Chci slyšet: Dědku! Bednář o Slavii i vykání, s Růžičkou je v kontaktu
Už rozverný hlas prozrazuje. Tenhle chlapík je zpátky ve svém živlu. „Pár měsíců nevím, co je to špatná nálada. Což je u mě co říct!“ směje se nezdolný hokejový pardál Jaroslav Bednář, který se ve 43 letech chystá na sezonu v prvoligové Slavii. Těm, kteří mu chtěli vykat, slušně vynadal. Naopak je vyzývá, ať mu říkají dědku. „To je na tom to krásný,“ tvrdí dobře naladěný útočník. V rozhovoru pro iSport Premium slávistický matador také prozradil, že touží v kabině Pražanů znovu vytvořit typickou atmosféru, jak se těší na bitvy s Jaromírem Jágrem a zda bude stíhat rybaření, svojí velkou vášeň. Promluvil i o Vladimíru Růžičkovi a jeho případném návratu do Edenu...
Má v sobě vnitřní hlas, aby mu včas řekl: Zabal to, už na to nemáš! Zatím ale oprávněně mlčí. Jaroslav Bednář, který se Slavií vyhrál v roce 2008 titul, stále dokazuje, že moc ze svého umu neztratil. „Ruce vám nevezmou,“ říká vyhlášený šikula. V minulých letech působil v hradeckém Mountfieldu jako sportovní manažer a pro radost hrál za druholigové Vrchlabí.
Zjistil jste, že bez hokeje nemůžete být?
„Jsem zdravý, v partě výborných kluků, strašně mě to baví.“
Je to něco jako droga?
„To zase ne. Prostě si prodlužuju stáří... Dokud na to budu mít, rád mladým klukům pomůžu. Jsem soutěživý, denně musím sportovat. Jsem rád za nabídku, která od Standy Tichého, majitele Slavie, přišla. Jestli na to budu mít, rád si ještě sezonu dám.“
Když jste ve Slavii jako vyjukané ucho začínal, někdejší obránce Miloslav Hořava vám prý říkal: Makej, mladej. Než se naděješ, končíš, kariéra je hrozně krátká… Vybavujete si to?
„No jasně. Každý slovo, každý detail. Jak se protahoval, já se ho ptal, proč to furt dělá. Byla to pro mě obrovská škola. Sedět vedle něj nebo vedle Růži (Vladimíra Růžičky). Jsem moc rád, že si kariéru ještě prodlužuju. Jsem nabitý energií.“
Funkcionářská štace v Hradci skončila hořce, byl jste z toho mrzutý dlouho?
„Nemohl jsem prosadit svojí vizi, nenašel jsem pro ni pochopení. Tak jsem se rozhodl jít vlastní cestou. I když chvíli trvalo, než jsem se rozhoupal. Ale jsem za to rád.“
Máte sám pro sebe měřítka, kdy skončit?
„No jasně. To vím přesně.“
Na čem bude záležet?
„Jakmile nebudu stíhat a ucítím, že nejsem prospěšný, okamžitě to balím.
