Věděli jste, kdo ze slávistů se nejhůře obléká a kdo ze sparťanské kabiny je nejlepší tanečník? Tyto a další pikanterie jste mohli zaslechnout při jarním derby pražských „S“, které poprvé v historii komentovaly ženy. Ačkoliv v zahraničí je něžné pohlaví v televizním světě sportu stále žádanější, v Česku jde spíše o výjimku. Poznejte s námi hrstku odvážných.
Začalo to v roce 2017. Tehdy nově vzniklá stanice O2 TV Tenis poprvé angažovala do komentování živých tenisových přenosů ženy – bývalé hráčky Kláru Janáčkovou, Kateřinu Vaňkovou a Kláru Koukalovou.
„Říkali jsme si, že ženský element bude pro naše diváky něčím novým. Třeba v Americe nebo Británii je to zcela běžné. V Česku ženy ale tolik prostoru ve sportovním vysílání nikdy neměly. A to jsme chtěli změnit,“ vysvětluje Marek Kindernay, výkonný ředitel O2 TV Sport.
Doposud neobvyklý ženský komentář se skutečně dočkal kýžených ohlasů. Jenže zdaleka ne všechny byly pozitivní. Do redakce začaly chodit nazlobené emaily, v kterých si sportovní fanoušci stěžovali na intonaci i erudovanost nových tenisových komentátorek.
„Ptali se nás, proč jsme oslovili zrovna ženské, které se ke sportu prý vůbec nehodí. Snažili jsme se s těmito lidmi komunikovat a vysvětlit jim, že jako bývalé tenistky můžou holky nabídnout zcela relevantní komentář, a navíc jej obohatit o jejich ženský pohled,“ vzpomíná Kindernay na začátky komentátorek O2 TV Sport.
Kritika z řad diváků ani jednu z nových tváří tenisových přenosů neodradila. Naopak. Všechny se do práce zabraly ještě s větší vervou. Čím častěji se objevovaly ve vysílání, tím více mizely negativní ohlasy. „Je to hodně o zvyku. I konzervativnější diváci začali holky postupem času brát a uznali, že mohou nabídnout komentář na profesionální úrovni,“ míní výkonný ředitel.
Tohle byl ale teprve začátek. Dnes už stanice angažuje ženy i do vysílání přenosů z ryze mužských sportů jako je fotbal či hokej. Na jaře dokonce poprvé v historii nejvyšší soutěže komentovaly derby pražských „S“. S Klárou Janáčkovou se této nelehké úlohy zhostila influencerka a sestra Patrika Schicka Kristýna. A komentář v jejich podání slavil úspěch.
Na taktické rozbory tentokrát nedošlo ani v náznaku, lavinu zajímavostí ale holky sypaly z rukávu. „O Lukášovi Provodovi jsem se dozvěděla, že to je nejlepší zpěvák z kabiny,“ práskla Schicková například na slavistického záložníka. „Díky vysílání v multidimenzi si diváci mohli zvolit kromě ženského komentáře i tradičně mužský, který obstaral Tomáš Radotínský a Milan Štěrba. Výsledek byl opravdu pozitivní. Derby mělo naprosto rekordní sledovanost a zápas pod taktovkou holek diváky hodně zajímal,“ pochvaluje si Marek Kindernay.
Rozmluví i bručouna
V současné době můžete ve vysílání O2 TV Sport vídat pravidelně čtyři ženské tváře – kromě Kláry Janáčkové do týmu patří také Tereza Kubíčková, Denisa Doležalová a Eliška Machová. Občasné negativní reakce si žádná k srdci příliš nebere. Naopak. Být holka je podle nich v téhle branži spíše výhoda.
„Když jsem ještě před vysokou školou pracovala jako redaktorka, bylo potřeba udělat rozhovor s Jiřím Dopitou. Ten měl ale v té době konflikty s médii a rozhovory vůbec neposkytoval. Našeho šéfredaktora nenapadlo nic jiného než za ním poslat mě. A on za mnou na ten rozhovor po tréninku opravdu přišel. Pro všechny včetně mě to byl docela šok,“ vzpomíná hokejová reportérka Tereza Kubíčková, která se nově začlenila i do fotbalové redakce.
