Tak kolik dneska? Další hattrick, dva góly, jeden? Parádní jízda havířovského rodáka Davida Pastrňáka v NHL je v kabině prvoligového AZ Havířov každé ráno většinou hlavní téma. „Je to tak,“ přitakává brankář Aleš Stezka. „Já znám Pastu ještě z mistrovství světa dvacítek, vždycky byl výjimečný.“
David Pastrňák k Havířovu stále patří. Divoké kousky místního rodáka jsou v kabině často téma číslo jedna. „Abych řekl pravdu, jeho výkony mě vůbec nepřekvapují,“ říká Stezka. „Už když odcházel do Švédska, tak byl vynikající hráč. Ve Švédsku vyzrál, po draftu šel do Ameriky. Nepřekvapilo mě, že už se stal velkým hráčem. Cit pro hru má v sobě, je nadaný. Vždycky byl výjimečný.“
Dvaadvacetiletý brankář kroutí v rodném klubu Davida Pastrňáka první sezonu. A říká, že nemá jediný důvod být nespokojený. V Chance lize chytá pravidelně, osobně se mu daří, tým bojuje o elitní osmičku. A také rodina je v novém prostředí spokojená.
„Havířov je super organizace,“ říká Stezka. „Už když jsem tady šel, tak jsem měl jen pozitivní informace. Na vedení, atmosféru, trenéry i kluky v kabině. Můžu to jedině potvrdit, jsem tady spokojený. Tým je super, parta parádní. Teď ještě udělat osmičku, byla by škoda o ni v posledních kolech přijít. A pak se můžeme soustředit na další výsledek.“
Návrat ze zámoří byl daný
S Pastrňákem se Stezka pravidelně potkával v mládežnických kategoriích, hráli spolu v reprezentačních výběrech. Také měl nakročeno do zámoří. V draftu 2015 si ho vybrala Minnesota, v sezoně 2016/17 vychytal Chicagu Steel vítězství v USHL. Jenže pak se vrátil zpátky domů. Do Liberce.
„Já to měl dané, moc jiných možností jsem neměl,“ krčí rameny vysoký brankář. „Když kluci vyhrají v USHL titul a mají kariéru dobře rozjetou, většinou chodí na univerzitu. Pak nahoru. Jenže já už měl profesionální kontrakt a do univerzitní ligy už jsem nemohl. Taková jsou pravidla. Zájem byl, pár univerzit se ozvalo, ale kvůli tomuhle jsme to museli odmítnout.“
Ani od Minnesoty pozvánku do kempu nedostal, tak se rozhodl pro návrat do Čech. Liberec zrovna hledal po odchodu Jána Lašáka brankáře pro budoucnost. „Jánkovu pozici přebíral Roman Will, já tam šel s tím, abych se porval o prostor, o co nejvíc zápasů. Abych se třeba do budoucna prosadil. Jenže se mi zrovna tahle sezona vůbec nevydařila. Příprava byla slušná, ale odchytal jsem jenom jeden a půl zápasu, ligu chytal Roman a pak ještě přišel Jaro Janus.“
Stezka se stěhoval na farmu do Benátek, ale tam se nedařilo celému týmu. „Škoda, taky jsem si to představoval jinak. Čekal jsem od sebe víc, než jsem předvedl. Ale všechno zlé je k něčemu dobré, zocelilo mě to psychicky. I ve vnímání a pohledu na hokej mě to posunulo. Vím, že jsem udělal chyby. A že když se nedaří, musím ještě víc pracovat. Je to škoda, ale asi to tak mělo být.“
Přešlapem bylo i následné angažmá v Chomutově (2018/19). Klub se dostal do finanční krize, bojoval, a stále bojuje, o přežití. „Ani se mi o tom mluvit nechce, ale jsem jeden z těch pár kluků, co už všechny závazky doplacené mají,“ říká Stezka. „Jsem rád, že už to nemusím řešit. Vím ale, že tam je pořád spousta hráčů, co dluhy splacené nemají. Že mají splátkové kalendáře na delší dobu.“
V Havířově je spokojený. S úsměvem si vybavuje i místa, která znal z vydařeného hokejového seriálu Lajna. „Je to hezký. Jdu po náměstí a hele, tady se točila Lajna. Havířov byl vždycky těžký soupeř, chtěl jsem zjistit, jak to tady funguje, chtěl jsem být součástí klubu. Jsem vděčný, že jsem tady šanci dostal.“
Rudá ryba? Neznám
Druhá řada populárního seriálu, jehož ústřední postavou je svérázný trenér Luboš Hrouzek, už se přesunula do Prahy. Točilo se na Slavii. „Ale v jednom díle jsme si zahráli, záběry z našeho reálného zápasu se Slavií se v seriálu použily,“ upozornil Stezka.
„Jeden z dílů je navíc postavený i na Ústí, kde jsem chytal minulou sezonu,“ pousmál se. Jedním dechem hned dodává, že o vykřičeném domě Rudá ryba v Ústí nemá ani ponětí. „Já toho v Ústí moc neviděl, dojížděli jsme z Chomutova. Fakt jsem byl jenom na zimáku. Navíc jsem táta od rodiny...“
Stezka s partnerkou vychovává tříletého syna Sebastiána. „Letí to! Syn je zlatíčko, jsem za něho moc rád. Naučil mě větší zodpovědnosti, nestarat se jenom sám o sebe. Naučil jsem se být víc dospělý, moc mi to pomohlo.“
I proto, když má volnou chvíli, rád pomáhá partnerce ve školce. „Žena tady pracuje, mají teď honičku s vánoční výzdobou, tak jsem přišel pomoct,“ usmívá se. „Jsem docela vysoký, takže mám jasně dané úkoly: pověsit, podat, podržet. Jsem prostě k ruce. Zrovna pro děti řešíme Mikuláše. Chceme pro ně udělat nějakou besídku na ledě, že by se do ní zapojili i kluci z týmu. Zatím o tom neví, sám jsem zvědavý, kdo by byl ochotný dělat čerta.“
Související články
