jsem sice v hlavě, že v Trnavě je velký zájem pohár vyhrát, ale zároveň jsem věděl, jak to bude těžké. Neměli jsme nějakou valnou střeleckou formu, ale zato jsme měli kopec štěstí.“
Na podzim jste působil v třetiligovém Dolním Benešově. Jak jste se vůbec v Trnavě ocitl?
„Takovou oklikou. Už jsem byl jednou nohou v Nitře a Dušan Vrťo, který nyní dělá agenta, mi říkal, že by tam mohla být i Trnava, ale tomu jsem nepřikládal velkou váhu. Jenže Nitra padla a pak se mi ozval Palo Kamesch, který nyní dělá v Trnavě trenéra brankářů, že ta možnost je skutečně celkem reálná a nakonec jsme se rychle domluvili a odletěl jsem za klukama do Turecka.“
Byl to z MSFL pro vás velký skok?
„Ani ne, jen co se týče stadionů, které šly na Slovensku za poslední roky neuvěřitelně nahoru. Dolní Benešov byl ve třetí lize nováčkem a málokdy se stalo, že bych v bráně neměl co dělat, naopak jsem řešil víc situací a složitější než v první lize, pro gólmana je práce i v divizi. Mně to pomohlo, protože zápasový rytmus se natrénovat nedá.“
Jak jste angažmá v Dolním Benešově bral?
„Málokdo ví, že to bylo mé přání. Minulé léto jsem se v Plzni připravoval s juniorkou a měl jsem určité možnosti, jenže v té době jsem ještě neměl řidičák, takže nějaké Polsko osm set kilometrů z Ostravy pro mě nepřipadalo v úvahu. Nebylo to nic bombastického, ale asi bych na to slyšel, kdybych se mohl pohybovat po vlastní ose. Díval jsem se na možné spoje, a vycházelo to na devět a půl hodiny vlakem a tři přestupy, dostal bych se domů jednou za půl roku, hotová džungle. Pak se na poslední chvíli řešil Zlín, ale tam mě půlka vedení chtěla a půlka ne. Mohl jsem jít i do Nitry místo Lukáše Hrošša, ale ten nakonec do Polska neodešel, to jsem byl trošku zklamaný. Nakonec se mi ozvali z Vyšehradu, jenže třetí liga v Praze mi nic neřešila, navíc hrají na umělé trávě.“
Nicméně za Dolní Benešov jste byl nakonec rád…
„Řešil jsem ještě druholigové kluby v okolí Ostravy, třeba Vítkovice, ale nikdo nevěděl, že jsem se naštěstí domluvil s panem Šádkem, že mě bude Plzeň dál platit. Až nastal poslední den přestupového termínu, a ozval se mi Honza Baránek, který dělá asistenta v Dolním Benešově, kam to mám z Ostravy dvacet minut. Vedení Plzně tehdy bylo v cizině, takže to byla taková akce kulový blesk, ale pan Šádek mi řekl: Bolčus, běžte, budete aspoň chytat, a v zimě uvidíte, co bude. Domluvili jsme se takhle přes telefon a já jsem druhý den mazal do Ostravy, kde jsem pak byl půlroku s rodinou doma a fotbalově fungoval. Tréninkový cyklus v Dolním Benešově nebyl zlý, trénovalo se čtyřikrát týdně a já jsem si udělal, co jsem potřeboval, plus o víkendu zápas. Takže to nebylo tak, že bych šel do úplně amatérského klubu. Šlo to.“
Takže ještě stále máte smlouvu v Plzni?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
