Kvůli alergii původně nemohl hrát fotbal, a tak začínal s házenou. Ale postupně to Marek Kulič dotáhl až do Sparty a do reprezentace. „V Belgii jsem dával pěkného gólečka střelou po zemi,“ pochvaluje si autor 88 ligových gólů.
„K fotbalu mě, ještě před základní školou, přivedl tatínek. Byl jsem hyperaktivní dítě, furt jsem lítal venku, takže mě rychle vybrali. Bohužel mi to zakázali lékaři, měl jsem silnou alergii a další věci, takže jsem fotbal hrát nemohl. Táta z toho byl zvadlý, dal mě na házenou. První můj gól do sítě byl v házené. (úsměv) K fotbalu jsem se vrátil až v šesté třídě. Byli to mladší žáci a jeli jsme na republiku. Říkali mi, že nepojedu, že jsem nový, ale dva kluci onemocněli, tak jsem jel. Snad jsem se stal i nejlepším střelcem toho turnaje.
Gól, to je nádherná věc. Byl jsem takový malinkatý, ale hrozně rychlý, vždycky jsem zdrhnul. Proto mě hned dali dopředu. Měli jsme perfektní mančaft, vyhráli jsme i federální ligu v mladších žácích. A tak to šlo postupně dál a dál, až do dospělých. První ligový gól jsem vstřelil za Lázně Bohdaneč proti Dukle. Dostal jsem přihrávku, šel ze strany a udělal přešlapávačku. Vysunul jsem si v šestnáctce míč na pravou nohu k penaltě a prostřelil gólmana po zemi k levé tyči.
Tady za Hradec jsem dával góly v žácích a potom až v lize proti Slovácku. Bylo to už na sklonku kariéry, první góly člověk prožívá více citově, ty poslední už tak nebere.
Ve Spartě jsou nároky veliké. Chce se po útočníkovi, aby góly dával i připravoval, aby na něj byly fauly. Hned v prvním přípravném zápase jsem dal hattrick. To mi kluci spočítali. V lize to pak byly dva góly Mladé Boleslavi, odkud jsem přišel: doma jsme jim dali 4:1.
Měl jsem v oblibě těžké zápasy. Když jsem byl v provinčních klubech, měl jsem rád souboje proti Spartě, Slavii. Nejdůležitější byl asi hattrick za Boleslav v Liberci. Poslední kolo a díky tomu jsme skončili druzí a v předkole Champions League. Dal jsem dva góly z penalt, Liberec srovnal na 2:2 a v 92. minutě se ke mně odrazil balon. Zpracoval jsem ho na prsa, vystřelil, bylo to tečované a 3:2.
Nějaké VIP góly jsem nedával. Taky jsem hodně přihrával. To mi lidi hodně vyčítali, že se o mně nepíše. Já byl nejšťastnější, když jsem to krásně vymíchal a přihrál někomu do prázdné brány.
Moje tři reprezentační góly? Proti San Marinu: na šestnáctce se odrazil balon, zpracování na prsa a krásný volej. Sice doprostřed branky, ale gólman ani nestihnul dát ruce nahoru. Druhý jsem dával v přáteláku proti Belgii. S Markem Matějovským jsme to měli nacvičené z Mladé Boleslavi: míč za obranu, já tam prolétl a dával pěkného gólečka střelou po zemi. Třetí pak byl kuriózní. Porazili jsme Slovensko na Letné a zajistili si postup na EURO 2008. Balon na brankáře Čontofalského, já jsem lehce postrčil obránce, oni se srazili, Čontovi to vypadlo z rukou a já dával do prázdné na 3:1, takže bylo po zápase.
Když obléknete reprezentační dres, to je nejvíc. Dáte gól, paráda. Ale pro mě bylo nejkrásnější, že jsem se dostal mezi ty velké fotbalisty. Plejery jako Rosický, Jan Koller, Nedvěd. Když já přišel, repre kariéru končili Jankulovski, Ujfaluši – výborní kluci.
Teď dává Marek Kulič góly v divizi v Sokolu Živanice. Když napne síť, je to nádherný pocit.“
