Za deset let spolu zažili mnoho věcí. Adolf Šádek zná Davida Limberského v lecčems stejně nebo ještě lépe než vlastní rodinu. V létě si s plzeňskou oporou podali ruce a ukončili jednu velkou sportovní kapitolu. Jak majitel fotbalové Viktorie na klíčovou postavu úspěšného týmu s kontroverzní pověstí vzpomíná? Také na to odpovídal Šádek během křestu Limberského knihy, jejíž je kmotrem.
Váhal jste, jestli Davidovi knížku povolit a jako klub ji podpořit? (před nedělním zápasem s Jabloncem proběhne před stadionem Limberského křest s fanoušky a autogramiáda)
„Nečetl jsem ji celou, jen některé pasáže. Knížka vznikala dlouho, protože David měl tendenci ji vydat ještě v době aktivní kariéry. Měli jsme spousty rozhovorů, kdy pro ni nastane ten správný timink. Já jsem přesvědčený, že knížka se má vydávat až po kariéře, takže jsme chviličku bojovali. Nakonec jsme se dopracovali k tomu, že takhle je to nejlepší. Doufám, že tam nenapsal úplně všechno (úsměv). Je tam spousty věcí, kde se najdou ostatní hráči a je tam také hodně veselých věcí. Ale jsou tam i věci, které bolí.“
Patří Limberský ve vašich očích k největším plzeňským symbolům úspěšné éry?
„Nechci říct, že největší, mám to období spjaté s mnoha dalšími hráči. Ale určitě je jeden z největších plzeňských srdcařů, Viktoriánů, kteří tady kdy byli. V naší úspěšné desetiletce byl jediným odchovancem Viktorky, který se do té mimořádné éry takhle výrazně zapsal.“
Měl jste pro něj speciální slabost?
„Dělal mi vrásky, proto si mě možná vybral jako kmotra knihy, aby mi to vrátil. (úsměv) Já jsem pro něj měl slabost, ale i na další kluky, jako Milan Petržela, Horvi (Pavel Horváth), Dan Kolář, mohl bych jmenovat i další. To, co vyváděli mimo fotbal, uměli kompenzovat tím, že měli kvalitu a srdce, čímž uspokojovali všechno ostatní. Bylo těžké je za některé věci perzekuovat.“
Kdy vás nejvíc naštval?
„On už to někde zmiňoval. Asi největší rozepři jsme měli po jeho incidentu s volantem (Limberský řídil v září 2015 opilý a havaroval), to jsme byli asi nejblíž k tomu, že naše fotbalové pouto a přátelství skončí. Byli jsme na poslední niti mé trpělivosti. Ale postupem času se to uklidnilo a mezi námi to utkalo zase silný provaz. David hrál dál, byť několikrát to vypadalo, že už skončí.“
Bylo to mezi vámi tehdy hodně vyhrocené?
„Ano. S odstupem času se tomu dá v uvozovkách pousmát, ale v samotném kontextu to vtipné vůbec nebylo. S tu zodpovědností, co se snaží člověk dostávat třeba do dětí, ve vztahu k politikům a našim partnerům se tyhle věci zlehčovat nedají. Jsem rád, že David pochopil, že tohle sranda být přestala, byť už bylo pozdě. Já také nejsem úplně svatý, nikdo by neměl kázat vodu a pít víno. V některých věcech to kluci se mnou měli tím pádem snazší, že jsem se nechal unést a tu jejich hru hrál občas s nimi. V tom měli štěstí, že míra mé tolerance byla maličko posunutá.“
V čem vám naopak udělal radost?
„On má obrovské srdce. Jde o to jeho Plzeňáctví, když to řeknu lidsky. Byl to velký srdcař, parťák a opora pro ostatní kluky. Největší radost mi samozřejmě dělal výkony na hřišti. Kdyby to byl jen dobrý člověk, což je i tak dneska vzácný dar, tak by tady nehrál pod všemi trenéry a neměl tak výraznou roli. Musel mít fotbalovou kvalitu a tu bezesporu měl.“
Znáte se dlouho. Zmoudřel s přibývajícím věkem?
