Jágr: Omluvenky? Hráče s rodinami chápu, já svobodný mám výhodu
ROZHOVOR | Znovu oblékne národní barvy a půjde se rvát za republiku. Jaromír Jágr, 42letá legenda českého hokeje, povede reprezentační tým za úspěchem na šampionátu v Bělorusku. Nabízí se srovnání s rokem 2010, kdy většina hráčů ze zámoří nominaci odřekla a pak se slavilo velké zlato. „Máme tady výborné hokejisty,“ chválil Jágr nově vznikající soubor Vladimíra Růžičky po prvním tréninku.
Věděl jste hned, že přijedete reprezentovat?
„Jsem tvrdá palice, rozhoduju se podle srdce a svého svědomí. Pak jsou hráči, kterým radí agenti, co mají dělat. Na druhou stranu je spousta hráčů, kteří mají rodiny, malé děti. V tomhle mám výhodu, že jsem sám a svobodný. Stejně bych nic nedělal, takže když přijde možnost reprezentovat a hrát zápas, z mého pohledu by to byla hloupost odříct. Ale jak jsem říkal. Hráče, kteří mají rodiny, chápu. Sezona v NHL je dlouhá, k tomu náročné cestování, rodina se musí přizpůsobit. Souhlasím s tím, že hráči by se během léta měli věnovat rodině. Nikomu nic nevyčítám.“
Jak dlouho jste váhal s účastí na světovém šampionátu?
„Vůbec jsem se nerozhodoval. Věděl jsem, že pojedu, ale musel jsem si v New Jersey zařídit spoustu věcí. Dohadovali jsme se o kontraktu, mám tam pronajatý byt... Musel jsem vyřešit, kde budu hrát příští rok, jak to udělám s bydlením, autem.
Takže máte svou budoucnost vyřešenou?
„Ano, je to vyřešené, proto jsem se vrátil zpátky do Česka. Dá se říct, že jsme domluvení. Příští rok budu znovu v Devils, zase na rok.“
Měl jste po náročné sezoně v NHL chuť okamžitě přepnout na nároďák?
„V mých letech je to hrozně těžké. Poslední dva týdny hraješ o play off, je tam stres, napětí. Najednou šanci ztratíš a sezona končí. Hraješ čtyři zápasy v šesti dnech, pak to najednou skončí, všechno z tebe spadne, dáš si týden, dva volna. Znova to rozjet je hrozně těžké, vím, že to bude ohromné trápení. Bude mi to trvat deset dní, možná i na mistrovství světa. Ale nic jiného mi nezbývá než tím projít. Dneska jsem se cítil hrozně, ale nedá se nic dělat. Vydal jsem se na tuhle cestu, musím to nějak protrpět.“
Jak jste se připravoval v zámoří?
„Párkrát jsem byl na ledě, něco jsem udělal v posilovně. Je jasné, že zápasové tempo se s individuálním tréninkem nedá srovnávat. Také proto jsem chtěl jet už na Švédské hry. Vím, že se budu trápit, ale zápasy jsou jediná šance, jak se do toho dostat. Pokud neumřu, rád bych odehrál všechny tři zápasy. Nebude to žádná hitparáda, ale budu se snažit.“
Cítíte na sobě únavu?
„Cítím se špatně, protože jsem měl čtrnáct dnů volno. Mám to naopak. Když jsem v zápasovém tempu nebo hodně trénuju, moje tělo se neunaví. Já jsem unavený, když nic nedělám.“
Nepřipomíná vám nový tým mužstvo z roku 2010, se kterým jste v Německu slavili zlato?
„V roce 2010 jsem pár kluků znal, dneska jsem víc než půlku mužstva nikdy neviděl hrát hokej a neslyšel jejich jména. Ale sledoval jsem výsledky, musím říct, že to jsou výborní hokejisti. Český hokej se v budoucnu neztratí, talent tady pořád je. I když tihle kluci nemají taková jména jako hráči z NHL, hokej umějí.“
Změnila se u národního týmu atmosféra s nástupem Vladimíra Růžičky?
„Změnilo se hrozně věcí. Jsou tady jiní doktoři, celé vedení. Hráči, co jezdili poslední čtyři roky, poznávají úplně jiné lidi.“
Těšíte se do Běloruska?
„Hlavně se musím dostat do herní pohody. Kdybych se měl rozhodovat podle toho, jak se cítím teď po prvním tréninku, seberu se a už mě tady nikdo neuvidí. (smích) Mám deset dní na to, abych se do toho nějakým způsobem dostal. K tomu, abych se cítil dobře, vede jediná cesta, tou je tvrdá práce. Musím jít každé střídání naplno a doufat, že se budu cítit lépe než dneska.“
