Nemůže zapřít kosmopolitní život. Doma má ženu Rusku, vyhrál tituly v Anglii či ve Skotsku a na sklonku kariéry si zamiloval Španělsko. Právě v zemi na Pyrenejském poloostrově se Jiří Jarošík (42) zhlédl. A zamiloval si tamní fotbal. A to natolik, že jej upřednostňuje před tím tuzemským. „Na českou ligu se mnohdy nedá dívat,“ prohlásí během rozhovoru pro iSport Premium, ve kterém dojde i na pražskou Spartu. Právě z Letné se „Jedle“ před 17 lety vydal na zkušenou do světa.
Proč zrovna Rusko?
„Všechny dosavadní licence jsem absolvoval v Česku a pak se mi naskytla možnost zkusit něco jiného. Navíc v zemi, kde znám řeč a nemusel jsem po A licenci čekat dva roky jako je to tady. Měl jsem rok a půl praxi, splnil jsem podmínky a vzali mě.“
Jak velký rozdíl to je oproti studiu v Česku?
„Nejzásadnější rozdíl je asi v létání do Ruska. Hodiny jsou velmi podobné, protože to zaštiťuje UEFA a všude se musí držet jejich formátu. Ale samozřejmě, že náhled na fotbal je tam trochu jiný, za což jsem rád. Vyzkouším si něco nového.“
Jak vlastně v Rusku dnes dělají fotbal?
„Jelikož se tam točí spousta peněz, které se vůbec nedají srovnat s Českem, tak neplatí jenom hráče, ale i trenérům, odborníkům, různým analytikům a statistikům. Když si Rusové někoho angažují, chtějí z něj dostat všechny informace. Je znát, že některé prvky převzali z holandské školy, protože u národního týmu byl jednu dobu Guus Hiddink. V Zenitu zase trénoval Roberto Mancini, takže i něco z Itálie. Mají přístup k jiným trenérům, než jsme zvyklí u nás doma a tím pádem i odlišný náhled na fotbal.“
Je to velký rozdíl oproti roku 2003, kdy jste přišel ze Sparty do CSKA Moskva?
„To se vůbec nedá srovnávat. Podmínky jsou úplně jiné. Trenérské štáby dnes čítají okolo patnácti lidí. Vše je o penězích. Rusové chtějí mít úspěchy. Nejen doma. I v Evropě. Proto opravdu hodně platí zahraničním odborníkům. Přijde mi, že nyní je tam velký fotbalový boom. Kluby nemají problém zaplatit drahé hráče, analytiky či kuchaře. I na kondici si zvou ty nejlepší na světě. Na druhou stranu musím říct, že pro cizí trenéry to není vůbec snadné. Snaží se vést mužstvo a překonat tamní náturu hráčů a jejich zažitý styl trénování. Často také dochází k jevu, který je k vidění i u nás – o fotbalové stránce chtějí rozhodovat majitelé, kteří tomu nerozumí, i když samozřejmě existují výjimky.“
Chtějí mít ty nejlepší hráče?
„Záleží jak kde. Ne všichni tolik finančních prostředků mají. Jsou kluby, které se zaměřují na mládež, chtějí si hráče vychovat. Nastavují jednotnou koncepci a drží se jí. A to je cesta, která se mi hodně líbí. Je to správný krok, kterým bychom se měli inspirovat i v Čechách. Přijde mi, že stále čekáme na to, až nám tu někdo vyroste. Když děti nepovedou kvalifikování odborníci, kteří mají zkušenosti, nic takového se dít nebude. Možná se objeví jeden dva samorosty, ale o nějaké výchově nemůže být řeč.“
Rusové tohle pochopili?
„Mění svůj zažitý přístup. Ale také to není jednoduché, provést změny ze dne na den. Jejich herní systém je odlišný, v zimě mají větší pauzu, také je to velká země. Elitní soutěž hraje 16 klubů, takže se tomu musí přizpůsobit. Víte, co ale nechápu? Proč jich máme i my tolik? Jsme daleko menší stát. To nedává nesmysl! Asi je to na delší a jinou debatu.“
V létě do ruské ligy přestoupil za částku přesahující 300 milionů korun Alex Král. Tehdy jeden z největších talentů na ligových trávnících. Opustil mistrovskou Slavii, která šla do Ligy mistrů, a zvolil Východ. Co jste na jeho krok říkal?
„Alex jde tak trochu v mých stopách. Líbí se mi,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit