Štěstíčku naproti? Jenom zírám, je to svinstvo, říká Brabec o postavě „Milánka“
Je možná nejzápornějším hrdinou seriálu Štěstíčku naproti. Respektive jeho postava, kterou měl inspirovat: Milan Hůla, předseda komise rozhodčích. Milan Brabec v roce 2004, kdy vypukla největší aféra v českém fotbale, skutečně šéfoval sudím i delegátům, neboli „dědkům“, a k tomu byl dokonce místopředsedou svazu. Co říká na to, jak byl v krimi komedii o šesti dílech na platformě Oneplay ztvárněn? „Jenom zírám. Je to vyfabulované, nic jsem si nevzal,“ ohrazuje se Brabec. Pouze jemu a také Ivanu Horníkovi alias manažerovi Ivanovi jako jediným „zůstalo“ v sérii pravé křestní jméno.
Coby někdejší filmový producent stál Brabec za filmy Poslední propadne peklu nebo Kamarád do deště. A ironií osudu to byl právě on, kdo pronesl větu: „Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?“ Policejní odposlechy zachytily, jak takhle oslovil žižkovského sportovního ředitele Horníka, a po zveřejnění se stala notoricky známou.
A ještě víc poté, co ji Petr Čtvrtníček vetkl do názvu svého populárního pásma, které ze zlidovělých promluv a hlášek sestavil. Letos pak ožila i v seriálu Štěstíčku naproti: Milan Hůla ztvárněný hercem Jiřím Vyorálkem je všemocným šéfem rozhodčích, jenž i jedinou ženu mezi nimi Irču Irmanovou (Dagmar Damkovou) nechá pískat ligu za úplatek. „Klidně napište, že je to naprosté svinstvo, je to vymyšlené,“ tvrdí Brabec. „Vzali poměrně známou událost z minulosti, kde vystupovaly konkrétní osoby, a na to napasovali úplně vyfabulované dialogy. To je sprostý."
Můžeme si promluvit o seriálu Štěstíčku naproti?
„Nějakou radost z toho nemám, protože to nemůžu vyhrát…“
Jak jste se dozvěděl o tom, že v něm figuruje vámi inspirovaná postava – a hlavně, jak je pojata?
„Seriál jsem neviděl, nemůžu na něj mít komplexní pohled. Ale zaznamenal jsem upoutávky a samozřejmě jsem průběžně dostával nějaké informace od kamarádů nebo známých, kteří ho sledovali. Občas mi něco řekli, hlavně to, co se týká mě. A musím říct, že jenom zírám. Je úplně jasné, že je to vyfabulované. Ty věci, které jsou spojené se mnou, se takhle vůbec nestaly. Divil jsem se už tomu formátu Ivánku, kamaráde... Čtvrtníček vzal odposlechy rozhodčích, ale já měl v tom balíku úplné drobnosti. Ale protože to pro něho bylo jednodušší, v podstatě to udělal tak, že vše vyznělo, jako že hovoří Horník s Brabcem. A přitom to byly úplně nesmysly. Lidé se mě ptali: Ty mluvíš takhle? Musel jsem jim vysvětlovat, že ne. A i v tomhle případě se asi k odposlechům dostali....“
Ano, seriál z nich vychází, tedy i těch vašich, i když je různě spojuje dohromady a přidává vlastní dialogy v rámci fikce.
„Využili známé kauzy a v seriálu vystupují lidé, kteří sice nebyli jmenováni, jenže každému, kdo je v tom zainteresovaný, je jasné, o koho se jedná. A na skutečné lidi naroubují příběh, který si vymyslí, jsou v něm absolutně nepravdivé věci. Nevím… Není to dobré. Netuším, jestli to vůbec psali lidé, kteří mají vztah k fotbalu. Sám jsem ve filmovém průmyslu pracoval a byl jsem na FAMU (Brabec byl šéfem katedry produkce), takže vím, že máme třeba dobré herce, dobré režiséry, ale tragické scénáristy. Dříve psali špičkové příběhy, ať to byl Dietl, nebo Hubač, ale teď jsou špatní. A můžou třeba ublížit lidem.“
I vy jste ovšem v korupční kauze figuroval a byl potrestán disciplinární komisí.
