Z rodné Kanady naštvaně sleduje, do jaké bizarnosti se skutálel případ chomutovského klubu a jeho ohromných dluhů. Obránce Brett Flemming během tří sezon (2016-19) odvedl Pirátům skvělé služby, rychle se adaptoval v cizím prostředí a patřil k tomu nejlepšímu zahraničnímu zboží v dresu severočeského týmu i celé extralize. Tvrdou realitou je, že za hodně muziky mu dorazilo málo peněz. U klubu má nyní nedobytnou pohledávku ve výši kolem 1,250 milionu korun. „Veškerou vinu hodili na hráče, ale vinit by měli sami sebe,“ zlobí se 29letý bek v rozhovoru pro iSport.cz.
Věříte, že své chomutovské peníze ještě někdy uvidíte?
„Pokaždé, když se mě někdo zeptá na peníze od Chomutova, netajím, že jsem skeptický. Protože od první chvíle, kdy jsem do Chomutova přicestoval, peníze nikdy nepřicházely včas. I přes všechny možné dohody a početné sliby, že peníze dorazí na účet. Přesto všechno pořád věřím, že nějaká šance dostat to, co nám náleží, existuje.“
Jste zklamán chováním a přístupem chomutovského vedení? A v čem nejvíc?
„Ze všeho nejvíc mě mrzí to, jak po celou dobu klub nespolupracuje na řešení celé záležitosti. Klub vlastně předhodil jednu jedinou nabídku s tím, ať ji vezmeme, nebo necháme být. Žádné jiné řešení nepřipustil, jen své vlastní. Chci zmínit, že jsme byli pořád ochotni vyjednávat, jenže klub se najednou rozhodl ukončit veškerou komunikaci a na nějakou domluvu rezignoval. Někdy bývá lepší, když se obě zklamané strany rozejdou, ale to není tento případ. Tady se měl klub setkat s námi někde uprostřed.“
Zažili jste během své kariéry podobný přístup ze strany klubu?
„V Severní Americe by tato situace nikdy nevznikla, rozhodně by nedošlo ani k tomu, že by hráči klubu toho tolik odpustili a tak dlouho čekali na dohodu.“
Chomutov vybízel všechny hráče s pohledávkou, ať vezmou třicet procent a sedmdesát klubu odpustí. Podle tvrzení vedení Pirátů devadesát procent hráčů souhlasilo. Proč ne vy?
„Ten důvod je zcela zřejmý a jednoduchý. Protože jsem od klubu nikdy neobdržel potvrzení, jakýkoli papír, na němž by bylo napsáno znění dohody. I když jsme o to několikrát žádali, nic jsme nedostali. Zajímá mě, zda druhá strana měla skutečný zájem dohodnout se. Veškerou vinu hodili na hráče, ale vinit by měli sami sebe, protože celá tahle věc z jejich strany neprošla standardním postupem. Klub nebyl schopný zajistit, aby si všichni hokejisté návrh dohody prohlédli a následně se rozhodli. Jediný hráč nepodepsal chomutovský návrh, plán vyrovnání nikdo neviděl. Klub říká, že měl devadesát procent hráčů na dohodě, ve skutečnosti měl nulu.“
Mnozí postižení hráči jsou zdeptaní, protože se dostali do existenčních potíží. Jak tomu je u vás?
„Já mám to štěstí, že jsem byl vychován tak, abych si během života ukládal peníze stranou pro případ nouze. V Chomutově jsem nevěděl, kdy a zda budu vůbec placen, rozhodně to ztížilo plánování mojí budoucnosti, života. Rád bych vyjasnil ještě jednu věc. Můj agent Tomáš Krejčí je nyní označován za hlavního viníka krachu celé dohody. Vím, že nemluvím pouze za sebe, od samého začátku mi dohoda na 30 procent nepřišla spravedlivá, můj zástupce pouze podporoval mé rozhodnutí a věřím, že s ním i souhlasil. Pokud tady na něj někdo ukazuje prstem, měl by ho otočit na klub, který jedinému hráči neposkytl ani možnost seznámit se s podmínkami dohody a získat volbu rozhodování.“
Když to celé shrnete, považujete za chybu, že jste se před čtyřmi roky vydal do české extraligy?
„Nemyslím si, že to byla chyba. Možná jsem jen netrefil správnou adresu, protože situace s výplatami byla složitá. Jinak si nemohu stěžovat, všichni zaměstnanci a hráči fungovali jako jedna rodina. Extraliga byla jednou z nejlepších, možná vůbec nejlepší soutěží, jakou jsem kdy hrál. Češi jsou vážně skvělí hokejisté. Krom toho jsem v Chomutově poznal skvělé lidi, nové přátele i mimo led, kteří se stali mou novou rodinou. Jsem si jistý, že vědí, o kom mluvím. V tamních restauracích se k nám chovali hezky, mile, komunikovali s námi, byť angličtina není jejich prvním jazykem. Pro mě je obtížné konstatovat, že lituju štace v Chomutově, průšvih to byl jen v otázce peněz.“
Považujete po této nemilé zkušenosti Čechy za férové lidi?
„Těžká otázka, protože házet všechny Čechy do jednoho pytle není vůči nim spravedlivé. Nechci na nikoho házet špínu, jako celek jsou Češi skvělí lidé, chovali se ke mně hezky.“
Ale svým krajanům byste nyní českou extraligu asi nedoporučil, nebo ano?
„Kterémukoli z mých přátel, kteří by uvažovali o české lize, bych řekl, ať jdou. Ale upozornil bych je, ať si nejprve udělají domácí úkol ve smyslu ujištění, že míří do klubu, který je finančně stabilní. Jak jsem zmínil, v Česku jsem si to užil, krom té nešťastné situace, v níž se nás bohužel tolik ocitlo.“
