Dominance doma, úspěchy a odvážná vystoupení v Evropě, za která sklízela uznání slovutných soupeřů. Slavia v roce 2019 válela, v Česku ovládla ligu i pohár, došla do čtvrtfinále Evropské ligy, na podzim se prokousala do Ligy mistrů, kde sympaticky vzdorovala evropským kolosům. Kouč Jindřich Trpišovský soubor z Edenu precizně vyladil, v neděli za svou práci získal další ocenění, poprvé v kariéře se stal Trenérem roku. „Asi bych potřeboval štípnout do tváře nebo dostat pořádnou facku, abych si v hlavě srovnal, že se to skutečně děje,“ usmál se Trpišovský.
Když byl trenérským zobákem, vzhlížel ke Karlu Brücknerovi, Václavu Ježkovi a dalším uznávaným kapacitám. Teď se kouč Slavie Jindřich Trpišovský mezi velikány zařadil tím, že byl vyhlášen Trenérem roku. „Je to až neuvěřitelné, když se podívám, jaká jména tu kategorii dříve vyhrávala. Je pro mě čest se mezi nimi objevit,“ vyznal se Trpišovský v rozhovoru pro slávistický klubový web.
„Vzpomínám si, když jsem začal studovat trenérskou „B“ licenci. Shodou okolností jsem se tehdy dostal na vyhlašování ceny trenéra století a byla tam všechna velká trenérská jména, o kterých se bavíme. Pan Uličný, Karel Brückner, Jozef Vengloš nebo Vlastimil Petržela a další. Zkrátka všechny trenérské veličiny té doby. Já jsem se tam dostal přes svého známého jako host a koukal jsem na ně jako na bohy. Oni tehdy trénovali první ligu a hrozně jsem je obdivoval. Dnes mám odpovídat na otázky, jak se cítím, když jsem vyhrál ocenění, které mě řadí mezi ně. Těžko se mi tomu věří,“ přidal čtyřiačtyřicetiletý stratég.
Vypíchl práci Karla Brücknera. „Myslím, že konkrétně on předběhl svoji dobu, tehdy byl možná jeden z nejlepších trenérů na světě. Mluví za něj výsledky, kterých dosáhl nejen s reprezentací, ale i s klubem, s Olomoucí. Když tehdy hráli třeba s Realem Madrid, prezentovali se skvělým stylem, odlišným od ostatních. Byl obrovský vizionář,“ poklonil se Trpišovský doyenovi z Hané.
„O Pavlu Vrbovi jsem už mluvil několikrát. Jsou tam ale i jiná jména, třeba Václav Ježek. Znovu říkám, asi bych potřeboval štípnout do tváře nebo dostat pořádnou facku, abych si v hlavě srovnal, že se to skutečně děje,“ dodal muž, k němuž neodmyslitelně patří kšiltovka.
Známý je jeho příběh o tom, jak při svých trenérských začátcích pracoval ještě jako číšník. Tehdy se mu ani nesnilo o tom, že povede mužstvo, které bude drtit veškerou konkurenci v Česku a získávat respekt v Evropě. „Pro mě bylo sci-fi i pomyslet na to, že bych se někdy dostal do profesionálního fotbalu,“ ohlédl se nyní Trpišovský.
Měl skromnější cíle, které postupně navyšoval. „Od svých dvaceti let, kdy jsem postupně procházel jako trenér různé kategorie, byl můj sen si odtrénovat třeba alespoň jeden zápas v první lize. V životě by mě nenapadlo, že se v ní budu objevovat pravidelně a už vůbec ne, že se podívám i do Evropy. Na to, že bych vyhrál trofej trenéra roku, jsem nepomyslel ani chvíli. V době, kdy jsem začínal, tak jsem si říkal, jestli mi někdo svěří alespoň dorost. Další meta byla dělat trenéřinu jako povolání, aby mě živila, a hlavně abych tu práci dělal dobře,“ vylíčil.
Teď je z Trpišovského uznávaný kouč. Kvůli řádění koronaviru si však nemohl trofej pro nejlepšího trenéra převzít na slavnostním galavečeru. To ho tolik nemrzelo hlavně proto, že se nemusel hodit do gala. „Já akce, na kterých je hodně lidí a žádá se, abych byl středem pozornosti, skutečně příliš nemám rád. Chodím tam jen v momentě, kdy je nelze odmítnout nebo tam musím být. Představa, že se nemusím soukat do bot a obleku a nebudu středem pozornosti v mém soukromém životě, se mi celkem zamlouvá,“ culil se šéf slávistické lavičky.
„Nic to ale nemění na faktu, že si ocenění strašně vážím. V minulosti jsem byl už dvakrát druhý, teď se mi podařilo vyhrát. Jsem ale rád, že můžu být doma s rodinou a neuškrtím se na kravatě v obleku,“ doplnil s úsměvem nejlepší tuzemský trenér.
SK Slavia Praha
Vše o klubu ZDE
