Ivan Hašek vyzdvihl Mikloška (†64): Obrovsky férový, nestěžoval si. Popsal poslední setkání
Nebylo mu do řeči, Ivan Hašek na žádost o vzpomínku na zesnulého Luďka Mikloška (†64) delší dobu nereagoval. Potřeboval smutnou novinu uvnitř sebe zpracovat. Pak kývl na krátký rozhovor. Výborně se znali z československé reprezentace, strávili spolu neopakovatelné časy během mistrovství světa v Itálii v roce 1990. „Byl to rovný a čestný chlap. Škoda, že už nepůjde příkladem všem mladým lidem,“ pravil s neskrývaným dojetím v hlase.
Jak vás zpráva z dnešního rána vzala?
„Je to smutné… (odmlčí se) Pro nás všechny, co jsme Luďka znali, je to těžké přijmout. Vzpomínáme na něj. V posledních letech se pral s nemocí, věděli jsme to. Jak bojoval na hřišti, tak bojoval i v osobním životě. Byl nejen vynikajícím sportovcem, ale i chlapem.“
Můžete to rozvést?
„V brance na něj byl vždycky spoleh. Rád jsem s ním hrál. Ale nejvíc jsem si na Luďkovi cenil, že byl rovný a čestný chlap. Před šampionátem v Itálii v roce 1990 se hodně řešila nominace. Kdo by v ní měl být, kdo ne. Vzpomínám si, jak řekl, ať jedou ti nejlepší. A když to nebudu já, tak se prostě vyberou lepší brankáři. Luděk byl postavou ohromný chlap, ale také obrovsky férový.“
Po návratu z Anglie spojil svoji budoucnost s Baníkem, kde se postupem času stal šéfem sportovního úseku a členem představenstva. Kolikrát jsem si kladl otázku, zda se do zdejšího prostředí ten dobrosrdečný Mikloško vůbec hodí.
„Musím říct, že mě jeho návrat taky trochu překvapil. V Anglii se adaptoval, měl tam úžasnou kariéru, prožil tam nádherný fotbalový život. Pravdou je, že jak byl obrovskej, tak byl hodnej. Ke všem nesmírně vstřícný. Chtěl Baníku z celého srdce pomoct.“
Uchoval jste si na něj speciální osobní vzpomínku?
„Nic extra mě nenapadá. Ale vím, že když přijel na sraz, nebo jen tak přišel mezi nás, měl vždycky pozitivní náladu. Vždycky byl usměvavý, v dobrém rozmaru. Ať chytal, nebo nechytal. Nemělo to na něj vliv. Do kolektivu přinášel radost, pokoru.“
Hodně času jste spolu strávili během mistrovství světa v Itálii, kde byl druhým gólmanem za Janem Stejskalem. Jak roli přijal?
„Už jsem to nakousl. Naprosto bez problému. On byl stoprocentním profíkem. Nikdy si na nic nestěžoval. Pokaždé byl připravený kdykoliv naskočit do zápasu. Měl respekt pro druhé. Proto byl v Anglii tak dlouho. Kvalitativně i lidsky byl vyzrálý.“
Byli jste v poslední době v kontaktu?
„Viděli jsme se párkrát na vzdělávacích akcích fotbalové asociace pro trenéry. Naposledy jsem s ním hovořil zhruba před půl rokem.“
Bylo znát, že mu síly pomalu ubývají?
„Právě že ne. Vůbec. Nedal nic najevo. To byl přesně Luděk. Jak jsem říkal, že si nikdy nestěžoval, tak ani teď. Nechtěl se léčit. Bylo to jeho rozhodnutí, jeho život. Chtěl si ho užívat, tak jak považoval za nejlepší. Vypovídá to o jeho charakteru.“
V čem bude Luděk Mikloško nejvíc chybět českému fotbalu?
(s dojetím v hlase) „Že už nepůjde příkladem všem mladým lidem…“
