Český Beckham? Před 30 lety měl Šmicer svatbu během EURO 96
Tohle byla nejslavnější fotbalová svatba v Česku všech dob, která v menším měřítku připomněla šílenství kolem anglického idolu Davida Beckhama a jeho manželky Victorie. Psal se 28. červen 1996, byl zrovna pátek, Pavlínu Vízkovou si bral Vladimír Šmicer – a za dva dny ho čekalo finále EURO 1996! Takhle na slavnou událost, kterou zachytil i dokument Stříbrná cesta a je součástí magazínu GEN Wembley, vzpomíná sám Šmicer.
Po remíze s Ruskem a postupu ze skupiny Láďa Vízek prohlásil, že už si Pavlínu zasloužím. Hecování s ním bylo vždycky velký a pořád je. Jeho život je jedna velká sázka, pořád se o něco sází, hraje karty. A neustále tvrdil nebo tvrdí, že je lepší fotbalista než já.
Takže jediný způsob, jak jsem ho mohl překonat, bylo, že přivezu cennější medaili z mistrovství Evropy než on. A to se mi nakonec povedlo. Přitom z mého gólu Rusku nebyl moc šťastný, protože měl nasázeno, stejně jako celá Kozlovna, proti nám. Takže jsem je ještě připravil o dost peněz, což mi potom taky vytýkali.
Pavlínu jsem si ale zasloužil už tři měsíce předtím. Vizour řekl, že mi ji dá za ženu, ale musím ho porazit ve slalomu. A ten proběhl na půlku hřiště v Černolicích. Byly celkem dva, paralelní mezi kužely, pokaždé jsem měl jednu dráhu. Soutěžili jsme na dvě vítězství a já Vizoura 2:0 porazil. Takže to, co prohlásil po Rusku, už bylo naprosto zbytečný, protože já už jsem Pavlínu vyhrál ve férovém souboji!
Po postupu do finále panovala obrovská euforie. Ven se dostalo, že se potřebuju dopravit do Prahy na svatbu, a svaz kontaktovala makléřská společnost Iceberg, že zaplatí soukromé letadlo. No, nakonec jsme letěli nějakým vrtulákem...
Proč letěli? Protože jsem v něm nebyl sám, letěl se mnou i Míša Horňák, který čekal rodinu. Bohužel ta firma do pár let zkrachovala, tak doufám, že to nebylo kvůli mně, kvůli mému výletu domů... (usmívá se)
Celé to bylo bláznivý. Po Francii jsme měli výklus, já potom odpoledne jel na letiště směr Praha. Přiletěl jsem ve čtvrtek a v pátek ve 12:00 byl obřad. Ve čtyři jsme se museli zase vracet s Míšou na letiště. V pět jsme letěli z Prahy a navečer byli zase v Londýně s kluky z týmu. Takže jsem si odskočil na čtyřiadvacet hodin a myslím, že to přípravu mužstva nenarušilo.
Tak to ne, v takovýmhle bordelu, já to zkrátím!
Je pravda, že svatbu jsem si neužil, jak bych chtěl. Ale i tak to bylo skvělý. V Česku to díky turnaji v Anglii pořádně žilo, každý nám fandil, chodily nám tuny faxů, užívali jsme si to. Na Staroměstské radnici jsem ani neměl žádnou bezpečnostní agenturu, nic. Myslel jsem si, že přijdu, vlezu dovnitř, vezmeme se a půjdu v klidu pryč. Ale bylo tam šíleně moc lidí.
Byla to opravdu divočina. Najednou se objevili nějací lidé a ptali se: „Vy tady nemáte žádnou ochranku?“ A my: „Ne, s něčím takovým jsme nepočítali, nějak jsme to podcenili.“ Tak se semkli a dostali mě dovnitř. No jo, ale já tam měl rodiče, hosty, honilo se mi hlavou: Jak se tam dostanou?! Nakonec se to nějak povedlo, ale i samotný obřad byl blázinec.
Narvalo se tam strašně moc televizních štábů z celého světa. Oddávala nás legendární hlasatelka Kamila Moučková, a když to všechno viděla, povídá: „Tak to ne, v takovýmhle bordelu, já to zkrátím! Berete si zde přítomnou?“ Protože tam to opravdu jelo, obřad tak trval snad jenom pět minut.“
Když jsme vyšli ven, bylo to docela nepříjemný. Skoro vypukla panika, opravdu to bylo náročný a ne úplně příjemný. Každý mě plácal, přitom já měl rozbitou hlavu ze semifinále. Tak jsem si ji držel, jak jsem se mezi lidmi prodíral, abych neměl stehy venku. Ale zase to byl zážitek, ne každý takovou svatbu má. Oslava pak byla na Letenském zámečku, bylo to hezký, ale ani tu jsem si moc neužil. Musel jsem zpátky do Anglie.
My a čeští Beckhamovi? Asi tak na půl dne, možná jsme něco podobného jako oni zažili. Když vidíš, jak to mají, říkáš si, že není o co stát. Že je to možná až moc. Nějak jsme to ale zvládli.
Mimochodem, Vizourovi se stalo, že když vystoupil z auta, trefil ho holub. Do finále nám to sice štěstí nepřineslo, ale do života ano. Pořád nám to drží…“
Připomeňte si český úspěch EURO 1996 po 30 letech |
|
