Neskrývá, že byl nervózní. Do ruského Omsku se třicetiletý brankář Šimon Hrubec vracet nechtěl. Jako čerstvě dvojnásobný táta už vůbec ne. „Ano, byl jsem nervózní, mohli udělat cokoliv,“ říká v rozhovoru pro iSport. „Práva si na mě v Omsku nechali, nakonec to dopadlo dobře, skvělá práce agentů. V klubu se ke mně zachovali dobře a lidsky, nedělali mi naschvály.“ V přípravě teď dře jako nikdy, čeká ho prestižní štace ve švýcarském Curychu.
Na olympiádě v Pekingu mu s českou reprezentací zatarasili cestu do čtvrtfinále právě Švýcaři. Pro Šimona Hrubce byla prohra 2:4 hodně hořká. O to víc by se chtěl v zemi helvetského kříže ukázat.
Po olympiádě jste se z mistrovství světa omluvil, protože jste čekali potomka.
„Máme dceru, a bylo to parádní. Nevěděli jsme dopředu, jestli čekáme holku nebo kluka a v napětí jsme vydrželi celou dobu. Nikdo z nemocničního personálu, ať už v Rusku nebo u nás doma, to nepropálil. Což se třeba omylem občas stává. Bylo to překvapení. Upřímně jsem si myslel, že budeme mít druhého kluka, stejně jako všichni kolem. Ale je to fantazie, holčička dodala do naší rodiny úplně jiné koření. Skvělé.“
Takže po dohodě s Curychem samé dobré zprávy?
„Ano, jsem za to hrozně moc rád. Když jsem uvažoval, kam jít z Ruska a zájem projevil Curych, bavil jsem se o tom hned s několika lidmi. Kuba Kovář, který tam sezonu dohrával, mi dal samé dobré reference, za což mu děkuji. Stejně tak Jarda Kameš (trenér brankářů v Třinci), který se znal s trenérem i manažerem, nebo můj bývalý hlavní trenér z Omsku Bob Hartley. Ten s Curychem vyhrál titul. Měl jsem jen samé dobré reference, i díky tomu se to upeklo strašně rychle.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
