Stal se 74. členem opravdu exkluzivní party. Útočník Milan Škoda z tureckého Rizesporu proměnil v pondělním zápase proti Antalyasporu (1:3) penaltu, zaznamenal svůj stý ligový gól a rozrazil dveře do Klubu ligových kanonýrů. „Jsem hrdý, do jaké společnosti jsem se dostal,“ říká Škoda v rozhovoru pro iSport Premium. Hovoří v něm o zdolávání této mety, trefách proti Spartě, některých svých dalších krásných gólech či o tom, zda může překonat jinou slávistickou ikonu Stanislava Vlčka, jenž má nyní o šest zásahů víc.
Bývalý slávistický kapitán vstoupil do Klubu ligových kanonýrů. Jak vzpomíná na trefy Spartě a co říká o posledním smutném gólu?
Na tu penaltu v úplně poslední minutě zápasu se mu ani moc nechtělo, Rizespor prohrával v Antalyasporu o tři góly, převládal v něm smutek z už jisté porážky. Na českého útočníka Milana Škodu ale houkli z lavičky, ať jde kopat. Tak si vzal míč a s přehledem zavěsil. Zdánlivě nic neřešící branka však pro něj měla velký význam, pro Škodu to byl stý ligový gól v kariéře, a tak vstoupil do Klubu ligových kanonýrů.
Nejvíc jich dal ve Slavii, sedmasedmdesát. Předtím jich zaznamenal sedmnáct v Bohemians, na jaře přidal šest zásahů na svém prvním zahraničním angažmá v Rizesporu. „Možná po devadesátce gólů jsem si říkal, že bych to mohl zvládnout. Ale bylo to těžké, fakt těžké,“ vypráví čtyřiatřicetiletý bombarďák.
Ulevilo se vám, že jste na vysněnou metu sta gólů dosáhl?
„Trochu ano. Jsem rád, že mám tu metu za sebou. Ale zase jsem to tolik nevnímal, necítil jsem se pod tlakem. Tady v Turecku to asi nikdo nevěděl, takže to nebylo tak, že by mi to pořád někdo připomínal a furt bychom se o tom s někým bavili, jako když jsem byl ve Slavii. Ale těší mě to.“
Jak se váš vstup do Klubu ligových kanonýrů blížil, víc a víc se o tom mluvilo, po každém vstřeleném gólu se připomínalo, kolik jich vám ještě chybí. Byl jste vnitřně nervózní, kdy to přijde? Upínal jste se na to?
„Je pravda, že zhruba od osmdesátého gólu se o tom po každé mé další brance mluvilo. Říkalo se, že bych na tu stovku mohl brzo dosáhnout. V tomhle směru jsem to vnímal. Ale tady (v Turecku) už jsem tak nervózní nebyl a neřešil jsem to. Pro mě je vždycky hlavní úspěch týmu, vítězství v zápase. Když tomu pomůžu gólem, je to ideální a jsem v tu chvíli nejšťastnější.“
Jak si považujete, že jste ve společnosti velkých střelců v čele s Pepim Bicanem?
„Nesmírně si toho vážím. Jsem hrdý na to, že můžu být ve společnosti Bicana, Kopeckého, Puče, Kuky, Vlčka, Kollera, Lafaty, Baroše a mnoha dalších. Je neuvěřitelné, že jsem mezi opravdovými legendami. Jsem na to opravdu hrdý.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