Obdobnou zkušenost má i Denisa Doležalová, která má na starosti pozápasové rozhovory. Před kamerou se jí jako jedné z mála povedlo rozmluvit i trenérského bručouna Pavla Vrbu, o kterém je známo, že jeho vztah k novinářům nepatří k nejvřelejším.
Nejnovější posilou týmu se stala Eliška Machová. Žena, která toho ve svých čtyřiadvaceti letech stihla už opravdu hodně. Fotbalová hráčka, trenérka, marketingová manažerka Bohemians Praha, rozhodčí a aktuálně také moderátorka nového fotbalového pořadu FORTUNA:LIGA Preview!
Dá se tohle vůbec stíhat? „Je to hodně o organizování času, ale stíhat se to dá a dohromady to tvoří docela fajn komplex. Znám fotbal snad úplně ze všech úhlů. Poznatky z jednoho odvětví pak můžu využít v jiném,“ usmívá se sympatická brunetka.
Z nové role moderátorky prý strach nemá. Pískání často vypjatých zápasů ji obrnilo notnou dávkou asertivity i schopností vyrovnat se s tím, když udeří stresové momenty. „To je asi moje nejostřejší pozice. Ale člověku to hodně dá. Pokud se s hráči dokážete dohodnout lidsky, uznat chybu a omluvit se, vyjdete s nimi. A nadávky od fanoušků? Ty neřeším vůbec. Ani v běžném životě to člověk nemá jednoduché a tohle mě akorát zoceluje,“ rozpovídala se o své roli fotbalové sudí.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že fotbalové portfolium už snad ani nejde rozšířit víc, má Eliška i další plány. Ráda by pokračovala ve studiu na magisterském oboru Sportovní právo. „Zatím ještě není jisté, jestli mě přijmou, ale moc v to doufám. Tohle je další sféra, ve které bych si ráda rozšířila obzory. V budoucnu, pokud to vyjde, chci dělat delegátku na UEFA, což je práce, při které bych mohla skombinovala úplně všechno, co teď dělám,“ usmívá se.
Klára Janáčková (38 let): Mám ráda chlapy. Ne padavky
Můj vztah k fotbalu
„Od mala jsem chodila s tátou na fotbalová utkání a také jsem ho aktivně hrála. Ať už během tréninků, třeba dvakrát, třikrát týdně nebo jsem chodila hrát s klukama Hanspaulku. Takže můj vztah je velmi kladný.“
Jaká jsem fotbalistka
„Rozhodně to není profi úroveň, ale vždy do toho dá vám maximum. Něco mi zůstalo z tréninků, takže na holku podle mě celkem dobrý.“
Komu fandím
„Mé srdce patří Barceloně, i když mi poslední dobou takovou radost nedělají. Několikrát jsem měla možnost být přímo na Camp Nou a vždy to byl skvělý zážitek.“
Co se mi na fotbalu nelíbí
„Rozhodně simulování hráčů, to jsem úplně nepříčetná, protože mám ráda chlapy a ne padavky. Pak jsou to nepřístojnosti diváků, násilí na tribunách. Bouřlivá atmosféra je fajn, ale nesmí to být za hranou.“
Který fotbalista je můj typ
„Pokud bych si mohla vybrat historicky jednoho hráče, tak to bude určitě Francesco Totti. To je můj idol z let minulých a díky němu jsem dlouho držela palce AS Řím.“
Messi, nebo Ronaldo
„Rozhodně Messi. To nejde jinak.“
Real, nebo Barcelona
„Samozřejmě Barcelona.“
Brazílie, nebo Argentina
„Argentina, ta mi teď udělala velkou radost, když vyhrála Copa América. Messi si tak konečně mohl splnit svůj sen.“
Koho bych chtěla jednou vyzpovídat
„Budu se opakovat, ale je to Messi a Totti. To by byl můj splněný sen.“
Kdy jsem poprvé držela mikrofon
„Bylo to na vysoké škole, kdy jsem moderovala různé akce. Pořádala jsem i sportovní večírky a další události. Co se týče sportu, tak je to čtyři roky zpátky, na mezinárodním tenisovém turnaji na Spartě a bylo to pro O2 TV Sport, kde jsem zpovídala hráčky.“
Co říkám na narážky, že ženská patří k plotně, ne k fotbalu...
