Na vrcholu jsou Tomáš Holeš a Patrik Schick. Bývalý reprezentant Jan Rajnoch ale teď dře v podhoubí. S vervou se ujal předsednické funkce na okresním svazu Praha-Západ, přemýšlí, jak v něm probudit nové nadšení. Do Česka přivezl legendární tréninkovou pomůcku Pepa Guardioly. A lituje, že se v nedávných volbách výrazněji neprosadil Vladimír Šmicer.
Ještě to není tiki-taka, Jan Rajnoch ale dělá, co může, aby český fotbal aspoň o kousek posunul k světu. Věnuje mu velkou část svých energických aktivit. Funkcionaří, ale snaží se pomoct i přímo na hřišti.
Vy jste se do fotbalového hnutí v poslední době výrazně zapojil jako předseda okresního fotbalového svazu na Praze-Západ, jaké jsou vaše první dojmy?
„Soutěže se ukončily, což je samozřejmě složitější. Přesto, že jsem se snažil do toho naskočit. První věc, kterou jsme udělali, byly komise mládeže, komise rozhodčích. Sestavili jsme je celkem rychle. Ještě zbývá disciplinární komise. Musím říct, že jsem nečekal, že mě bude tato práce tak bavit.“
Co vám na ní tak sedí?
„Víceméně jde o organizaci lidí. Beru to tak, že já jsem jakoby šéftrenér, můj výkonný výbor je realizační tým. A kluby jsou hráči. Se svým jménem, myslím, mám větší možnosti pomoct. Zaměřil jsem se na komunikaci s kluby, abychom dostali fotbal víc do okresu. Pochopitelně sháníme peníze, moc jich v pokladně nemáme. Neříkám, že to je chyba bývalého vedení, nějaký rozpočet i hospodaření jsou dané. I v rámci pandemie se peníze nedostávaly. Snažím se komunikovat s lidmi, aby přispěli třeba materiálně, sportovními věcmi a tak.“
Daří se to?
„Věřím, že se mi podaří dotáhnout do konce příchod známé značky jako generálního partnera. Naplňuje mě to. Období po kariéře nebylo jednoduché, potřeboval jsem získat novou motivaci. Byl jsem zvyklý jet celý život na výkon, mít zodpovědnost. Tohle mě nakoplo, chci dělat práci na okrese dobře, dostat fotbal do vesnic. Aby se o něm víc psalo, aby lidi zajímal. A dát tomu i případnou reklamu, aby bylo vidět, že tohle je okres Praha-Západ, že se to někam posunulo. Prioritou je služba klubům.“
Nakopl vás úspěch Fevoluce, v níž jste se významně angažoval, ve volbách FAČR?
„Tím, že vím, že mi nikdo nebude podkopávat nohy, budu mít volnější ruku. Můžu se obrátit nahoru. Nedokázal bych si představit obrátit se na staré vedení, chodit za nimi s prosbami. Člověk je nyní pevnější.“
Jak vlastně hodnotíte výsledky valné hromady?
„To je zajímavá otázka, kterou jsem čekal. Hodnotím to dobře. A dobře je za tři, takže ani ne záporně, ani super.“
Co to znamená?
„Dobře je, že ve výkonném výboru jsou z větší části noví lidi, což jsme chtěli. Když to vezmu z pohledu Fevoluce, máme tam předsedu. I když já už to takhle neříkám, já jsem tohle nikdy neměl rád. Všichni jsme tam proto, že chceme nový fotbal, čistý fotbal. Jsem rád, že je tam většina nových lidí, kteří zastupují myšlenky fungování fotbalu moderním, trošku jiným stylem.“
Proč tedy ta trojka?
„Je pro mě zklamání, že se do výkonného výboru nebo na ty pozice nedostali lidi jako Vláďa Šmicer. Myslím, že je největší hnací silou pro nové lidi, udělal velký kus práce. Druhé jméno, které mě mrzí, je Ondra Lípa. Pak už nevím, koho by tam lidi chtěli. Vláďa Šmicer to řekl po valné hromadě dobře, že pan Richter (druhý místopředseda výkonného výboru za Čechy) má asi větší jméno ve fotbale než on. Což prostě nepochopím. Musím poděkovat moravským klubům, které Čechy pro reformu zachránily. Už jenom nominace pana Richtera do funkce místopředsedy mi přijde naprosto směšná.“
Proč?
