Otec Sionka: Libor ve Spartě? Trochu to bolí!
Hlava fotbalového rodu Sionků Rostislav neodmyslitelně patří k ostravskému Baníku. V jeho dresu se do profesionálního fotbalu dostal i syn Libor, ovšem ten před lety konvertoval ke sparťanské víře. A táta se netají, že ho to mrzí.
Se smíšenými pocity dnes usedne na ostravských Bazalech Rostislav Sionko. Bude fandit Baníku, jenže v dresu Sparty nastoupí jeden z jeho tří synů, fotbalově nejpovedenější potomek Libor.
„Možná je trochu rozpolcený, ale musí se s tím poprat sám,“ dobírá si ho na dálku v dvojrozhovoru záložník Letenských.
Libore, komu bude váš otec ve šlágru kola fandit?
„To nevím, já se raději vyjadřovat nebudu, abych mu neuškodil. Ale můžu říct, že táta na prvním místě fandil svým synům. V tomto případě to nebude jiné.“
Pane Sionko, komu budete držet palce?
„Jsem baníkovec. A to takový, který vždycky vedle Baníku fandí nejbližším zdejším klubům. Neuznávám rivalitu mezi Baníkem a Vítkovicemi, fandím i jim. Sparta mezi ně samozřejmě nepatří, ale mám tam syna. Takže: vítězství bych přál Baníku. Pokud vyhraje Sparta, řeknu si, fajn, taky dobře, je tam můj syn. Úplně nejspokojenější bych byl, kdyby Baník vyhrál 4:3 a Libor dal všechny góly Sparty.“ 
Nebude vám syn mít za zlé, že přejete výhru Baníku?
Rostislav: „On ví, že jsem srdcem baníkovec. Tady jsem se narodil, začal jsem tu hrát, mám tady spoustu známých a přátel. I v tom současném mužstvu. Znám Aleše NeuwirthaNeuwirtha i Rendu Bolfa. Srdci neporučíte, to bude bít pořád pro Baník.“
Jak vám bylo, když jste si v novinách přečetl, že se váš syn hlásí k letenskému klubu a cítí se být sparťanem?
Rostislav: „Samozřejmě mě to trochu zabolí, když na to pomyslím. Ale na druhou stranu tomu rozumím. On toho v Baníku zase tolik neprožil a docela dlouho trvalo, než mu tam dali šanci. Pořádně si ho tam všiml až trenér Petr Uličný. Ty největší úspěchy zažil Libor ve Spartě. Každým rokem tam hrál poháry, získal tam tituly, v Lize mistrů se tam dostal až do jarní fáze, vzali ho do reprezentace. Není divu, že se mu to vrylo do srdce a že na Spartu už nikdy nezapomene.“
Libor: „V Ostravě jsem vyrůstal, ale v podstatě to nejkrásnější ve fotbale, tedy tituly a Champions League, jsem zažil ve Spartě. Z Ostravy jsem odcházel v jednadvaceti jako nevyzrálý fotbalista. Samozřejmě jsem na Ostravu nezanevřel, mám na ni krásné vzpomínky, ale srdce mě táhne do Sparty a k tomuto klubu. To není nic proti tátovi, on hrál hlavně v Ostravě, tak je jasné, že je baníkovec. Mrzet ho to může, ale nic s tím nenadělá. Bohužel.“ (směje se)
Podobné věty asi ostravské fanoušky dráždí. Jaké přijetí čekáte od fanoušků Baníku na Bazalech?
Libor: „Už jsem tam v minulosti několikrát hrál. Ti skalní mě v lásce nemají, to vím, ale problém s tím nemám, ve fotbale to tak chodí. Je mi to jedno, pokud bude pěkná atmosféra, tak to bude dobře.“
Nebojíte se reakcí publika směrem k vašemu synovi?