„Ženské pohlaví by se mělo daleko více prosazovat ve sportu a obecně na televizních obrazovkách. Ve světě je to celkem běžné, takže věřím, že tyhle narážky brzy zmizí.“
Jak mi pomáhá v práci dámský půvab
„Přiznám se, že většinou je to výhoda. Co jsem měla zkušenost, tak mi to při práci pomáhá. I když se samozřejmě může stát, že ženský element bude pro někoho nezvyklý.“
Jak jsem se k televizní novinařině dostala
„Bylo to přes mého kolegu Libora Basíka, když se hledal v O2 TV Sport nový kolega na komentování tenisových přenosů. Byla jsem si to vyzkoušet a už si mě tam nechali.“
Čemu se kromě práce reportérky věnuju
„Kromě fotbalové reportérky jsem také redaktorka, takže se spolupodílím na tvorbě různých magazínů, příspěvků, a to nejen fotbalových. Z velké části je mou náplní také komentování tenisových přenosů. Kromě toho mám rodinu, dvě děti, stále aktivně sportuji, jezdím hrát tenisové zahraniční ligy, působím i tady u nás v první lize, takže toho volného času příliš nezbývá.“
Kdo mě u mikrofonu zatím nejvíc překvapil
„Možná to byla golfistka Sára Kousková na okruhu Ladies European Tour v Berouně, který jsme na O2 TV Sport vysílali. Byla jsem z odpovědí trochu zaskočená. Jinak ve fotbale jsem mile překvapená, jak všichni odpovídají rádi, reagují. Pravdou je, že jsem zatím neměla tolik nepříjemných otázek, ale to také přijde. Pak třeba změním pohled.“
Denisa Doležalová (27 let): Bez fotbalu se mnou není k vydržení
Můj vztah k fotbalu
„Samozřejmě vřelý! Myslím, že jinak by tuhle práci ani nešlo dělat. Musíte fotbal opravdu milovat. Je to celosvětový fenomén. Něco, co spojuje lidi napříč vrstvami. Je to vášeň. Miluji na fotbale tolik věcí, které se s ním pojí. Třeba nástup týmů před nějakým důležitým zápasem, k tomu hrají hymny, stadion je plný fanoušků, kteří svým milovaným hvězdám připravují krásná chorea… To mám někdy husí kůži a tají se mi dech. Pak ty emoce... Jsem sice z profesního hlediska samozřejmě nestranná, ale baví mě to prožívat a fandit. Nejradši doma s tátou fandíme proti sobě, to byste něco viděli a slyšeli. Sice se u toho dokážu pořádně naštvat, klidně i rozbrečet, ale pro mě je to mentální relax, očista. Pak, když je ligová pauza a není žádný turnaj, nic se nehraje, tak se mnou obvykle není k vydržení.“
Jaká jsem fotbalistka
„V teoretické rovině naprosto skvělá. Stejně jako trenérka.“
Komu fandím
„Marně přemýšlím, jak se z téhle otázky vykroutit.“
Co se mi na fotbalu nelíbí
„Nelíbí se mi například, co se stalo Ondrovi Kúdelovi. Nemám ráda nespravedlnost obecně, takže takto samozřejmě prožívám i ten fotbal. Ale uznávám, že jsou některé sporné situace, kdy opravdu není lehké najít tu správnou pravdu. I to je na fotbale fascinující.“
Který fotbalista je můj typ
„Vzhledově asi David Beckham. Pak mám ráda Zlatana Ibrahimoviče – protože to je bůh, to víme. Hlavně on to ví.“
Messi, nebo Ronaldo
„Mohu oba. S oběma ráda udělám pozápasový rozhovor.“
Real, nebo Barcelona
„Asi Barcelona.“
Brazílie, nebo Argentina
„Česká republika.“
Koho bych chtěla jednou vyzpovídat
„Právě toho Zlatana. To by byla výzva a ty já mám ráda. Pavel Vrba mě už několik let tvrdě trénuje, abych to jednou se Zlatanem zvládla.“
Kdy jsem poprvé držela mikrofon
„Jestli ne dřív, tak v první třídě. Při všemožných besídkách, kde se dalo jakkoli se předvádět, zpívat, nebo mluvit. Doma ho pak nahrazoval mamky lak na vlasy a podobně.“
Co říkám na narážky, že ženská patří k plotně, ne k fotbalu...
