Extraliga a konec, hrozí Veselému. Tělo nespolupracuje. Kariéra? Bylo na víc...
V pouhých dvaatřiceti je blízko konce kariéry. Pokud se nezlepší problém se zády, je Jiří Veselý připravený rozloučit se s ní na sklonku roku při tenisové extralize. Dvoumetrový levák s výstavním podáním se propadnul až na 1081. místo žebříčku ATP a cesta zpět vypadá jako nesplnitelná mise. Stále však ještě doufá…
S nejlepším tenistou dějin Novakem Djokovičem má pozitivní bilanci 2:0, vyhrál dva ATP turnaje, vystoupal na 35. místo žebříčku. Kariéra někdejší juniorské světové jedničky Jiřího Veselého je i tak lemována kdyby… Tenisový talent nedokázal zcela prodat, především kvůli tomu, že ho zpátky držela vratká psychika. „Bylo na víc,“ uznal jeden z nejvýraznějších českých tenistů posledních patnácti let v podcastu Centrkurt.
Začněme pochmurnou současností. V žebříčku jste se propadl až do druhé tisícovky, nastupujete již jen sporadicky na akcích kategorie futures a ani tam nevítězíte.
„Celý rok mě trápí problémy se zády, i tak se snažím zůstat v přípravě. Trénuju pětkrát týdně, když to zdraví dovolí. Ale program musím dělat ze dne na den, protože někdy prostě nemůžu. Chtěl bych být aktivní a hrát zápasy, ale jsem spíš pasivní.“ (hořký úsměv)
Jaký je konkrétně problém se zády?
„Měl jsem natržený vzpřimovač, který mě začal zlobit při podání a rotacích. Léčil jsem ho posilováním, obstřiky, kortikoidy, teď chodím intenzivně k fyzioterapeutovi. Levou ruku stále nemůžu zvednout pořádně nahoru, záda mě nepustí. Bez servisu, který mi vyhrával sedmdesát procent balónů, nejde fungovat. Ale pořád hledám cestu.“
Proslýchá se, že prosincová tenisová extraliga bude vaším posledním vystoupením v kariéře. Co je na tom pravdy?
„Extraliga je bod, do kterého chci mít jasno. Poslední dva roky, co jsem se vrátil po velkém zranění hamstringu, jsem ještě s chráněným žebříčkem odehrál grandslamy a dostal se na 230. místo. Pak se to ale zaseklo a od té doby hledám jen cestu, jak ze zdravotních problémů ven. Jenže tělo nespolupracuje. Můj velký cíl je se teď nachystat na extraligu, pomoct nejlépe Spartě k obhajobě titulu a uvidím, jak zareaguje tělo. Pak se rozhodnu, co dál. Možné jsou obě cesty.“
Dvaatřicet let není dnes pro tenistu žádný věk, končil byste hodně brzy…
„Spousta hráčů hraje do osmatřiceti, o to lákavější pro mě je ještě vydržet. Na druhou stranu je konkurence obrovská, asi větší než před deseti lety, kdy jsem byl já ten mladý. Tenis je fyzicky náročnější, kurty a míče pomalejší, což mému tenisu nenahrává…“
Rozhovor pokračuje pod grafikou
Poslední dva turnaje jste sestoupil do totálního podpalubí na turnaje kategorie futures. Je to kulturní šok?
„Je to očistec. Ale já je hrál, abych zjistil, jak tělo zareaguje na zápasovou zátěž. Bohužel se potvrdilo, že není připravené na víc zápasů po sobě. Je zbytečné se trápit. Kariéru jsem nějakou měl a hrát tenis na sílu nechci. Pokud to nepůjde, budu se věnovat rodině a můžu s klidnou hlavou odejít.“
Nebylo by únikovou cestou stát se deblovým specialistou?
„Spousta lidí mi to říká. V deblu není tolik pohybu, dlouhých výměn. Ale já hrál celý život, abych byl dobrý v singlu. Pro debl bych asi motivaci nenašel. Máme tři malé děti, nejsem v pohodě s tím, že bych přišel o jejich dětství jen kvůli deblu. To by byla až moc velká oběť. Ale to říkám teď. Když budu muset udělat definitivní rozhodnutí, že odložím rakety, možná změním názor.“
Začátek vašich vážných zdravotních problémů přišel paradoxně po jednom z největších úspěchů kariéry, kdy jste v únoru 2022 prošel z kvalifikace až do finále pětistovky v Dubaji. Skolil jste tam Marina Čiliče, Novaka Djokoviče, Roberta Bautistu či Denise Shapovalova.
