Kumpanie hrdinů hledá svého velitele. Ujmete-li se jí, čekají na vás jak hrdinské osvobozování Evropy, tak nacistické tažení. A k tomu boje s uživatelským rozhraním a hůře propracovanou mechanikou tažení. Bavit se však budete.
Druhá světová válka v herním světě stále neztrácí na síle a já sám se na novou strategii těšil. Nacisti jsou ostatně snad ti nejlepší nepřátelé a z druhé strany vést jejich Panzerdivision, zatímco vaši vojáci řvou „Ja, Commandant!“ také zabaví. Company of Heroes nabízí obojí, s pár novinkami jako bonus.
Boj vyžaduje plánování
Company of Heroes 3 se v základních mechanikách od předchozích dílů moc neliší. Ovládáte menší armádku a vítězství záleží hlavně na tom, jaké vojáky naverbujete, a jak dobře je umíte ovládat. Většina zdrojů je z dobytých území a všechny stavby se zaměřují na verbování, vylepšování nebo léčení vojáků. Je to tedy čistě válečná strategie založená na detailním mikro-managementu.
Bojiště musíte vytěžit na maximum. Využívat budovy či ploty na krytí vojáků a umisťovat je na logické pozice. Kulometníci by měli pokrýt větší oblast, střelci jsou dobří na boky, technici zase umí stavět opevnění a nezapomeňme na tanky, které dokážou doslova posouvat bojové linie, ale bez podpory pěchoty vám je také snadno zničí. Když vše selže, vojáci se po vzoru Francie mohou stáhnout a případně se vyléčit.
V menších počtech vás to bude bavit. Jednotky se velmi příjemně liší, takže rozestavit vojenskou mašinérii funguje skvěle. Mají rovněž propracované schopnosti jako jsou granáty nebo zneškodňování min, takže praví hračičkové si přijdou na své. Veďte válku v pravém stylu! Při velkých armádách už je hra méně přehledná, což vývojáři dost dobře nevyřešili a uvítal bych lepší taktický mód.
Eintopf vs Burgers
Menší nedodělky provází všechny frakce, musím však ocenit, že se liší. Jsou tu Britové, Amíci, Wermacht a Africacorps. Skopčáci jsou tu tedy rovnou dvakrát a zatímco Wermacht se specializuje spíše na těžkou pěchotu a velké stroje, Africacorps má jednotky rychlého nasazení a exkluzivní tank s plamenometem. Aby výukový „Alles gute!“ nebyl v Evropě povinný, Američani mají excelentní elitní mariňáky a Britové dělostřelectvo.
Rozdíly jsou jak v druhu jednotek, tak v možných bonusech v Command points. Na začátku hry si vyberete jeden ze směrů a v boji odemykáte body, za které kupujete speciální jednotky či pasivní (jako lepší pancíř) a aktivní (jako bombardování) schopnosti. Ty se hrou dokážou dost zamávat a jejich správná volba zastaví i Blitzkrieg. Díky schopnostem dokonce můžete přivolat členy italské armády, nicméně není jich dost ani na to, aby zabránili přidávání ananasu na pizzu, a snad se Itálie dočkáme jako hratelné frakce v budoucnu.
Rozdíl je také v kampani. U Němců je přítomno severo-africké tažení, kdy pouštní liška Rommel táhne proti britské armádě. Jedná se o klasickou hrdinskou kampaň rozdělenou na mise, která nabízí velmi příjemnou výzvu a sama o sobě je napumpovaná skvěle, jen vás pozlobí již zmíněný chybějící lepší taktický režim. Rovněž mě zklamalo, že nebylo lépe představeno historické pozadí. Příběh Arabů za války má potenciál, ale není na něj moc prostor a co se fakt dělo se moc nedozvíme.
Například útok na město je skoro nemožný, dokud nevybombardujete okolí dělostřelecké baterie. Ale bombardování stojí hodně surovin a budete muset několik tahů čekat, zatímco nepřátelská průzkumná letadla si dávají na čas a nepřítel fakt zdržuje. Po britském způsobu si můžete dát horký čaj na zkrácení čekání, ale i tak si řeknete, že takhle pomalá německá mašinérie snad nebyla.
Bitvy samotné jsou opravdu super. Kampaň je plná majestátních bitev i mikro střetů a prožijete snad všechno. To je velký klad, který mnohé nevýhody zastíní. Nevymaže je však a mapa by si zasloužila sakra mnohem více možností, co dělat, než jen verbovat jednotky, bombardovat, vysílat armády a prozkoumávat okolí. Občas tu můžete sesbírat suroviny či splnit úkol, ale jako udatný generál si připadat nebudete. Spíše se jedná o jakýsi portál umožňující vstup do bitev.
Detaily jsou důležité ve válce i ve hře
V mnoha drobnostech by hra také chtěla doladit. Technický stav je všeobecně dostatečný, občasné propady FPS či problémy s texturami však nechybí. Víc mě rozčiluje to, že rozkaz k útoku často skončí tak, že tank zastaví moc brzy a když je budova na kopečku, tak střílí do země. My ale neválčíme s krtky! Na UI si zvyknete, ale jeho zlepšení je hlavně pro hromadné bitvy také na místě.
U obsahu hlavně zamrzí, že chybí Rusko, Itálie či Japonsko a kdo ví, třeba si to vývojáři šetří pro budoucí DLC. Délka kampaně je naštěstí postačující a map je rovněž dostatek. V multiplayeru jsou sice jen dva režimy, a to soupeření o body a anihilace (totální zničení nepřítele), ty však všeobecně stačí. A nadšenci taktických strategií si přijdou na své.
Mohu naštěstí pochválit příjemnou grafiku, kde je dle mého zásadní změna prostředí při boji. Střelba působí dynamicky a do hry jsem se vžil. Soundtrack není výrazný, ale na odrážení situace tlačí perfektně. A i to je důvod, proč jsem si přes všechny nevýhody hru opravdu užil. Novým standardem taktických her však asi nebude.