„Žena patří k plotně, i k fotbalu. Velmi ráda vařím a peču, to je vlastně další můj psychický relax. Takže v pohodě, jen se to doma špatně kombinuje, protože ten fotbal je fakt chytlavej a to jídlo je pak hned spálený.“
Jak mi pomáhá v práci dámský půvab
„Každá mince má dvě strany a stejně tak, jako mi v tomhle prostředí občas nemusí úplně pomoct, že jsem ta blondýna od plotny, tak být ženou u mužského fotbalu má naopak i spoustu výhod. Ta chemie mezi mužem a ženou je prostě vždycky jiná. Jsem v tomto ohledu poněkud konzervativní. Pokud se na mě muži dívají jako na ženu, tak mi to rozhodně nevadí. Když mi třeba podrží dveře nebo mi řeknou, že mi to sluší, tak to rozhodně neberu jako něco nepatřičného.“
Jak jsem se k televizní novinařině dostala
„Použila jsem svou oblíbenou poučku ´líná huba, holý neštěstí´. Prostě jsem do O2 TV napsala, sešla jsem se se šéfem fotbalové sekce Petrem Svěceným a postupně jsem se dostala až k tomu, co dělám teď. Jsem za to O2 TV nesmírně vděčná a samozřejmě nejvíc Petrovi, který mi dal tuhle příležitost.“
Čemu se kromě práce reportérky věnuju
„Kromě reportéřiny také moderuji akce. V současné době těch příležitostí k moderování kvůli pandemii moc nebylo, ale věřím, že už bude lépe a moc se na další výzvy těším.“
Kdo mě u mikrofonu zatím nejvíc překvapil
„Nevím, jestli překvapil, ale trenér Jozef Weber mi odešel od rozhovoru po první otázce po zápase, který tehdy jeho tým vyhrál. On byl ale i přesto natolik naštvaný na rozhodčí, že to prostě těch pár okamžiků po závěrečném hvizdu nevydýchal a odešel. Dodneška si ho kvůli tomu dobírám a on se mi chudák omluvil už ani nevím kolikrát. Je fakt, že jsme hnedka byli na titulce. Já ale trenéry chápu, naše televizní rozhovory jsou skutečně bezprostřední a někdy je zkrátka emoce přemůžou. Sama jsem hodně emotivní člověk, takže tomu moc dobře rozumím.“
Eliška Machová (24 let): Musím chlapům neustále něco dokazovat
Můj vztah k fotbalu
„Odmalička mám k fotbalu blízko, jsem z fotbalové rodiny, táta je bývalý hráč a trenér, bratr David je brankář v dorosteneckém týmu SK Dynamo ČB. Víkendy jsme trávili, když jsem byla malá, u nás v Dražejově na hřišti při zápasech ´A´ týmu mužů, fandili jsme a teď se to jen přeneslo. Celé víkendy trávím na hřišti já. Ačkoliv sice již nehraji, tak si zápasy užívám jako rozhodčí, trenér, nebo fanoušek. A pokud zrovna nepracuji, jedu se někam na fotbal podívat. Fotbal tvoří velkou (asi zásadní) část mého života.“
Jaká jsem fotbalistka
„Hrála jsem několik let za TJ Hradiště a poté za Bohemians Praha 1905, teď se na hřišti objevuji jen jako rozhodčí. Přesto věřím, že to v noze ještě trochu zůstalo.“
Komu fandím
„Tak jednoznačně mému srdci vévodí Bohemians Praha 1905, ale také jako správný Jihočech fandím českobudějovickému Dynamu. Venku sleduji především německý a španělský fotbal.“
Co se mi na fotbalu nelíbí
„Vulgarity, násilí a kauzy, co do fotbalu zkrátka nepatří. Fotbal není politika, to bychom si měli všichni uvědomit.“