Rostislav: „Ani ne. Já si myslím, že už je to dávno, kdy tu hrál. A že to byla tak krátká epizoda, že už si to mnozí fanoušci Baníku ani nepamatují. Pokud to ale přijde, musí se s tím smířit. A my jako jeho rodiče taky. I když moje žena už je taky vycvičená. Co ta si musela vyslechnout, když jsem hrával já a ona seděla na tribuně. Takové to „Sionko ven!“ nebo „Co je to za vemeno?“, si užila dost. A navíc bude plno, takže nějaké takové pokřiky v tom hukotu ani nebudou slyšet.“
Libore, jaký jste měl vlastně vztah ke Spartě ještě v době, kdy jste nosil dres Baníku? Pro většinu Ostravanů není nic sladšího než triumf nad Letenskými. Vnímal jste to stejně?
Libor: „V té době byla Sparta absolutně dominantní. Samozřejmě jsem si, byť jako baníkovec, přál hrát v zahraničí. Tehdy tam vedla cesta hlavně přes Spartu. Mým cílem, který jsem nemohl říkat do novin, bylo dostat se do Sparty a pak ven. Teď už to můžu říct (směje se). A nikdy jsem to nevnímal tak, že ten druhý tým je můj nepřítel.“
Má pro vás zvláštní význam, že duel, který může hodně napovědět o zisku titulu, hrajete právě v Ostravě?
Vyrůstal jsem tam, ale to je pro mě pro mě momentálně tak všechno. Kdybychom teď podobný zápas hráli v Českých Budějovicích, je to pro mě stejné.“
Vrátil byste se někdy do Baníku?
Libor: „Kdybych chtěl žít v Ostravě, tak ano. Třeba jako Marek Jankulovski. On nikdy nežil v Praze, nemá k tomu nějaký vztah, tak bude bydlet v Ostravě, to chápu. Ale my jsme se rozhodli bydlet v Praze, kde jsem navíc prožil nejkrásnější léta, tak to bylo dané.“
Takže vás asi nepřekvapilo, když se syn vracel z Dánska, že zamířil do Sparty a ne do Baníku.
Rostislav: „Nepřekvapilo. Bavili jsme se tehdy o tom. Kdekoliv v zahraničí hrál, získal tam titul a hrál poháry. Mohl jít, když se vracel, třeba na Kypr. Ale říkal mi: ,Tati, Sparta mi dala nabídku, já tam chci.‘ Rozuměl jsem mu.“
A sníte o tom, že se Libor ještě někdy do Baníku vrátí? Jako se už vrátili Galásek, Svěrkoš, Slončík, Bolf, Čížek a dost možná se vrátí i Jankulovski či Baroš...
Rostislav: „On už se sem nevrátí. Je mu třiatřicet a má ve Spartě smlouvu na dva roky. Tam skončí kariéru. V pětatřiceti už ho nebudou chtít ani ve Vítkovicích (usmívá se). Ale hlavně, koupil si u Zličína pozemek, bude tam stavět. Má rodinu a zůstane tam.“
Pojďme k zápasu. Co očekáváte od Baníku?
Libor: „Baník musí být po sérii šesti výher v řadě ve velké psychické výhodě. Když je taková šňůra, nastupuje se velice dobře. My jsme Sparta, my musíme taky pořád vyhrávat. Rozdíl mezi mužstvy je v tom, že my otevřeně mluvíme o tom, že chceme titul, pro nás nic jiného neexistuje. Ostrava tvrdí, že to pro ně není priorita, což je hovadina. Musím se smát, když čtu v novinách, že to není priorita a podobné žvásty.“
A v případě vítězství jednoho ze soupeřů rozhodne o titulu?
Libor: „Můj názor je takový, že kdo vyhraje, bude mít nakročeno k titulu, ale v minulosti se stalo v posledních kolech tolik věcí. Pravděpodobnost na celkový úspěch se ale každopádně zvýší.“ Jak souboj Baníku se Spartou dopadne? Rostislav: „Moc gólů nepadne. Baník tam vždycky nějaký dotlačí. Je otázka, jestli se to povede i Spartě.“
