Kos je fit. Konec? Blbost! Když nemáte přístup, ani Finsko nepomůže
Na začátku března o něm do Česka létaly děsivé zprávy. Malér a dost velký! Jakub Kos, jeden z hrdinů stříbrného MS do 20 let, možná skončí s hokejem. „Dobrý den,“ roztáhl úsměv od ucha k uchu, když slezl z ledu. Měl na sobě výstroj, dres Ilvesu Tampere. Skončila mu šichta, kdy mladší hráči dostávali kapky navíc. Ne, žádný konec, nesmysl. Je úplně v pohodě.
„Všechno je v pořádku. Ale bylo hodně divný, že jsem se probudil a celý internet říkal, že už nebudu hrát hokej,“ komentuje březnovou událost. V zápase druhé nejvyšší finské soutěže ho poslal Eemeli Ylitalo hlavou proti mantinelu. Souboj vypadal šíleně. „Ale už se k tomu vracet vůbec nechci, vypustil jsem všechny tyhle myšlenky, nemá cenu se v tom dál vrtat,“ odpověděl s tím, že důležitější je makat na budoucnosti.
Fajn. Takže výhled: Finsko, Ilves Tampere, jedeme dál! Před rokem ho draftovala Florida, v v klubu rozjíždí pátou sezonu. „V patnácti jsem sem přišel z dorostu, posunuli mě do juniorky, dalo mi to tady šíleně moc. Jen stejně vždycky záleží na hráči, jak k hokeji přistupuje,“ vysype ze sebe klíčovou myšlenku.
„Abych to ještě vysvětlil, když k hokeji přistupujete špatně, ani Finsko vám nepomůže, tak to je.“ Bum. Jestli máte zvýrazňovač, podtrhujte. Jestli čtete na mobilu? Uložte si. Dvacetiletý útočník se teď upíná k metě, že si urve místo v Ilvesu. „Což bude hrozně těžký. Je tady super tým, mladí kluci kolem pětadvaceti let. Je super, když tady každý ten trénuju, vidím, co obnáší stoprocentní profesionální přístup. Posouvá mě to každý den a makám, abych si mohl zahrát,“ říká.
V Pardubicích při Lize mistrů nehrál, do sestavy se nevešel. „Když se podíváte na tabuli, byli jste zvyklí, že se v sestavě vidíte vysoko a teď tam nejste? Chcete dřít tak, abyste tam byli taky. Snažím dobře jíst, trénovat, správně regenerovat. U některých lidí to není samozřejmost, dva roky zpátky jsem taky kloudně nevěděl, co je dobré jíst a co ne,“ přiznává Kos.
Při zmínce, jestli to znamená, že si dva roky zpátky v klidu dal k obědu řízek, dal si jedno chmelené, večer šel hrát a do noci pak pařil na počítači, se rozechechtá: „To zase ne! Takový jsem v životě nebyl. Jako malý jsem chodil spát v osm. Klíčová je normální sportovní strava, vynechávat čokoládky a tyhle věci.“ Takže tady je ta drobná čuňárna. „Jo, tohle těžký je hodně,“ směje se.
Podobnou cestou jako on se vydal mladší bratr Ondřej, kterého najdete v systému Ilvesu taky. Asi si vzpomenete, válel vedle Adamů Benáka s Titlebachem na Hlinka-Gretzky Cupu. Kosové mají talent! „Kdybych byl na jeho místě a měl takhle staršího bráchu, je to nádhera. Vím všechno dopředu. Snažím se mu předat, co jsem poznal. Já bych za to v sedmnácti taky byl rád,“ vyloudí dobrácký úsměv. A loupne okem do chodby po levé ruce. V tu chvíli se pro něj rozhovor začíná komplikovat. Vedle se pohyhňávají ostatní hráči Ilvesu, popichují ho.
Ale k bráchovi stejně ještě pár vět přidat chce: „Poznal tady konkurenci, vidím, jak se zlepšuje. Jen ať maká dál. Koukal jsem na kluky na Hlinkovi, sledoval každý zápas, nebáli se hrát s pukem a v útočném pásmu přehrávali Finy celou dobu. Moc dobrý od nich!“
Po stříbru na MS se Česko zaklepalo nadějí, že roste další dobrá generace. „Když máte tým složený ze super kluků,“ nadechne se. Pak se na chvíli zastaví. „I když někdo nadává, jak se píše pořád o dobré partě, jaká je to fráze. Není. V hokeji je obzvlášť důležitá. Je strašně důležité když si kluci rozumí a na ledě nechají úplně všechno. My takovou partu měli,“ vzpomněl na MS v Kanadě.