Který fotbalista je můj typ
„Celou svou hráčskou kariéru jsem nastupovala s desítkou. Je to mé životní číslo. Takže jsem skoro odpověděla. Katalánsko, malý kouzelník.“
Messi, nebo Ronaldo
„Jednoznačně Lionel Messi.“
Real, nebo Barcelona
„Jak jsem již předeslala, mé srdce ve španělském fotbale je katalánské. Nejen z fotbalových důvodů.“
Brazílie, nebo Argentina
„Když Messi, tak Argentina.“
Koho bych chtěla jednou vyzpovídat
„V našem Preview mám odborníky, kolegy. Nepůsobím v terénu, ale pokud bych mohla vybrat, určitě by to byl José Mourinho, mohla bych vyzkoušet svou portugalštinu v praxi.“
Kdy jsem poprvé držela mikrofon
„Chodila jsem od osmi let do ZUŠ, poprvé jsem mikrofon držela na pěvecké soutěži. Pak v roli moderátorky v Ďolíčku, kde jsem moderovala klubové předzápasové reportáže.“
Co říkám na narážky, že ženská patří k plotně, ne k fotbalu...
„K plotně se postavit umím a myslím, že vařím dobře. Ženská by to měla u plotny umět, ale proč by si taky nemohla jít zakopat, nebo se jít podívat na fotbal, když jí to baví.“
Jak mi pomáhá v práci dámský půvab
„Asi jak v které fotbalové pozici. V roli moderátorky nebo rozhodčí to jistě svá pozitiva má. I tak bych měla působit erudovaně, orientovat se, jako rozhodčí znát pravidla. Nic mi není odpuštěno. Někdy je to zase opačně. Je těžké být ženou ve fotbalovém prostředí. Muži mají tendence srovnávat a musíte neustále dokazovat, že i jako žena si v tom najdu své místo, kam patřím a mohu být fotbalu prospěšná.“
Jak jsem se k televizní novinařině dostala
„Prvně na Bohemians, byla to součást mé práce natáčet s kolegy předzápasová reportáže pro klubovou televizi.“
Čemu se kromě práci reportérky věnuju
„Pracuji jako marketingová manažerka v Bohemians Praha 1905, jsem aktivní krajská fotbalová rozhodčí. Trénuji přípravku v naší akademii Bohemians, také stále studuji a na krajském fotbalovém svazu působím jako členka komise mládeže již v druhém volebním období.“
Kdo mě u mikrofonu zatím nejvíc překvapil
„Když sleduji fotbalové rozhovory mých kolegů přímo ze stadionu, tak samozřejmě špičkou ledovce v glosování je Petr Rada, ale máme i jiné velmi náročné respondenty, dobře sekunduje Pavel Vrba.“
Tereza Kubíčková (38 let): Sportu rozumím víc než vaření
Můj vztah k fotbalu
„Nová výzva. A jak říká Barney z HIMYM: Challenge accepted.“
Jaká jsem fotbalistka
„Výjimečná. Jako že ho sama hraji jen velmi výjimečně.“
Komu fandím
„Nefandím, jako novinářka musím být nestranná. Ale líbí se mi italský Juventus, španělský Real Sociedad, z Anglie jsou mi sympatické Arsenal a Chelsea. Mezi českými kluby favorita nemám, ale historicky je mi asi nejbližší olomoucká Sigma.“
Co se mi na fotbalu nelíbí
„Dvě věci. První – když hráči simulují nebo neberou ohled na ostatní. A druhá – chování a vyjadřování některých ´fanoušků´.“
Který fotbalista je můj typ