„Ano, ale pořád je ještě mladý. Když vidím, jak dohrává kariéru v Domažlicích, tak tam vůbec nezmoudřel. Poměrně hodně zápasů vyhrávali, myslím, že spousty víkendů si s ním jeho manželka zažila věci, co si úplně nepřála. Měl jsem pocit, že je úplně moudrej, ale když ho sleduju v Domažlicích, fotbal si užívá zase jinými doušky. Ale Lenka si ho narovná a David rychle zmoudří, protože bude muset.“
Chybí vám v Plzni na hřišti?
„Určitě by tomu ještě měl co dát. Mně chybí každý z kluků, co odejde. Nechci se dotknout stávajících hráčů, ale měl jsem k některým z minulosti mimořádný vztah. Zažívali jsme spousty věcí mimo fotbal, ty nás maličko sbližovaly. Ke každému hráči z naší úspěšné desetileté historie jsem měl specifický vztah, prožíval s nimi osobní věci, radosti, starosti, tragédie. Chybí mi, že tady zatím nemám takového kamaráda, co je víc než hráč, kapitán nebo David Limberský. Někdo takový v Plzni chybí, takoví frajeři tam teď nejsou. Dřív jsem si na ně stěžoval, že je to stádo vlků, ale teď tam bohužel takové střelce nemám.“
Na jaké pozici byste Limberského rád v Plzni viděl?
„Zatím si žádnou pozici představit nedovedu. Je dobře, že si to sám vyhodnotil, že si to správné místo v Plzni ještě bude hledat. Nabízel jsem mu sekačku (pozici trávníkáře), to říkal, že ho úplně neláká. Dali jsme si čas na to, abychom našli místo, kde bychom si vzájemně vyhověli a kde by byl klubu prospěšný.“
Potkáváte se i po jeho konci v Plzni?
„Poměrně často chodí hrát tenis pod okna mé kanceláře. Není tak kvalitní a hodně u toho řve. Musel jsem snad třikrát, čtyřikrát otevřít okno a říct mu, jestli se nechce uklidnit. Vídám ho podstatně častěji, než dřív jako hráče. Asi před dvěma měsíci jsem si troufl s ním zahrát. Dal mi kanára, to jsem vůbec nečekal, překvapil mě. Je to teď mezi námi maličko uvolněnější.“
Čekal jste, že on z té výjimečné plzeňské party vydrží na hřišti nejdéle?
„To ne. Překvapil mě, mohl tady ještě deska hrát. Ale sám si vyhodnotil, jaký okamžik je správný, aby odcházel na vrcholu. Jeho Lenka tady měla průpovídky, podívej se na Rezka, ten ještě hraje, snažil jsem se jí vysvětlit, že každý hráč to má jinak. David se rozhodl správně pro sebe i pro rodinu a bude pro klub přínosný i jinde, než na hřišti.“
Byl by dobrým trenérem?
„Byl by, ale on už se rozhodl, že tohle ho neláká. Možná, až zestárne, změní názor. Řekl mi, že nechce dělat manažera, že nechce trénovat, nechce jezdit na sekačce a ať mu najdu místo. Je to poměrně složité, musíme něco vymyslet. Tím, že nechce trénovat, nám to maličko zkomplikoval. Byl by dobrý trenér, ale musí k tomu najít chuť. Musíte si projít nějakým procesem, David asi teď nechce začínat od dětí. Časem k tomu dospěje.“
Jak vidíte vlastní budoucnost v Plzni?
„Jak už jsem říkal nedávno. V současné době probíhá proces výběru nového majitele, investora. Jsem přesvědčený o tom, že v průběhu následujících několika let v klubu budu působit dál. Ještě mám s Plzní spousty věcí, na které chci dosáhnout. Doufám, že do konce roku proces s novým vlastníkem proběhne.“