Kdo za Xaviho: velký návrat ikony, soused zabiják či „muži z Madridu“
Poté, co Xavi oznámil červnový konec na lavičce Barcelony, má vedení zhruba půl roku na výběr toho správného následovníka. Kandidátů je spousta. Tohle je výčet vážných adeptů či těch, jejichž spojení s Barcelonou by dávalo smysl.
Thiago Motta (Boloňa)
Brazilský rodák reprezentoval Itálii a do velkého fotbalu ho pustili ve Španělsku. Příběh Thiaga Motty je sympatický v tom, že se jako pracant vypracoval mezi esa na trávníku. Sice nikdy nebyl opěvován jako jiní spoluhráči, ale o to cennější odváděl služby.
Stejně se protlouká i jako kouč. Juniorka PSG, intermezzo v Janově a pak první velký počin. Dokázal v Serii A zachránit Spezii. I proto povýšil do Boloni. V minulé sezoně dotáhl tým na 9. místo, letos dokonce bývalý klub Ladislava Krejčího st. pokukuje po evropských pohárech.
Motta prostředí v Barceloně zná, i když se poměry posunuly jinam, Katalánci na své někdejší borce nezapomínají. Otázkou je, zda současná Barcelona nepotřebuje spíše protřelejší jméno.
Rafael Márquez (Barcelona B)
Pokud je Thiago Motta nepříliš zkušeným borcem na barcelonskou misi, dvojnásob to platí pro jeho někdejšího spoluhráče na Camp Nou. Márquez je totální trenérský elév, jehož zkušenosti sahají prakticky jen do barcelonské rezervy.
Přesto by pro něj mohla mluvit vůdcovská povaha. Nosil kapitánskou pásku v mexické reprezentaci a mnohdy i v Barceloně. Prostředí zná i ze současnosti a netají se tím, že prahne po postu hlavního kouče A-týmu. „Přijde to, pokud se to musí stát. Vedení má čas do konce sezony si vše dobře rozmyslet, ale na takovou nabídku se nedá říct ne,“ má jasno někdejší výborný stoper.
Míchel (Girona)
Že bude bojovat provinční Girona o titul v La Lize? Nemyslitelné se stalo skutečností. V klubu si vše sedlo, ale nejde o snůšku nahodilých rozhodnutí z týdne na týden. Míchel je ten pravý muž, který klub vytáhl z druhé ligy a po rozkoukání mezi elitou útočí.
Girona navíc leží v Katalánsku, takže by se Míchel ani daleko nestěhoval. On sám je rodákem z Madridu, ale nenechává nic náhodě a svědomitě se učí katalánsky, aby ještě více pochopil tamní regionální kulturu. A že jeho styl je líbivý i pro Barcelonu potvrdil po vzájemném duelu právě Xavi, když na podzim větší z katalánských celků padl 2:4, prezident Blaugranas se v lóži jen šklebil. Skromnější „soused zabiják“ úřadoval a Katalánsko má momentálně jiného fotbalového krále, než je Barca. Když Laportovi Xavi oznámil letní konec, vzpomínky na tento duel se mu možná znovu vrátily.
Xabi Alonso (Bayer Leverkusen)
Od trenérských elévů se dostáváme výš. Xabi Alonso už za sebou přece jen nějaké výsledky má. Drtivou většinu kladných referencí získává v této sezoně v německé bundeslize. Jeho jméno ve výčtu není nic prorockého, protože je mladý a perspektivní. Dokázal dostat Leverkusen z poměrně složité situace, na to velkokluby budou slyšet. Proti němu mluví jeho minulost v Realu Madrid, to se v Barceloně nenosí. Případné laso z Katalánska by mu navíc mohlo do budoucna zavřít dveře k „Bílému baletu“, kam dle mnohých do budoucna směřuje. Pokud bude Xabi Alonso v létě měnit adresu, více se sází na Liverpool, kde rovněž sbíral úspěchy jako plejer.
Pep Guardiola (Manchester City)
Byl by to comeback jako hrom. Thiago Motta či Márquez prominou, ale Pep je pro Barcu ještě úplně jiný level, co se týče přídomku legenda. Navíc ji vedl nejen jako kapitán, ale čtyři úspěšné roky už ji taky vedl coby kouč.
