Rolinek ve finále KHL radši nefandí. Lvu přeju fanoušky i pro příští rok, říká
Je rozpolcený a má na to nárok. Sparťanský kapitán Tomáš Rolinek, toho času opět majitel céčka i v národním týmu, se zájmem sleduje finále KHL. Aby ne. Na jedné straně stojí jeho kamarádi, s nimiž ho pojí stejná domácí hala i majitel, na druhé klub, v němž čtyři roky působil a dodnes v něm má řadu bývalých parťáků. Lev proti Magnitogorsku...
Zahlédl jsem vás s Jaroslavem Kudrnou na pražském zápase Lva. Fandil jste jako on Magnitce, nebo domácím?
„Mám to těžké. Jsem zaměstnanec Sportovního holdingu (majitel Sparty i Lva) a čtyři roky jsem hrál v Magnitogorsku, takže…“ (směje se a nedořekne)
Chápu. Zase teď ale nemůžete prohrát.
„To je fakt. Svůj názor na to, komu fandím, si ovšem nechám pro sebe.“ (dál se směje)
Jak na vás domácí vyvrcholení KHL zapůsobilo?
„Hodně. Musím říct, že jsem poznal, jak KHL v Praze teď strhla diváky. A co je důležité, hokej v tom finále není unavený, nikdo se na ledě neplouží, ale z obou týmů jdou hráči na doraz za vítězstvím. V pondělí jsem zase koukal, i když jen v televizi, a byl to výborný zápas se šťastným koncem pro Lev. Jen bych chtěl klubu popřát, aby diváci, kteří na něj teď chodí, zůstali i v příští sezoně. Ne třeba zrovna sedmnáct tisíc, ale aby si Lev vytvořil divácké zázemí a lidi se naučili chodit i na základní část.“
Po středě už budou čeští fanoušci zase přát hlavně vám s reprezentací. Počítám, že po odpočinku už se těšíte, jak na Švédských hrách zase naskočíte do zápasů. Je to tak?
„Je. Každý přece jen radši hraje zápasy, u mě je to stejné. Bylo fajn, že si člověk teď odpočinul a potrénoval, trochu přebolelo i vyřazení z play off, ale teď už myslím jen na národní tým. Těším se, že do toho zase po hlavě skočím.“
Minulý týden jste musel skousnout fakt, že jste v reprezentační kabině nejstarší. Jaromír Jágr vás tedy zachránil, co říkáte?
„Tak jsem už druhej nejstarší, ono je to podobné. (směje se) Ale vážně, myslím, že se tu rodí dobrý tým. Hlavně to nebude o tom, že tu budou hvězdy a někdo, kdo by hrál na sebe. Tedy ne, že by se to v národním týmu poslední dobou nedělo, ale je každopádně dobré, že se tu sešel bojovný tým a spousta kluků bude chtít ukázat, že na mezinárodní hokej má. Svojí rychlostí a bojovností se porveme o to, abychom udělali dobrý výsledek.“
Co pro mužstvo znamená příjezd Jaromíra Jágra?
„Obrovskou vzpruhu. Pamatuju si, když jsem vedle Jaromíra poprvé nastoupil. Už jsem nebyl úplně mladý, spíš ve středním věku, ale stejně pro mě bylo super už jen to, že můžu pozorovat, jak se připravuje na tréninku, jak maká. V zápase svým výkonem vždycky strhne tým, je jedině plus, že zase dorazil.“
Vy starší byste teď měli být těmi, kdo zelenáče usměrní. Berete tuhle roli?
„Asi se po nás bude chtít, abychom to táhli, určitě. Toho se nikdo z nás nezříká. Ať už v klubu nebo národním týmu, vždycky to musejí starší hráči táhnout a ukázat těm mladším směr. I svým přístupem k tréninku a v zápasech, aby mladší bojovali jako ti starší.“
Opět se množí omluvenky osvědčených jmen a otevírá se letitá otázka – má podle vás smysl hrát šampionát v olympijském roce?
„Za sebe jsem rád, že je šampionát i teď, chci totiž jet na každou akci, chci mít ve své kariéře za sebou co nejvíc mistrovství světa. Kvůli tomu jsem jen pro. Ale je to těžké, když se na to podívám globálně. Spousta hráčů, a nejen v Česku, ale třeba i ve Švédsku, účast odmítá. Jsou dobití po náročné sezoně. Myslím, že by se to přece jen mělo zredukovat, mistrovství dát třeba jednou za dva roky, což by bylo pro lidi zajímavější, víc by je to vtáhlo a nadchlo. Za sebe jsem ale rád, že mistrovství je i teď.“
Ono to taky na něm Čechům v olympijských letech celkem jde…
„Jo, pamatuju roky 2006 i 2010. (usmívá se) Nevím, čím to je, ale je pravda, že v olympijské sezoně je pro naše fanoušky na co se koukat, protože český tým hraje dobře. Kdyby to tentokrát dopadlo jako před čtyřmi lety, nezlobili bychom se…“
