Fotbal miluje, proto stejně jako ve stejnojmenném seriálu na sebe vzal ve filmu Vyšehrad roli Jardy, manažera Julia Lavického, zhýralce a vyhaslé hvězdy. Jakub Prachař ji zvládl, i když jako slávista dělá manažera sparťanovi.
Je klubista – ale vcelku rozumný. Osmatřicetiletý Jakub Prachař je schopný přát i Spartě. Jen s Plzní je to takové ošemetné. „Titul má zůstat v Praze,“ říká herec, který ve filmu Vyšehrad (premiéra příští čtvrtek) zahraje roli agenta zlobivého fotbalisty.
Při povídání o filmu jste použil slovo neurvalost. Jdete až na dřeň?
„No… Když se točilo a pánové nabízeli film televizím, které by ho zaštítily, nikdo se k tomu moc neměl. Říkali, že nevědí, kdy to mají vysílat.“
Sprosťáren je tam dost, že?
„Na to říkám jednu dobrou věc: Podařilo se nám urazit všechny, nikdo nemůže být naštvaný, že by nebyl. Navíc když se člověk podívá do českých obýváků a rozhlédne se, film je tak na padesáti procentech reality. Takže je to koukatelné a – myslím si – i dojemné.“
Proto jste pro popis použil spojení pohádka pro děti?
„Ani vlastně nevím. (směje se) Ale jsou tam momenty, že je člověk v tom čuráctví, které tam probíhá, až dojatej.“
Pojďme dál, o Lavim, hlavním hrdinovi, jste řekl, že je to hovado sympatický. Hovado všichni chápou, ale proč je tenhle machýrek sympatický?
„Protože on všecko myslí dobře, upřímně. Má rád ženský, fotbal, auto, chvíle, kdy v něm jede rychle, hezký oblečení. Má rád, když ho fotí. Myslí to dobře, že to navenek vypadá blbě, je druhá věc. On je čistá duše.“
Ale blb to je, to nepopřete.
„Nemyslím, že úplně, jen mu mozek funguje jen na určitých frekvencích. Má ještě jiné, ale ty zatím neprobudil. Možná v budoucnu.“
V dalším díle? Prý už máte vymyšlený začátek.
„Byl jsem v Thajsku a chtěl bych tam jet znovu – a to za peníze produkce, takže zadarmo. Proto jsem přišel s návrhem, že Lavi bude v klášteře a Jarda za ním přijede, aby se vrátil do českého fotbalu, protože to bez něj není ono. Je to reminiscence na Ace Venturu nebo Ramba.“
Takže jde o dovolenou?
(směje se) „Jasně, ale taky je to dobrý začátek.“
Je pravda, že Lavi v klášteře je až šílený nápad.
„On je hloupej, ale občas se takové věci stávají. Třeba i u manažerů firem, že v sobě probudí ezoterično. Opustí své firmy a začnou víc přemýšlet o planetě.“
Ale Lavi, to hovado?
„Mohl by to být jeho případ. Vrátí se jako osvícenec. Může to být pěkná situace, jak se v něm bude prát světská část a ezoterično. Fotbalu může trochu ezotericky pomoci, to by sedělo.“ (směje se)
Scénárista filmu řekl o fotbalu, že to je studnice námětů. Souhlasíte?
„Naprosto. Vezměme to velice jednoduše. Fotbal je celosvětový fenomén, zasahuje tuhle planetu a minimálně v případě profesionálních klubů to trvá déle než sto let. Stavějí se kvůli němu větší stavby, než jsou kostely, nákupní centra, obrovské stadiony, na které chodí lidi. Logicky se promítá do života. Je to vlastně taková celospolečenská sonda.“
Jste nadšený fanoušek fotbalu obecně, nejen Slavie. Je to tak?
„Jsem, ale nemám v sobě takový ten fanatismus, že bych si vzal řetěz a tyč a šel se porvat někam na pole s klukama, co mají smysl života v tom, že nenávidí lidi, kteří mají rádi klub s jinou barvou. To úplně ne. Fotbal je forma odpočinku.“
V čem?
