Sionko o konci u „repre“, životní změně a fórech na ajťáky: Vypadáme líp!
Jako když luskneš prstem. Nebo spíš zmáčkneš Control-Alt-Delete... Takhle se změnil život bývalého fotbalového záložníka Libora Sionka. V dubnu 2022 se rozhodl z vlastní vůle skončit jako manažer české reprezentace, ve dvaačtyřiceti se vrhl na úplně jinou dráhu a stal se – ajťákem. „Opravdu toho nelituju, tahle práce mě naplňuje,“ ujišťuje, že zatím neměl důvod k tomu, aby ho odchod z fotbalu zamrzel. Ve speciálním videorozhovoru vypráví o tom, co ho k takovému obratu vedlo, nebo zda ho zlobí vtipy na typické zástupce jeho profese...
Sionko patřil mezi nejrychlejší české fotbalisty, zahrál si v ostravském Baníku i pražské Spartě. Odtamtud se vypravil do světa, konkrétně vystřídal štace v Rakousku, Skotsku a Dánsku. Za národní tým nastoupil v jedenačtyřiceti zápasech, další „starty“ si připsal v zázemí coby jeho manažer. Tím se stal po působení ve stejné roli u jedenadvacítky, o patro výš působil více než tři léta. Předloni v dubnu však zašel za šéfem asociace Petrem Fouskem a řekl mu: Končím. Vedly ho k tomu především soukromé důvody, naznačuje ovšem, že nejen ty.
Do specifického světa informačních technologií se vydal trochu náhodou, ale neobjevuje neprobádané končiny: programování a výpočetní techniku totiž vystudoval. Nyní pracuje v jedné z největších českých společností v oboru. Sám se přitom stejně jako jeho kolegové vymyká populárnímu stereotypnímu obrazu podivínů, kteří žijí v přítmí a namodralém svitu obrazovek, mají nějaké to kilo navíc a poněkud zanedbávají svůj zevnějšek. „V naší firmě vypadají ajťáci daleko líp, než ve filmech,“ usmívá se Sionko. „Když jsem mezi ně vkročil, taky říkali: Co tady děláš?! Tak povídám: Jsem jeden z vás...“
