Čtyři roky jsme se budili ze spaní a prosili všecha severská božstva, ať se opět vrátí. A stalo se!
God Of War, jeden z nejlepších titulů minulé generace, konečně dostal své dlouho očekávané pokračování i pro next-gen. A rázem tu máme jednu z největších herních událostí roku 2022. Čekali jste to snad jinak? Nové severské dobrodružství je rozhodně sázka na jistotu a už dlouho před vydáním nikdo nepočítal s ničím jiným než se hrou roku. Podařilo se tedy vývojářům ze Santa Monica Studio navázat na čtyři roky starý super hit a uspokojit nedočkavé herní nadšence i s nově příchozím Ragnarökem?
Krůček dopředu
Jestli někdo čekal úkrok bokem nebo snad skok dopředu, je naivním bláznem. Pokračování Kratovy a Atreovy poutě totiž navazuje přesně tam, kde s předchozím dílem skončilo. A to nejenom příběhově, ale i herně. Přesto se však některé věci změnily. Nikdo nemládne, a to ani samotný Bůh války, natož snad jeho potomci. Není jistě žádným tajemstvím, že po příběhové stránce je série God Of War poměrně zamotanou záležitostí. Najdeme zde několik starších křivd, nevyřčená proroctví a trochu toho hysterického hašteření mezi egoistickým severským božstvem, které si, zdá se, nic vzájemně nedaruje. I proto vývojáři připravili menší shrnutí událostí z minulého dílu, jež doporučujeme nejenom nováčkům.
Děj se posunul o tři roky kupředu a svět zahalil tzv. Fimbulwinter, předznamenávající příchod Ragnaröku. A tohle není zrovna dobrá zpráva, minimálně tedy pro ústřední otcovsko-synátorskou dvojku, která se opět rozhodla zvrátit osud a nějaká ta hloupá proroctví. Člověka tak napadá, proč si tihle dva vlastně takhle komplikují život. Snažíte se snad vy neustále zvrátit vlastní osud? Ne? No možná proto o vás nikdy nevznikne hra. A to sakra dobrá hra, jakou God Of War Ragnarök bezesporu je.
Děj se posunul o tři roky kupředu a svět zahalil tzv. Fimbulwinter, předznamenávající příchod Ragnaröku.
A přitom vývojáři ani nemuseli udělat mnoho zásadních změn. Opět se budeme vracet na známá místa jednotlivých světů, opět budeme potkávat staré známé, opět budeme kosit desítky rozmanitých nepřátel, opět budeme řešit kupu environmentálních puzzlů a opět budeme dostávat lekci z občanské výchovy, kterak se to má mezi otcem a synem. Není jistě překvapením, že se Ragnarök, ostatně jako jeho předchůdce, opírá zejména o brilantně napsaný příběh s ohromujícím scénářem gigantických rozměrů. Tohle není obyčejná procházka severskou přírodou, ale nefalšovaná mytická odysea.
Známá místa, neznámá podoba
Přestože se vracíme na známá místa, Fimbulwinter zapříčinil jejich transformaci do nové podoby. To pochopitelně vede k novým pocitům, a ještě intenzivnějším zážitkům. Obyvatelé jednotlivých světů neprožívají zrovna jednoduché období a kdo jiný, než Kratos a Atreus by jim měl vytrhnout trn z paty prostřednictvím vedlejších úkolů. Ty slouží nejen jako nenápadná odbočka a zpomalení od hlavní příběhové linky, ale rovněž jako důležitý nástroj v průzkumu herního světa. Akceptovat ovšem budete muset tzv. metroidvania přístup, který vyžaduje opakované navracení do jednotlivých lokací. Jde ovšem o volbu, nikoli nutnost. Všechny dostupné světy jsou dostatečně rozmanité, pestré, a to jak ve smyslu level designu, tak pochopitelně i nepřátel.
