Horváth: Nejcennější míč mám z derby

„Aby to ale nevypadalo, že je kradu nebo že bych je vyloženě sháněl. Ovšem když je příležitost získat zajímavý míč ze zajímavého zápasu, tak neváhám,“ usmívá se vyhlášený vtipálek.

Jaký nejcennější úlovek vlastníte?
„Nevím, jestli je nejcennější, ale moc si považuju ten z Kaiserslauternu, kde jsem hrál s Teplicemi Pohár UEFA. Odehráli jsme tenkrát fantastický zápas, bundesligový mančaft jsme porazili. Po utkání jsem si říkal, že by bylo hezké vzít si na památku míč. Nějak se mi dostal do ruky a už jsem ho nepustil.“(směje se)

Takže šup s ním pod triko a rychle do šatny?
„Jasný. Ba ne, teď už vážně. Při zápasech je přece k dispozici množství balonů, za brankami i podél hřiště. Ke mně se dostal možná některý z těch, se kterými se vůbec ani nehrálo. Takže to není tak, že bych potom, co rozhodčí odpískal konec, popadl míč a mazal s ním do kabiny. Možná se ke mně zatoulal nějaký od podavačů.“

Takže jako hokejisté, kteří si berou puk jako suvenýr v případě vstřelení hattricku nebo prvního ligového gólu, to nepojímáte?
„Přesně tak, nepřeháním to. Že bych po každém gólu běžel do sítě lovit míč a odnesl ho schovat na lavičku, to určitě ne. Jen prostě někdy vycítím, že by to mohl být skvělý suvenýr. Jednou za čas, když je dobrá příležitost. Že bych během zápasu přemýšlel o tom, jestli si tentokrát vezmu míč nebo ne, to určitě ne.“

Jaký další úlovek máte?
„Z vítězného derby se Slavií. Dal jsem slávistům gól, který rozhodl zápas, měl jsem velkou radost. A ten balon mi tu chvíli připomíná. Když nad tím teď přemýšlím, nejcennější je asi právě balon z derby. Mám i celou řadu „adidasů“, se kterými se hraje pravidelně Liga mistrů. Ve sbírce jsou i patnáct let staré míče.“

Před patnácti lety jste se sběratelskou zálibou začal?
„Jo, jo, to jsem byl v áčku Jablonce. Doma se mi vždycky povalovala spousta míčů různých velikostí, od gumáků, přes lepeňáky až ke kožeňákům. Tak jsem si řekl, že si opatřím pořádné, které budou mít nějakou hodnotu.“

Máte balony někde vystavené nebo se doma jen tak povalují?
„Před lety jsem dostal k narozeninám bar, který jsem pak instaloval na chalupě. V té místnosti jsem si zřídil svoji síň slávy, tedy vlastně zeď slávy. Vedle dresů, fotek a pohárů tam mám vystavené i tyhle míče.“

Přivezl jste si nějaký z vašeho angažmá v Japonsku?
„No vidíte, žádný z Japonska nemám. A docela mě to mrzí, je velká škoda, určitě by měl svoje místo ve sbírce zajištěné. Ale aspoň je vidět, že nejsem žádný maniak, který popadne každý míč.“(směje se)

Máte nějakou jinou netradiční zálibu?
„Golf.“

Ale to není nic neobvyklého…
„Pro mě ano, nikdy jsem nevěřil, že mu takhle propadnu. Je to neskutečný relax. Projít si po dvoufázovém tréninku v klidu golfové hřiště, to je balzám. Ovšem nesmím hrát s Limberským (Horváthův spoluhráč z Plzně). Má rodinu a spěchá domů. Takže lítáme po greenu jako blázni.“