„Vyhraněný typ, který mě zaujme, nemám. Zajímá mě spíš to uvnitř než hezký design zvenku. Mezi nejdůležitější vlastnosti řadím pokoru, sebereflexi, odhodlání překonávat překážky. A nejpodstatnější ze všeho – smysl pro humor (vztah k Divadlu Járy Cimrmana obzvlášť oceňuji) a lásku ke klasickým českým filmům. Ale kdybych už musela někoho jmenovat, tak Tomáš Wágner nebo Michal Trávník.“
Messi, nebo Ronaldo
„Messi, odjakživa.“
Real, nebo Barcelona
„Barcelona, odjakživa.“
Brazílie, nebo Argentina
„Jako země Brazílie, z hlediska fotbalu Argentina.“
Koho bych chtěla jednou vyzpovídat
„Co se týče fotbalu, Pepa Guardiolu, Josého Mourinha, Jürgena Kloppa.“
Kdy jsem poprvé držela mikrofon
„Ten pravý upřímně nevím, už někdy na gymplu. Ale jako malá jsem si místo mikrofonu brávala kartáč na vlasy.“
Co říkám na narážky, že ženská patří k plotně, ne k fotbalu…
„Přežitek. Když může chlap rozumět módě nebo kosmetice, proč by žena nemohla rozumět fotbalu? Samozřejmě, že ho budeme jako ženy vždycky vnímat jinak, ale není právě tohle krásné, že se na něj nedíváme stejně? Mimochodem, já třeba rozumím daleko víc sportu než vaření.“
Jak mi pomáhá v práci dámský půvab
„Adjektivum ´půvabná´ bych spojila se svými mladými, krásnými, dlouhovlasými kolegyněmi Denisou, Eliškou a Klárou. (smích) Mně v práci pomáhá spíš to, že jsem odjakživa prořízlá moravská kušna. Ale objektivně uznávám, že k nám hráči i trenéři přistupují trochu jinak než k našim mužským kolegům. Odnepaměti prostě v tomhle vztahu funguje jiná chemie. To ale platí i obráceně, jiný přístup hráček nebo tiskových mluvčí – žen ke mně a ke kolegům opačného pohlaví.“
Jak jsem se k televizní novinařině dostala
„Když jsem se přistěhovala ku Praze, hledala jsem možnosti, jak navázat na práci sporťáka, kterou jsem dělala na Moravě od svých devatenácti pro tisk a následně pro Český rozhlas Brno. Tehdy mi otevřel dveře Eurosport, krátce jsem se mihla v České televizi, než si mě získal Radiožurnál. Po něm jsem si vyzkoušela stát na druhé straně mikrofonu jako tisková mluvčí Českého paralympijského výboru. A pak se zrodilo spojení s O2 TV Sport.“
Čemu se kromě práce reportérky věnuji
„Projektu HandiTalks, který by měl být brzy k vidění ve vysílání O2 TV Sport. Taky funguji jako reportérka v naší hokejové redakci. Namlouvám texty pro web Psychologie. cz. Spoustu času mi zabírají knížky a komunikace s přáteli. Především se ale snažím věnovat rodině, s jejíž většinou se nepotkávám tak často, jak bych si přála, protože žijí na Moravě. A snažím se vynahrazovat čas, kdy jsem na zápasech, v redakci nebo na natáčení, svému synovi, už je z něj předškolák, navíc mu začínají tréninky... Skloubit to všechno dohromady je někdy neskutečně náročné pro nás všechny.“
Kdo mě u mikrofonu zatím nejvíc překvapil
„Nikdo. Zatím jsem to vždycky byla já, kdo překvapil protějšek. Kdybych měla mluvit ne o překvapení, ale spíš údivu, tak vyberu Juraje Chvátala. Proto, jak neuvěřitelně to má ve svém věku v hlavě po návratu do Sigmy srovnané.“