„Je o sociálním kontaktu. Chodím na fotbal nejen kvůli samotné hře, ale také proto, že potkám lidi, které normálně nevidím. Probírají se zajímavé věci, je to společenská událost.“
Jste slávista a ve filmu jako manažer zastupujete sparťana. Navíc Jakub Štáfek, který hraje Laviho, fandí klubu z Letné. Srovnával jste se s tím?
„Ne, mám fotbal rád. Umím jako jeden z mála takové to fanouškovství na druhou stranu. Když hraje Sparta v Evropě a daří se jí, jsem rád. Když ji v pohárech zařízne rozhodčí, jsem stejně nasranej, jako když se to stane Slavii, Liberci nebo Bohemce. Nebo třeba, nedej Bože, Plzni. No tam by mě to tolik nemrzelo.“ (směje se)
Oprostil jste se tedy od klubismu?
„Ano, protože jsem velkorysej, což my slávističtí fanoušci jsme. (směje se) My jsme taková opravdu intelektuální skupina, která se motá kolem fotbalu. Tak bych definoval slávistického fanouška. Proto jsem to přešel a Kubovi odpustil. Jen trochu lituju lidi, kteří to tam mají. (směje se) Navíc u Laviho je to jinak.“
Jak?
„Hraju Jardu a tomu je to jedno. Jarda má jediného hráče, o kterého se stará, což je tohle hovado. Jarda má doma manželku. Když je úspěch, tak se souloží, když není, tak se nesouloží. Takže má jasnou motivaci, chce dotáhnout toho pitomce co nejdál, aby byl doma klid. Ale jsou tam i daleko hlubší věci.“ (směje se)
Byl byste vy osobně dobrý agent?
„Byl bych dost dobrej, ale bohužel se musím živit jako herec. Nevím, jestli je to výhodnější, jenže můj problém je, že mám v sobě čest a touhu po spravedlnosti. A to ve fotbale úplně nejde. Politika v něm je krutá, což bych nesl těžce.“
Na poměry ve fotbale narážíte i ve filmu. Trápí vás?
„Člověk se začne zajímat, dopátrá se. Ale aby mohl fandit, je lepší něco nevědět. Kdyby věděl všechno, bude hodně lidí smutnějších než teď.“
Může se fotbal vyčistit?
„Je to jako se vším, kde jsou peníze a sázky. Sázkové kanceláře jsou největší problém, který nikdy nezmizí, vždycky se do sportu promítne. K tomu je ve fotbale zaměstnaných moc lidí a vždycky se najde nějakej vadnej kus.“
Poslední korupční kauza se týká i Slavie. Odposlechy zachytily dohady bývalého sportovního ředitele Jana Nezmara s Romanem Berbrem. Mrzí vás to?
„Samozřejmě, četl jsem to. Neznám kontext, slovo je ošemetné, může znamenat něco jiného. Je to na komplexnější debatu, ale v tom našem českém fotbale – a vlastně i jinde – je to tak, že se všichni znají, že jsou všichni namočení spolu. Nedělám si velké iluze, ale myslím si, že u Nezmara to není zásadní věc.“
Fandíte Slavii, jejíž trenér Jindřich Trpišovský je velký herec. Je vám sympatický?
„Baví mě. Fotbal je sice pořád sport, ale také obchod, je v něm takový ten chladný excelový přístup. On k tomu přistupuje s lidskou tváří, když to řeknu blbě.“
Mluvil jste o Spartě. Nemáte ji náhodou jako fanda Slavie radši než Plzeň?
(směje se) „Bezpochyby. To je tam nějak celý – i nedávno jsem viděl nějaký legrační VAR. Tak dobře… Myslím, že toho mají na svědomí víc než dost. Jedna věc je jasná: Titul má zůstat v Praze.“
