Vstup povolen jen za striktních podmínek! Nebojte, nebudeme řešit testy a karantény. Podívali jsme se na týmy s přísnou přestupovou politikou. O jaká pravidla jde? Často o národnost v občance, jindy třeba o stravovací návyky...
Kdybys tak byl vyšší. A měl vousy! Když já radši kluky s hnědýma očima… Kdo to občas neslyšel, že? Nicméně podle přísných měřítek vybírají chlapce a muže nejen dívky, ale i fotbalové kluby. Jejich příznivci tak můžou být o to hrdější, když o jednom z hrdinů na hřišti zpívají oblíbený anglický chorál „He’s one of our own“ – „Je jedním z nás.“
Fanouška top evropských lig napadne nejznámější příklad – Bilbao. Kdo navlékne dres Athletiku, musí být Bask. A když ne přímo, měl by aspoň mít historické spojení s autonomní oblastí na severu Španělska, která je domovem tří milionů obyvatel.
„Co se týče sportovní stránky, možná tolik nevyčníváme, ale všichni naši hráči jsou místní. Odstup mezi fanoušky a fotbalisty je mnohem menší. Klub je jako rodina,“ řekl loni serveru The Athletic Joseba Etxeberia, který v červenobíle pruhovaném dresu hrál 15 let a nyní trénuje béčko.
První věta je zbytečně skromná, Athletic hraje evropské poháry, v sezoně 2011/12 došel až do finále Evropské ligy. Letos v lednu ovládl španělský Superpohár, když v semifinále srazil Real Madrid a v přímém boji o trofej Barcelonu.
Jinak má pravdu. Bilbao je skutečně jako rodina. Kapitán Iker Muniain je z nedaleké Pamplony, hlavní hvězda Iňaki Williams je přímo rodák. I těch pár cizinců, co Athletikem prošlo, je říznutých baskickou krví.
Útočník Kenan Kodro, toho času hostující ve Valladolidu, sice reprezentuje Bosnu, zemi svého tatínka, ale narodil se v San Sebastianu.
Před třemi lety se v klubu mihl obránce Cristian Ganea, reprezentant Rumunska narozený v tamním městě Bistrita. Za Bilbao ale mohl hrát, protože když byl malý chlapec, jeho rodina se přestěhovala do Španělska, a Cristian strávil fotbalové dětství po baskických klubech.
Podle stejné formulky mohlo Bilbao koupit i Antoinea Griezmanna. Ten od čtrnácti piloval svůj talent u největšího konkurenta Realu Sociedad.
Podle místa narození se orientuje řada dalších klubů, hlavně ve Střední a Jižní Americe. CD Guadalajara sice zaměstnává několik lidí mimo svou zemi, kolem roku 2012 byl týmovým poradcem i velký Johan Cruyff, ovšem hráči smí být jen Mexičané.
Paradoxní – klub kdysi založili francouzští a belgičtí studenti (k striktnímu hráčskému sítu se přistoupilo později).
„Pravidla Guadalajary dovolila mladým chlapcům ze skromných poměrů plnit přední stránky novin,“ stojí v inzerátu na nábor hráčů, který se dochoval v knize oslavující výročí vzniku klubu. Za vše hovoří i jeho motto: „Nezlomná víra v Mexiko a Mexičany.“
Historický celek známý jako Chivas (Kozlové) s nacionalistickým přístupem slaví úspěchy, spolu s Clubem América jsou poslední, co nikdy nesestoupili z nejvyšší soutěže. V současné době, kdy konkurence kupuje hráče z ciziny, už nebojují o tituly jako před dekádami, stále se ale drží nahoře. Co víc, pro reprezentaci vychovali superhvězdy jako Carlos Vela a Javier „Chicharito“ Hernández.
O kus jižněji najdeme Club Deportivo El Nacional. Jak z názvu vyplývá, i tenhle celek kupuje jen místní, tedy ekvádorské hráče, koneckonců i klubový znak je v barvách tamní vlajky. Družstvo z města Quito vzniklo původně jako armádní projekt, a tak bylo vedeno až do roku 2013, kdy proběhly historicky první demokratické volby.