Ty nejintenzivnější chvíle však prožijete během rubaček s jednotlivými bossy, kterých si vývojáři připravili dostatek. Jistě, ne všechny jsou stejně opulentní a zapamatovatelné, ale rozhodně se jedná o pomyslný vrchol Ragnaröku. S těmi se lze pochopitelně vypořádat různými způsoby, vždy se ale pěkně zapotíte, zejména tedy na nejvyšší dvě z pěti úrovní obtížnosti. Vývojáři byli postaveni před jeden poměrně zásadní a přiznejme si to, i zapeklitý problém.
Ty nejintenzivnější chvíle však prožijete během rubaček s jednotlivými bossy, kterých si vývojáři připravili dostatek.
Jak vlastně naložit s klíčovou herní mechanikou v podobě Kratových schopností? Vždyť na konci minulého dílu jsme měli k dispozici téměř nezničitelný tank, pravého Boha války, který svým drsným pohledem drtil na prach každou mytickou potvoru. Je těžké najít to správné a vyvážené řešení, každopádně celý proces učení je třeba zopakovat znovu. Je to dobře? Nebo špatně? Obě možnosti jsou vlastně ze své podstaty špatné. První momenty ve hře jsou tak díky Kratově skleróze trochu nudnější. Netrvá to ale dlouho a po troše úmorného snažení máte hláškující stroj na zabíjení opět zpátky, a to v deluxe edici s novými vychytávkami, mezi které patří například přitahovací kotva.
Cool Atreus
Základní herní mechanismy včetně soubojového systému zůstaly věrně zachovány, přesto získaly trochu toho lesku navíc. Neustále tak budete cpát získané zkušenosti a zdroje do postupného vylepšování, upgradování, výroby, učení a budete se tak rozplývat na tím, jak efektně a efektivně lze naporcovat řadové nepřátelé. Není žádným tajemstvím, že mimo Krata si lze konečně vyzkoušet také hru za dospívajícího Atrea. Z hlediska příběhu k tomu netřeba nic více prozrazovat, každopádně oproti původnímu očekávání jsou i tyto části hry opravdovou slastí. Atreus je totiž mnohem více cool, než by se mohlo na první pohled zdát.
Jak velký pokrok vlastně Ragnarök vlastně udělal z hlediska audiovizuálního? No dostatečný na to, abychom opět zírali s otevřenou pusou. A je to jedna z těch nejvýraznějších zbraní nového titulu. K dispozici jsou pochopitelně dva režimy zobrazení, výkon a rozlišení. 4K a 30 FPS nebo 1080p při 60 FPS? To už je jako vždy na vás. Mezigenerační posun možná není tak výrazný a nápadný, jak by se na první zamyšlení dalo očekávat, ale čtyři roky mezi jednotlivými díly rozhodně nejsou tolik. Navíc tu stále máme ten přetrvávající brzdící handicap v podobě dostupnosti hry na konzoli PS4, což, ať chceme nebo ne, je rozhodně hmatatelná překážka, ačkoli to vývojáři nikdy nepřiznají. Ať tak, či tak, hra vypadá skvěle a výpravy do jednotlivých světů jsou opět audiovizuální pastvou pro oči.
No, takže na rovinu, má vlastně Ragnarök nějaké slabiny? Pokud budeme pátrat po těch objektivních, pravděpodobně ne. Hráči dostali přesně to, co chtěli. Obrovskou hru s ohromujícím příběhem, skvělou hratelnost a pohlcující souboje jejichž velkolepost nebes se dotýká. Navíc nejde pouze o nastavování kaše či nějaký dodatečný obsah. Díky množství inovativních prvků v rámci hratelnosti je nové pokračování ságy dostatečně silné a ucelené. Z hlediska subjektivních nedostatků už určitě nějaké ty mouchy najdeme, ale to už je otázka přístupu. Tím největším strašákem je rozhodně až přílišná sázka na jistotu.
