Jako by na mě zapomněli, říká petrohradský gólman Štěpánek
Reprezentační trenér Alois Hadamczik i kouč Miloš Říha z Petrohradu si mohou oddechnout. Jakub Štěpánek je po otřesu mozku zpátky v brance. A ve stejně slušné formě, jaká jej vynesla na první místo gólmanských statistik KHL. Po návratu si připsal i svou první nulu v novém ročníku ruské ligy.
Pětadvacetiletý reprezentant Jakub Štěpánek vypadl ze sestavy poté, co jej na tréninku kolenem nešťastně trefi l spoluhráč Tony Martensson. Tři týdny nemohl chytat, při sebemenší námaze mu začala třeštit hlava. A v novinách si o sobě četl, že se neumí vyrovnat se spolehlivými výkony náhradníka Ježova.
Vrátil jste se na pracoviště, je už tedy všechno v pořádku?
„Po zdravotní stránce je to v pohodě. Po hokejové, no… Poprvé jsem naskočil od druhé třetiny v Novgorodě a nezačal jsem dobře. Z prvních dvou střel byly dva góly. Tam jsem se ještě celkově cítil mizerně. Ale pak už to šlo, vyhráli jsme v Moskvě s Dynamem (4:1) i v Popradu (4:0). To už bylo mnohem lepší.“
Byl to těžký návrat?
„Neměl jsem natrénováno a jen jsem se ujistil, že to bez tréninku nejde. Ty góly v Novgorodě nebyly úplně moje, ale moc dobře mi po nich nebylo.“
Co vám pomohlo?
„Bral jsem to reálně, nesmíte nad tím moc přemýšlet. Vnitřně mě to nerozhodilo. Věděl jsem, že jsem se ještě necítil úplně dobře, tak jsem se s tím musel porvat.“
Teď už jste ve formě, jako před zraněním?
„Pořád to doháním. Skoro měsíc jsem nechytal, měl jsem i tréninkový výpadek, takže musím dohánět fyzičku. Ale v posledních zápasech už jsem se cítil dobře. Šlo na mě i dost střel, něco jsem chytil. To mi zvedne sebevědomí.“
Hlavně vychytaná nula v Popradu, že?
„Tam to bylo super! Cítil jsem se jako doma, přijelo hodně známých a rodina, všechno sedlo.“
Slyšel jsem, že i spoluhráči byli z Vysokých Tater nadšení…
„Bydleli jsme přímo na Štrbském plese, oni vůbec netušili, že něco takového na Slovensku je. Všichni jsme si tam ty dva dny užili.“
Takže Popradu se teď budou shánět hokejisté zase o něco lépe?
(směje se) „Když klub sežene hodně peněz, naláká hráče i do největší díry. Ale je fakt, že prostředí kolem Popradu je pro klub velké plus.“
Jakmile jste vypadl ze sestavy a náhradník Ilja Ježov se chytil, hned se v Rusku vyrojily spekulace, že to nezvládáte psychicky. Bylo to pro vás nepříjemné?
„Já nebyl schopný chytat, soustředil jsem se hlavně na to, abych se dal zase dohromady. Věděl jsem, že až se uzdravím, zase šanci dostanu. A taky jsem věděl, že ji musím využít, protože Ilja chytal opravdu výborně. Že bych z toho byl nervózní, to vůbec. Byl jsem rád, že se daří, že je pohoda v mužstvu. Víc jsem neřešil.“
Opravdu?
„Samozřejmě jsem si přečetl nějaké názory expertů, přišlo mi, jako by se na mě zapomnělo. Ale nic jsem si z toho nedělal. O místo v brance se bojuje všude.“
S trenérem Říhou jste se na tohle téma bavil? V ruských médiích se objevila jeho věta, že jste zdravotně v pořádku, ale jste nervózní z výkonů Ježova.
„Trenér mi řekl, že s novináři vůbec nemluvil, tak nevím. Jestli to bylo nějak cílené? Fakt nevím. Já věděl, kde je pravda. Jediné, co mě znepokojovalo, že jsem byl zraněný a nemohl jsem chytat.“
Jak vlastně vycházíte s Ježovem?
„V pohodě, on je o půl roku mladší než já, jsme stejná věková kategorie. Když chytá, tak mu přeju. A stejně tak věřím, že on přeje mně. Důležitý je výsledek týmu.“
Reprezentační pozvánka na turnaj Karjala už vám přišla?
„S trenérem Hadamczikem jsem nemluvil, ale na ruském webu jsem četl, že pozvánka na klub dorazila. To je všechno, co zatím vím. Ještě máme tři zápasy, přemýšlet o reprezentaci zatím nemám čas.“