Sluší se dodat, že od té doby to s nimi jde z kopce a poslední titul vyhráli ještě o šest let dřív…
Když už jsme u armádních klubů, jeden takový působí v Koreji. Sangmu FC, letos přestěhované do města Kimčchon, spadá do našeho přehledu striktních přestupových pravidel jako malá výjimka. Hráče totiž nekupuje! Před každou sezonou musí do celku nastoupit nová várka fotbalistů, kteří jdou na vojnu. Během dvouletého cyklu hrají jen za Sangmu, pak se mohou vrátit do klubu, kterému předtím patřili.
Vojenský mančaft se v posledních letech potácí mezi první a druhou ligou, v sezoně 2021 bude bojovat o postup zpět mezi elitu. Doteď je musí štvát, že jim k odvrácení sestupu nepomohla největší korejská hvězda – Heung Min-Son.
Parťák Harryho Kanea klidně mohl Tottenham na dva roky opustit kvůli povinné vojenské službě, během které by hrál za Sangmu. Jenže asistence na oba góly ve finále Asijských her 2018 proti Japonsku znamenaly, že celému zlatému týmu byla udělena výjimka a dvouletou vojnu neabsolvovali.
Son si vojenskou povinnost přece jen odkroutil, byť jen na tři týdny. Loni v dubnu je strávil u mariňáků na ostrově Čedžu v době, kdy koronavirus zastavil evropské fotbalové soutěže.
Na závěr se za nejnovějším, a dost možná nejzajímavějším případem vydáme do anglické čtvrté ligy.
Mezi profíky nedávno postoupili Forest Green Rovers, které od roku 2015 vlastní Dale Vince – byznysmen v oboru udržitelné energie neboli, jak ho nazval deník The Independent, „stomilionový hipík“.
Pod jeho vedením se klub, do kterého od té doby investovala i opora Arsenalu Héctor Bellerín, stal prvním čistě veganským fotbalovým družstvem na světě.
Kupuje tedy jen vegany, případně hráče, kteří souhlasí, že se bez živočišných produktů obejdou alespoň po dobu působení na stadionu The New Lawn. Ten, mimochodem, pohání z naprosté většiny solární energie!
„Využívám všech svých znalostí o energii, jídle, etice a udržitelném způsobu života, abych vytvořil skutečně zelený fotbalový klub,“ svěřil se Vince pro environmentální magazín Diálogo Chino.
„Jako profesionální fotbalisté jsme byli zvyklí pořád na to samé – kuře a vejce,“ řekl Joe Mills, donedávna kapitán klubu. Veganem zůstal i po přestupu do Northamptonu. „Když máme možnost opustit naši planetu v lepším stavu, než v jakém byla, když jsme se narodili, proč bychom to neudělali?“ ptal se.
Stravu bez masa, vajíček, medu či živočišných tuků přijali nejen tamní hráči, ale i fanoušci z dřívějška uvyklí na tradiční anglické masové koláče nebo klobásy. „Návštěvnost se zčtyřnásobila, prodeje jídla dokonce zpětinásobily,“ vypočítával majitel Vince v době, kdy byly ještě evropské fotbalové tribuny otevřené fanouškům.
Přístup Forest Green je chvályhodný, ale taky ze všech jmenovaných klubů snad nejvíce restriktivní. Vizí Dalea Vince je dotáhnout během pěti let ekologicky udržitelný klub do Championship, druhé nejvyšší anglické soutěže.
Ze čtvrté ligy je štreka ještě dlouhá, i když Rovers se drží u jejího čela. Fanoušky „zeleného týmu“ může těšit fakt, že nejeden další celek, který si dobrovolně výrazně zúžil portfolio potenciálních hráčů, to dotáhl hodně daleko. Tak proč by nemohli oni?
