Zhruba sto tisíc korun. Tolik už v této sezoně investovali manželé Kantorovi do výjezdů na extraligové i mezinárodní zápasy třineckých Ocelářů. Jiří Kantor zatím nechyběl ani jednou. „To nic není, znám kolegu z Litvínova, který takhle s týmem cestuje už tři roky v kuse,“ říká nenápadný chlapík v klubové mikině s berlemi. „S klasickou vlajkou na tyči mě do haly kolikrát nechtěli pustit, takže si vlajku vždycky přivážu na berli a je to vyřízeno.“
Co vás na cestování s hokejisty tak bere?
„Mám nějaké zdravotní problémy, tak jsem si dal předsevzetí, že do konce roku budu všude. Vlezla mi do toho Liga mistrů, což mi trošku sáhlo do rozpočtu. Teda hodně. Ale chci dokončit celou sezonu.“
Na kolik vás to s paní přišlo?
„Sto tisíc určitě. A to beru jenom cesty. Protože třeba do Chomutova jsem jel sám a takový výlet máte za palivo a vstupenku hned dvojku. Občas se podaří, že naplníme auto a to se aspoň rentuje.“
Jak velkým zpestřením jsou pro vás výjezdy na Ligu mistrů?
„Finanční zpestření to teda bylo... Ale celý život pracuju, odrovnal jsem si zdraví a na dovolené jsem nikdy nebyl. Maximálně někde v okolí, takže si s manželkou užíváme a cestujeme po celé severní Evropě. Od Německa, přes Dánsko, Švédsko a Finsko. V extralize se mnou manželka nejezdí všude, jen vybrané zápasy, co stojí za to. Ale Ligu mistrů jsme spolu odjezdili celou.“
Kde se vám nejvíc líbilo?
„Jednoznačně v Dánsku. Nic jiného mě tak nezaujalo. Útulný stadion, maličký, kapacita jen pro dva tisíce lidí. Ale o to lepší lidé. I cenově to bylo přijatelnější, jídlo v restauracích a tak. Já třeba skoro nejím pizzu, ale tam jsem snědl půl pizzy a to byl můj rekord.“
