Být udatným válečníkem a vést svou vlastní říši… či radši jen vařit pivo. Mount and Blade se vrací a nechává vám otevřené možnosti, jakým způsobem ho hrát. Dokonalé to ale není.
Život ve středověku možná tak hezký nebyl, ale když si odmyslíte mor a neustálé války, dále hladomory a jiné maličkosti, je to celkem romantická doba. Já sám opakovaně, zvláště po zhlédnutí filmu Království nebeské, sním o tom vést vlastní armádu do heroických bitev či jen tak relaxovat v poklidném městě. A her je sice hodně, často vám však vytyčí jasnou cestu.
Mount and Blade je v tomhle unikátní a nechává vám volnou ruku. Již dlouhé roky chystaný druhý díl konečně vyšel. Přiznám se, že jsem předchozí díl nehrál a ačkoli si druhý díl užívám, připadám si jak při hraní retro hry. Základní svět je postaven dobře, zbytek pokulhává hůře než Quasimodo.
Je třeba začít od píky
Hned na začátku se nevytáhnete. Hra vám dá příběhový úvod, který zapomenete rychleji než vůbec skončí a celkově příběhové pozadí je pro hru asi tak užitečné jako vidličko-lžička na pojídání čehokoli. Dostanete však menší obnos peněz, který tak nějak stačí, abyste mohli rozjet svou vlastní žoldnéřskou tlupu.
Přímočarým výdělkem je plnění úkolů. Ve hře je jich hromada, od zabíjení banditů a ochrany karavan po shánění předmětů a přepravy důležitého nákladu. Některé jsou legální a zlepší vaše vztahy s okolím, jiné jsou poněkud na černé hraně zákona.
Není to jen tak. Své vojáky musíte platit a dávat jim najíst, jinak vás budou opouštět. Dále se vám hodí hrdinové, které můžete posílat rovněž na nejrůznější úkoly. Bojem i jinou aktivitou získáváte zkušenosti a můžete vylepšovat jak sebe, tak své vojáky a hrdiny. Případně se můžete na boje vykašlat a spíš se soustředit na kování, obchod, který je hlavně o tom koupit levně a jinde draze prodat, časem dokonce můžete vlastnit své vlastní pivovary, farmy atd.
Když vzrostou vaše ambice, můžete se stát žoldákem a v napjatých konfliktech vypalovat vesnice a ničit města. Či se stát vazalem a města řídit. A pořád jsme nepokryli všechno. To je totiž hlavní krása Bannerlordu - velká volnost v tom, co můžete dělat. Opakovaně mě hra začala nudit, aby se velmi přirozeně dostala k bodu, kdy mě nové možnosti zase nakoply. Obléhací bitvy jsem si vyloženě užíval.
Herní svět je naštěstí živý. Herní ekonomika se mění a tím nákupní a prodejní hodnota předmětů. Po světě pořád řádí bandité a dostáváte nové úkoly. Války začínají a končí. Prostě když chcete, nezastavíte se ani na minutu, přičemž do každé lokace ve hře se můžete podívat a věnovat se ještě minihrám, vstoupit do arény či se poprat s pouličními gangy.
Těžkopádné a zastaralé
Bohužel Bannerlord se jinak moc dobře nehraje. Soubojový systém je těžkopádný a musíte si zvykat. Nepočítejte s klasickým systémem, kdy se farmář stane během hodiny silnějším než Barbar Conan na steroidech. Vše jde pomalu, i běžný voják vás může rychle umlátit a naučit se bojovat není snadné.
Podle pohybu myši/analogové páčky se určuje, z jakého směru sekáte či jaký směr kryjete. To může znít povědomě, ale na rozdíl od For Honor či Kingdom Come se na nepřátele nazamknete pohledem a UI vám nijak neporadí. Boj je tím dost chaotický a většinu věcí asi nevyužijete. Ostatně většinou bojujete ve větších armádách a vyrazíte-li sami, zemřete jako odvážný chudák bez kouska rozumu. Přesto musím pochválit velkou nabídku jak chladných, tak střelných zbraní a možnost jezdit na koni. Vše herní systém výrazně změní.
Taktický režim hra má, ale spíš než promyšlenou strategii jsem volil taktiku Rush B. S větší armádou tu máte možnost upravit počáteční postavení a pomocí pokynů v bitvě můžete manipulovat s jednotkami. Výsledek bitvy to sice ovlivní, ale s komplexními mechanikami zase nepočítejte. Pohyb po mapě mi přišel trochu nahodilý a vojáci do sebe často vlítnou jak sebevražední atentátníci.
Umělá inteligence je ostatně téma sama o sobě. Hráče si často nevšímá a při bitvách je nejlepší umlátit nepřítele zezadu. Nejednou mě dokonce nepřátelé ignorovali a po mých ranách prostě šli dál. Mí vojáci se zase zasekli v plotě a když na ně dopadly rány z katapultu, popadli jak kuželky. Už vím, jak si připadá Lord Vader při velení Stormtrooperů.
Chyby a nedodělky
Grafická stránka je přinejlepším průměrná, podívejte se sami. Výtvarný styl je zvláštní, jelikož hra kombinuje několik rozdílných kultur dohromady, ale své kouzlo to přeci jen má. Horší problém vidím v tom, že ačkoli můžete navštívit všechny lokace, neustále se opakují a prostředí je hrozně monotónní. Města jsem pak přestal navštěvovat úplně. Vše má přesto příjemnou atmosféru, kterou doplňuje parádní soundtrack.
Bugů tu najdete spoustu. Vtipný mi přišel kůň, co vyletěl do vzduchu, ale chybějící textury a pády hry tu taky nechybí. Skoro se divím, že vývojáři dokonce dostali hru na Steam Deck, kde funguje celkem obstojně.
Ve výsledku si říkám, že kdyby měla hra bojový systém jako Chivalry II a taktický režim jako Total War nebo alespoň Dragon Age: Inquisition, nejspíš přijdu kvůli závislosti o práci. Takhle si hru užívám, bohužel nedokonalosti jsou zřejmé. Jedna věc je přesto jistá. Díky módům od komunity se z lehce nadprůmětné hry může vyklubat další klenot. Ostatně už první díl se proslavil právě díky vynikajícím módům.
