Zapíchnete prst do mapy a nervózně polknete. Až za východní hranicí Číny a Mongolska leží ruský Chabarovsk, sídlo nejvýchodněji položeného klubu KHL. Vlakem a autobusem byste se tam trmáceli více než týden. Přesto právě v odlehlém ruském městě hraje pětice českých hráčů. „Jsme víc přizpůsobivý národ než Švédové nebo Finové. Naučíme se jazyk a máme k Rusům blíž,“ vysvětluje obránce Jan Kolář, který načíná v Chabarovsku už čtvrtou sezonu.
Česká pětice v zapadlé díře? Omyl. „Je to strašně hezké město. Moskva a Petrohrad jsou samozřejmě krásnější, ale z toho, co jsem viděl, patří Chabarovsk mezi ta hezčí města. Zhruba 300 dní v roce svítí sluníčko, což je taky fajn,“ pochvaluje si život mimo led útočník
Tomáš Zohorna
.
Ten patří v Chabarovsku spolu s obráncem
Janem Kolářem
mezi služebně nejstarší Čechy. Před rokem se k nim přidal bek
Michal Jordán
, v létě podepsali kontrakt s Amurem brankář
Libor Kašík
a útočník
Tomáš Filippi
.
Jen ta dálka… Přestože je od rodné země dělí osmihodinový časový posun a nejsou příliš na očích, snaží se držet v hledáčku reprezentačních trenérů. „Nejdůležitější je, když nás pozvou, abychom se ukázali na turnajích. V dnešní době ale můžou sledovat zápasy online a mít přehled,“ nebojí se Zohorna, že by unikl pozornosti reprezentačních trenérů.
Jenže ukázat se, to taky není jen tak. Kalendář KHL je nabitý, hráči tak musí stihnout výlet do Evropy a zpět včetně tří utkání Euro Hockey Tour v několika dnech. „Musím říct, že poslední dva roky se nám dařilo a hráli jsme vždycky v okolí Moskvy, takže jsme neměli takový časový posun,“ pochvaluje si 30letý útočník.
| Češi v Amuru: |
| Libor Kašík (26, brankář) Vyhlíží první zahraniční angažmá, podle všeho by měl začít jako brankářská jednička. |
| Jan Kolář (31, obránce) Má za sebou tři roky v Chabarovsku, v minulé sezoně byl zástupcem kapitána. |
| Michal Jordán (28, obránce) V NHL se nedokázal dlouhodobě prosadit, přes Kazaň tak zamířil na východ Ruska. |
| Tomáš Zohorna (30, útočník) V předchozí sezoně nasbíral 30 bodů a byl druhým nejproduktivnějším hráčem týmu. |
| Tomáš Filippi (26, útočník) KHL okusil v Magnitogorsku, většinu minulé sezony zmeškal kvůli zdravotním problémům. |
Zmíněná pětice patří do generace, která do národního týmu nakoukla po éře, v níž se cenné kovy jen hrnuly. Na další medaili na velké akci však čeká český hokej už od roku 2012. A reprezentanti dokola poslouchají: kdy už to konečně zase cinkne? „Holt je tam teď nějaká díra. Každý rok se snažíme vyhrát, jediným problémem je vždycky čtvrtfinále. Ve skupině patříme vždycky mezi nejlepší týmy, vyhráváme ji, ale nedaří se nám dostat přes čtvrtfinále,“ shrnuje problém elitního výběru v uplynulých sezonách Zohorna.
„Samozřejmě, medaile je to nejlepší, co může být. Teď dlouho nebyla, ale snad se k ní brzo probojujeme, ať už se mnou, nebo beze mě,“ líčí odhodlaně 31letý bek Kolář.
Ten zažil vedle tří světových šampionátů také olympijské hry v Pchjongčchangu, kde svěřenci kouče
Josefa Jandače
skončili čtvrtí. Zase nic, a že tentokrát byla medaile blízko. „Na každé akci, kde jsem byl, se dal udělat lepší výsledek, ale vždycky jsme skončili krok před medailí. Mrzí mě všechno. Ale beru to tak, že to nejlepší má možná teprve přijít,“ věří Kolář. Vedle zmíněné dvojice už oblékli reprezentační dres na velké akci i Jordán a Filippi. Jen Kašík na první start stále čeká.
„Když budu výborný, tak si mě najdou vždycky a všude,“ doufá zlínský odchovanec v brzkou nominaci. „I kdybych byl někde ztracený v Japonsku, což je kousek, tak si tu cestu musím najít. Čekám na to dlouho, bude záležet na tom, jak se mi bude dařit. Když budu chytat výborně, tak se snad někdy dočkám.“
