Šlo jim o postup a vyrovnali na 1:1. Střelec týmu Sokola Lhota si ale v utkání plzeňského přeboru nevšiml, že na hřišti zůstal ležet zraněný hráč Rozvadova. Lhotský kapitán Zbyněk Černý si po rozehrání vzal míč, poslal ho vlastnímu brankáři a přemluvil ho, aby si dal vlastní gól. Výtkám z vlastní lavičky navzdory. Díky tomu na vyhlášení Cen fair play převzal dopis za čin.
Vloni na jaře hráli o postup do divize, dnes jsou fotbalisté Sokola Lhota na jedenáctém místě těsně nad čárou sestupu. I kvůli incidentu v zápase s Rozvadovem odešel tehdejší klubový sponzor a s sebou si vzal většinu hráčů. Kapitán Zbyněk Černý přesto nelituje. „Jsem na tým pyšný,“ říká.
Můžete popsat, co se tehdy přihodilo?
„Bez cizího zavinění upadl protihráč, většina nás přestala hrát, jak z našeho týmu, tak soupeřova. Ale někteří hráči z našeho týmu si toho nevšimli, takže jeden nakopl míč do vápna a druhý dal góla, aniž by brankář hrál.“
Co bylo dál?
„Samozřejmě začala hádka mezi soupeři a naším týmem. Rozhodčí si pravděpodobně nevšiml, že hráč upadl, takže nepřerušil hru. Tímto jsme vyrovnali na 1:1. Pak jsem navrhoval klukům, že bychom si dali vlastního góla. Na jejich očích jsem viděl, že to tak chtějí udělat. Ale rozhodnutí nikdo neudělal.“
Jak jste reagoval?
„Bylo to na mně, na kapitánovi. Tehdejší vedení bylo naopak proti, protože jsme bojovali o postup. Ale zhodnotil jsem to jako správnou věc. Řekl jsem soupeři, aby mi po rozehrávce dal balon a kopl jsem ho brankáři Lukáši Böhmovi s tím, aby si dal vlastního góla.“
Jak to probíhalo?
„Vzal jsem míč, běžel jsem k naší bráně, kopl jsem ho z půlky na našeho brankáře a zařval jsem, aby si dal vlastního góla. Z lavičky na něj křičeli, ať to nedělá, ať z toho neděláme komedii. Chvíli váhal, nevěděl. Párkrát jsem mu řekl, ať si dá gól, ať můžeme pokračovat. Pak dal góla, tím oni vedli dva jedna a pokračovali jsme ve hře. Dva jedna to taky skončilo.“
Co na to trenér a klubové vedení?
„Trenér na počátku říkal, ať pokračujeme, ať z toho neděláme frašku. Po zápase říkal, že nakonec souhlasí, jak jsme se rozhodli. Tehdejší sponzor byl rezolutně proti. Možná to rozjelo ty důvody, proč už v klubu dneska není. My jsme v té době byli na postup, sponzor to viděl z hlediska ztráty tří bodů. My jsme si uvědomili, že je to jenom hra a gól, který jsme dali, byl správný.“
Spoluhráči to taky vzali?
„Když jsme se po zápase vrátili do šatny, tak jsme si tam všichni potvrdili, že to gesto bylo správné. Někdo nad tím uvažoval víc, jestli by se takhle taky rozhodl. Ale ve finále si většina týmu potvrdila, že to bylo správné, a že se má zápas vyhrát úplně jinak a ne touhle cestou.“
Možná jste trošku vylepšili špatnou pověst fotbalu…
„Doufám, že se to posouvá k lepšímu a bude se posouvat. Ale myslím si, že je ještě dlouhá cesta. Kolem fotbalu jsou pořád otazníky a někteří lidé, kteří tomu nepomáhají. Bohužel, taková je situace. Zažil jsem pár situací kolem fotbalu, kdy jsem si pak říkal, že bych ani nechtěl, aby moje dítě hrálo fotbal. Nakonec hraje, protože je to krásná hra. Ale doufám, že to půjde k lepšímu.“
Takže jste zažil, že váš tým někdo kontaktoval, abyste prohráli?
„Přesně tak… Hrajou peníze, vazby. Pak je skoro zbytečné hrát devadesát minut fotbal, protože je to předem rozhodnuté. Už jsem takových situací zažil mnoho. Ale pořád mě to drží. Je to krásná hra. Když vidíte, že musí jedenáct lidí dohromady fungovat na hřišti, je to něco neskutečného...“
Jak se teď vašemu týmu daří?
„Aktuálně jsme v krajském přeboru na jedenáctém místě. Pořád bojujeme o body, abychom se nedotkli spodnějších příček. Po tomto incidentu se tým kompletně změnil. Odešel sponzor, odešlo deset hráčů, které měl sponzor pod sebou. Teď se vyvíjí nový tým s mladými hráči. Myslím, že se nám daří dobře. Parta funguje, to je důležité, baví nás to.“
Nikdo vám tehdejší rozhodnutí zpětně nevyčítá?
„Ne, vůbec. Toho jsme se ani nedotýkali, že by někdo vyčítal, a že jsme to neměli udělat. Ba naopak. Byl jsem pyšný na tým, že všichni souhlasili.“