Ještě před rokem by nápad jeho návratu byl spíše pohádkou, ale dnes už to taková fantazie není a zítra se může jednat o realitu. Obrazně řečeno. Guardiola dotáhl v minulé sezoně Citizens k triumfu v Lize mistrů, od té doby tým poněkud klesl a přišly dříve nevídané výpadky. V Anglii je od roku 2016. Změna by dávala do značné míry smysl a Guardiola by asi nic proti neměl. „Mohl bych dál trénovat v Manchesteru, ale kdyby se ozvala Barcelona, šel bych tam. Je to můj klub,“ řekl španělský kouč před rokem touto dobou. A to měl přitom v Anglii rozdělanou velkou honbu za Champions League.
Jürgen Klopp (Liverpool)
Poté, co Klopp 26. ledna oznámil, že na konci sezony opustí Liverpool, se jednalo u řeky Mersey o prvotřídní bombu. Na první dobrou. Kdo sledoval Reds delší dobu, vnímal, že Klopp už mnohdy nepůsobil tak energicky jako dřív. Že by ale hned v létě pelášil do Katalánska? Vyloučit to nelze.
Proti je jeho tvrzení, že si chce vzít delší dovolenou, pro by hovořilo vyjádření, kde se Klopp nechal slyšet, že nebude trénovat jiný klub v Anglii z úcty k Liverpoolu.
Snít tak může dál prezident Barcy Joan Laporta, který se dlouhodobě netají tím, že Kloppa obdivuje.
José Mourinho (bez angažmá)
Mourinho do Barcelony? Není to utopie, naopak se portugalský lišák řadí mezi černé koně výběru. Mnohým vytane jako první období, kdy v letech 2010-13 vedl Real Madrid a sváděl s Barcou nelítostné bitvy. Jenže jeho historie je mnohem bohatší i s minulostí v Katalánsku.
V devadesátých letech byl v klubu jako tlumočník a asistent sira Bobbyho Robsona. Byl i pravou rukou Louise van Gaala, než se vydal na svou první trenérskou štaci do Benfiky.
Od té doby má za sebou kariéru plnou velkolepých úspěchů i velkohubých prohlášení. Po konci v AS Řím je navíc volný.
Imanol Alguacil (Real Sociedad)
Od prvotřídních trenérských hvězd zase více na zem. Že by se Bask jako poleno měl stát koučem Barcelony? Proč ne. Alguacil v našich zeměpisných šířkách není tak známým jménem. Celou trenérskou kariéru totiž tráví v San Sebastiánu, což je právě důvod, proč po něm Barca pokukuje.
Alguacil ukazuje loajalitu a schopnosti vůdce. Od mládeže se přes pozice u B-týmu a asistenta u áčka dostal v roce 2018 ke kormidlu.
Bárka Realu Sociedad od té doby ovládla třeba španělský pohár, dvakrát se dostala do čtvrtfinále Evropské ligy a na podzim Alguacil dovedl svůj tým k prvenství ve skupině Ligy mistrů v konkurenci Interu Milán či Benfiky.
Roberto De Zerbi (Brighton)
Jeho jméno se skloňuje také s potenciální místenkou v Liverpoolu, podobně jako v případě Xabiho Alonsa. Jestli Ital prokázal nějakou megaschopnost, je to rychlá adaptace na úspěšný klub. Provinční italské Sassuolo přebíral po úspěšném Eusebiu Di Francescovi a po intermezzu v Šachťaru Doněck se nebál ani výzvy v Brightonu jako nástupce Grahama Pottera. Nezklamal.
Zároveň ukazuje, že se nebojí výzev. Jako hráč vyhrával tituly v Rumunsku s Kluží. A že by současná Barca výzva byla. V tomto výčtu však patří spíše mezi outsidery.
Marcelo Gallardo (Al Ittihad)
Možná tohoto chlápka ani neznáte, ale doma v Argentině platí za jednoho z nejlepších. Osm let vedl slavný River Plate, což je na jihoamerické poměry hodně dlouhá doba. Šokoval, když loni kývl na saúdskoarabskou výzvu. Urval ho obhájce titulu Al Ittihad, kde vystřídal Nuna Espírita Santa. Jenže změna klimatu mu nesvědčí, klubu se nedaří a rojí se spekulace o jeho svárech s Karimem Benzemou.
Spojitost se Xavim se také nabízí. Španěl byl taky vytažen z ligy na Blízkém východě, i když roli hrála hlavně jeho barcelonská minulost. Gallardo by první evropskou štací jistě nepohrdnul. Měla by to být ale právě Barcelona?