„Kdyby se v mém případě stalo něco závažného, kdyby jen padla zmínka o penězích, tak by mě policisté vyšetřovali, odnesl bych to z titulu své funkce natvrdo a šel bych sedět. Ale na mě neměli nic. Nic! U hlavního vyšetřovatele Buchty jsem byl, ale jen jako svědek. Ke kauzám došlo v různých zemích a vždycky do toho byla namočena komise rozhodčích. Hrozně jsem si cenil toho, že z té, kterou jsem vedl, nebyl obviněný nikdo. Nikdo z celé komise.“
Problém je, že jste v telefonních hovorech s Ivanem Horníkem probíral, kterého rozhodčího na který zápas nasadit.
„Samozřejmě se některé věci stát neměly. Byli jsme prostě kamarádi, tak jsem se s ním bavil... Ale i on by vám řekl, že jsem asi jediný ,blbecʼ, který si nic nevzal. Mluvili jsme o utkáních, jenže i v tom hovoru, kdy chtěl rozhodčího Michala Beneše, jsem mu říkal: Ale on ti beztak nepomůže. A taky že nepomohl. Předseda disciplinární komise Károlyi tvrdil, že jsem umožnil korupci. Tím, že jsem na to které utkání obsadil toho a toho rozhodčího. Ale já nevím, jakou korupci, když to ve prospěch Žižkova nedopadlo.“
Postava Milana Hůly, kterou jste inspiroval, zištně řeší i kariérní postup Irči Irmanové, v reálu Dagmar Damkové. A nikoli nezištně. Můžete reagovat na tuto dějovou linku, ve které se objevuje i Roman Berbr coby Alan Cílek?
„Klidně napište, že je to naprosté svinstvo, je to vymyšlené. Podívejte, někteří lidé kolem mě říkali, že ženská do fotbalu nepatří a podobně. Ale ženský fotbal zažívá ohromný rozmach. A já jsem ženy jako rozhodčí podporoval. Padalo, že k Dáše Damkové byli hráči nebo funkcionáři tolerantnější než ke chlapům, ale já vždycky tvrdil, že si ligu výkonností zasloužila, vypískala si to. A musím říct, že Roman Berbr rozhodčím rozuměl a připravoval ji dobře. Hlavně co do pozičního postavení. Ženy nemůžou mít takový fyzický fond jako muži, ale ona i díky Berbrovým znalostem využila pozičního postavení tak, že vlastně neměla problém. Každému z nás rozhodčích něco nevyšlo, všichni měli za sebou nějaké případy. Ona ne.“
Zvažoval jste nějaké právní kroky?
„Jak jsem je nezvažoval u Čtvrtníčka, tak v podstatě ani teď. Bude mi pětasedmdesát let, druhá strana pak bude argumentovat, že se mě to netýká, že tam není celé moje jméno. V mých letech lítat po soudech a znovu dělat někomu reklamu… Už je to za mnou, od té kauzy uběhlo už víc než dvacet let. Spíš to vypovídá o kvalitě lidí, kteří seriál psali. Ani ho nechci vidět. Kolikrát v minulosti jsem měl tisíc chutí se ozvat, mohl jsem mluvit o tlacích funkcionářů. Byla to i otázka, jak jsme fungovali ve výkonném výboru. Ale obrátilo by se to proti mně. Zalezl jsem, mlčel jsem, vydržel to. Opravdu nechci chodit po nějakých soudech.“
Vyčítáte si s odstupem něco?
„Nikdo samozřejmě nejsme bezchybný. Ale i když mi někdo nebude věřit, svou práci jsem dělal s nejlepším vědomím a svědomím. A chtěl jsem, aby o sudích rozhodovala jenom komise. Možná jednu věc si vyčítám: že jsem víc nemluvil s novináři a víc neprezentoval práci rozhodčích, že není jednoduchá. Chyby se dějí pořád, dneska je to VARem vidět ještě víc.“
