Jarolímova zpověď: I Jankto věděl, co hrát. Droppu mi dávali lidé sežrat | iSport.cz
Štěpán Filípek
22. září 2020 • 05:00

Jarolímova zpověď: I Jankto věděl, co hrát. Droppu mi dávali lidé sežrat

Vstoupit do diskuse
3
TOP VIDEA
SESTŘIH: Real - Šachtar Doněck 2:3. Ostuda bílého baletu, hosté vyhráli s náhradníky
KARLOS SHOW: Baník, pi*o! Ruda z Ostravy bavil s Kadlecem a Matějovským
VŠECHNA VIDEA ZDE

Je to jako číst dlouhé souvětí – a marně hledat poslední slova. Před dvěma lety skončilo angažmá Karla Jarolíma u české reprezentace a zůstalo po něm mnoho nedořečeného. V exkluzivním rozhovoru pro iSport Premium se zkušený trenér poprvé vrací k nepovedené etapě a nabízí svůj pohled. „Práce u klubu je pro mě lepší, váš rukopis se ukáže mnohem víc,“ říká Jarolím. V zamčené části rozhovoru čtyřiašedesátiletý kouč rovněž reaguje na slova záložníka Jakuba Jankta či stopera Ondřeje Čelůstky, hovoří o nabídce Příbrami, kde se mohl sejít se svými syny Lukášem a Davidem, a také o tom, jaké má ještě ambice. „Snad se jméno Jarolím na trenérských pozicích neztratí,“ věří.



Už jsou to dva roky, kdy jste opustil reprezentaci. Jak dlouho ve vás konec zůstával?
„To zůstane napořád. Takové věci nejde úplně zahnat, nesu je těžce. Pro mě to byl hořký závěr, nicméně když se za vším ohlédnu, věděl jsem, že to nebude jednoduché. A že to bude úplně jiné než v klubu, kde jste s mužstvem denně a můžete na spoustě věcí dělat. S prací u národního týmu jsem žádnou zkušenost neměl, byla pro mě něčím úplně novým. Dneska třeba vím, že bych toho hodně udělal jinak, když vám hráči přijedou jednou za měsíc nebo někdy až po půl roce. To vím ale dnes, po zkušenostech, které jsem získal. Bylo to pro mě ponaučení.“

Nabídku jste vzal i navzdory tomu, že od týmu zmizel Pavel Vrba a končilo několik hráčů, navíc těsně před startem kvalifikace. Nakolik jste to všechno, o čem mluvíme, bral v potaz?
„Nebylo to ideální období pro nástup k reprezentaci. Zvažoval jsem to, stejně jako všichni moji blízcí, synové. První reakce byla, abych do toho nechodil. Probírali jsme to křížem krážem, mnoho jiných lidí mi zase říkalo, abych to vzal, i přes situaci, jaká byla. Dvě nabídky vést reprezentaci jsem v minulosti odmítl, teď jsem dostal další. Říkal jsem si, že už by třeba další přijít nemusela. A dělat nároďák je určité vyznamenání, čest. Nakonec jsem si to musel rozhodnout sám – a šel jsem do toho. S cílem, že se budu snažit dělat maximum pro to, aby se mužstvo dalo dohromady.“

Bilance Karla Jarolíma u reprezentace
22 zápasů
10 výher
8 proher
4 remízy

I Pavel Vrba přiznal, že je spíš klubovým trenérem, že mu dennodenní práce s mužstvem vyhovuje víc. Platí to tedy i o vás?
„Určitě. Bez ohledu na to, jak to dopadlo. Práce u klubu je pro mě lepší. U reprezentace odehrajete zápas a hráči se vám rozutečou. S ligovým mužstvem pracujete denně a můžete bezprostředně zareagovat nebo dělat na nedostatcích i dobrých věcech. Proto se váš rukopis i představy v klubu samozřejmě ukážou víc.“

Když trenéři říkají, že na reprezentačním srazu nelze s hráči víc pracovat, není to alibismus? Nebo to skutečně nejde?
„Je to tak. A i to je pro mě ponaučení, je strašně složité za tak krátkou dobu dostat do týmu vaši představu. Na taktickou přípravu přitom dost dbám. Opravdu. Organizace hry je pro mě důležitá. Ale zjistil jsem, že v případě reprezentačního trenéra je míň víc. Čím míň chcete – v dobrém – vymýšlet, o to víc to pak vyzní špatně. I kluci v tom mohou mít trochu chaos. V některých zápasech jsme třeba zkoušeli hrát v trošku jiném rozestavní, 3 – 5 – 2 nebo 3 – 4 – 3, ale i když to někteří kluci v klubech taky hráli, na zažití potřebujete víc času. I v klubu. Takže v národním týmu je spíš lepší držet se toho, co mají zažité, a snažit se o to víc soustředit na to, aby byla vytvořena co nejlepší atmosféra. Aby je to bavilo. Tím ale nechci říct, že byla navozena špatná atmosféra.“

Zvenčí to tak ale nevypadalo…
„Možná to tak bylo v závěru. Po zápase s Ukrajinou (1:2), který jsme z mého pohledu prohráli nešťastně, mohl dopadnout jakkoli. Pak už atmosféra dobrá nebyla. Ale nemyslím si, že by před tím byla špatná. Stejně jako si to nemyslí lidé, kteří se mnou byli v realizačním týmu. Každý jsme jiný, svůj. Tak to prostě je. Někomu můžu sedět, někomu ne. A abych se měnil k obrazu někoho jiného… Jedno je jisté: svou práci dělám maximálně zodpovědně. A maximum jsem vždy chtěl dostat z hráčů. To je pro mě důležité. Teď jde o to, jakou formou se k tomu dopracovat. Jsem k sobě náročný a to samé vyžaduju od lidí, se kterými pracuju.“

Neměl být přesto v realizačním týmu někdo, kdo by byl hráčům i generačně blíž?
„Měl. Souhlas. To považuju za jednu z chyb. Bylo nás tam až moc starých. Nemyslím si, že bychom se s hráči nesnažili komunikovat, ale chtělo to někoho mladšího, kdo zároveň prošel reprezentací, má zkušenosti ze srazů a života nároďáku.“

Jaké jste měl představy o tom, jak dát tým dohromady?
„K reprezentaci jsem přišel necelý měsíc před prvním zápasem kvalifikace mistrovství světa, s jedním přípravným utkáním čtyři dny před ním. Dohoda s panem Peltou byla taková, že i když se zkusíme poprat o druhé místo ve skupině, ve které bylo jasným favoritem Německo, a baráž, půjde zároveň o období, kdy jsme měli vyzkoušet hráče a mužstvo za dva roky stabilizovat tak, abychom pak šli silnější do kvalifikace mistrovství Evropy. S tímhle záměrem jsem do toho šel. Možná jsem až moc podlehl tomu, že budeme zkoušet. Byť některé změny byly často vynucené zraněními, ztrátou formy a podobně. Prostě jsme asi hledali víc, než by bylo zdrávo.“

I při vědomí, že v určitých obdobích jste měli problémy kvůli absencím, vystřídali jste dvaapadesát hráčů. Symbolem v tomhle směru se stal tehdejší záložník Tomsku Lukáš Droppa, jehož nominace vyvolala všeobecný údiv. Vnímal jste to?

„Spousta lidí 

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium
Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně

Chci předplatné Premium
Vstoupit do diskuse
3
Články odjinud


Články odjinud