„Člověk, který má asi 489 funkcí, připisuje si peníze, na které nemá právo, pak je teda vrátí… Co mám informace, když proběhlo jednání prvního výkonného výboru, tak ten přehled není takový, jaký by druhý místopředseda FAČR měl mít. Z toho jsem rozčarovaný. Nebo když valná hromada navrhne do funkce předsedy komise rozhodčích pana Příhodu a ti lidi to nechtějí, tak je jasný, že to není směr, kterým bych chtěl já jít.“
Nemáte obavy, že se budete stýkat i s lidmi starého vedení?
„Snažím se vyjít s každým. Staří zase mají víc zkušeností, nemám problém se jich zeptat. Přestože vím, že patří do staré struktury. Pokud mi někdo bude házet klacky pod nohy, jsem zvyklý, poradím si.“
Jste aktivní v televizi a v dalších záležitostech. Nemáte tendenci zvolnit?
„Mám toho hodně, nepopírám. Ale zase lepší než nemít nic. Když to vezmu postupně, tak předsednictví na okrese můžu dělat kdykoli. Co se týká práce realitky, jsem každý den v kanceláři. Je to všechno o schůzkách, o propojování lidí. Tohle mi jde nejlíp. Komunikace mě hrozně baví, snažím se v ní zdokonalovat. Chodím na školu koučinku, dva dny v měsíci. Trénuju béčko v Motorletu, vymýšlím tréninky, práci na hřišti. Když na něj vstoupím, jde všechno mimo mě. Odpočívám právě těmito činnostmi. Teď navíc v novém projektu bagovky.“
Ve světě se jim říká rondos a jde o vyznačení hřiště, které umožňuje trénink tzv. malých her, jež jsou základem slavného systému tiki-taka. Jak jste se k tomuhle dostal?
„Bagovky jsem viděl, když jsem začal studovat trenérskou licenci. Studoval jsem různé formy tréninku na youtube. Hlavně u španělských klubů jsem viděl, že mají hřiště dobře nalajnované. Zjistil jsem, že jde o pomůcky, které rychle a jednoduše vytyčí hřiště, a moc mě to zaujalo.“
I v Česku jsou podobná cvičení velmi oblíbená, generace fotbalistů je znají pod jménem bago…
„Tak jsem název taky vymyslel. Slovo bago je ve fotbale populární. Ve Španělsku se používá slovo rondos, které se ve fotbalovém prostředí hodně skloňuje, ale tady není tak známé. Takže jsme vymysleli bagovky. Začal jsem přemýšlet, kde pásky sehnat. Nakonec jsem je sehnal v Americe, poslední kus. Podle něj jsem nechal s kamarádem z Uherského Hradiště vyrobit prototyp a začali jsme s výrobou. Vím, že je pro trenéry mládeže někdy složité udělat rychle malé hřiště, aniž by zadělávali trávník vápnem. Bagovky jsou varianta, která jim pomůže. Hráči díky ní vnímají opravdovou čáru, což je super. Ostatně, pásky jsem viděl už na tréninku Tottenhamu.“
Je hra na malém prostoru něco, co českým fotbalistům chybí?
„Je to vnímání prostoru, hra jeden na jednoho, kombinace, jste ve hře. Všechno tohle malá hra obsáhne. Malé hry jsou dneska základ tréninku. Dřív se tomu tolik pozornosti nevěnovalo. Za nás to bylo hlavně na kondici, na sílu. Dneska k tomu kondice patří už jinou formou, není to vytrvalost, ale rychlostní vytrvalost. Jo, tam jsme zaspali, malé hry jsou potřeba.“
Můžete z pozice šéfa okresu můžete ovlivňovat trendy, jak se mládež v klubech připravuje?
„Máme komisi mládeže, která se o to stará, měla by dělat ukázkové tréninky v návaznosti na GTM trenéra (kouče mládeže – pozn. red.). Podařilo se nám sehnat skvělého kluka z Dukly. Jsou to školení trenéři, kteří objíždí kluby a trenéry učí, jak s dětmi pracovat. V menších klubech jsou trenéři většinou rodiče, kteří jsou pro to zapálení. A, přece jenom, být rodič – trenér není jednouché.“
