Abdul o startu v KHL i ataku Azeveda: Likvidační zákrok! Pomáhá mu Sedlák

Leží, zatmavená okna, vypnutá televize. Po nárazu drzého prcka Justina Azeveda je život Jindřicha Abdula fádní a plný bolesti. Zúžil se mu na pobyt v čerepovském bytě a občasné cesty na zimák, kde mají hráči zařízené obědy a po utkáních večeře. Zranění přišlo v době, kdy se kreativní útočník začal v KHL cítit komfortně a reprezentační trenéři mu chystali pozvánku na Karjala Cup. Musel ji odmítnout.

Jak jste na tom zdravotně?
„Zatím žádná sláva. Je to čtvrtý týden, co se mi to stalo. Pořád ležím a dívám se do stropu. Počasí se začalo zhoršovat, stačí zadělat v obýváku závěsy a mám tmu. Víceméně celý den jsem zavřený v tmavém pokoji. Nikdo mi neumí říct, jestli začnu trénovat za pět dní, nebo za dva týdny. Ale trošku se to zlepšuje.“

Co vám přesně je?
„Hned po zákroku jsem se necítil tak hrozně. Byl jsem pokroucený, bolelo mě rameno a trapéz (trapézový sval). Myslel jsem, že problém bude hlavně v tom. Všichni se mě ptali, co hlava. Já jsem měl pocit, že bude O. K.“

Jenže nebyla.
„Po nějakých dvou dnech se mi brutálně rozjela. Šel jsem na magnetickou rezonanci. Řekli, že tam nic nevidí. Ale otřes mozku na magnetu asi ani vidět nejde. Každý den mám bolesti hlavy, očí. Není to sranda. Tři týdny jsem nezapnul televizi, do telefonu se moc nedívám. Jenom odpočívám. Už je to samozřejmě na palici. Původně jsem si myslel, že si oddechnu jeden nebo dva zápasy. O ramenu už dávno nevím, ale hlava je velký problém.“

Dá se to léčit pouze klidem?
„V podstatě ano. Ještě je jedna procedura, která by na to mohla pomoct. Ale zrovna teď není u nás v Čerepovci k dispozici. V pondělí jsem se zkontaktoval