Obří autogramiáda Pardubic na zámku. Stovky lidí a stopka, bohužel
Ve středu odpoledne se hrnuly stovky lidí v Pardubicích na zámek. Výprodej vybavení z historické budovy? Ale kdepak. Dynamo uspořádalo velkou podpisovou akci. Kompletní tým za stolem. Co si přinesete, to vám hráči podepíšou, navíc přidají i fotku s autogramem. „Takový zájem jsem nečekal,“ zahlásil útočník Lukáš Radil. Neplánovaně málem dorazili i hokejisté Ilvesu Tampere.
Útočník David Cienciala se starostlivě podíval před sebe. V ruce držel dres. „Ten je váš? Nějak tady putuje rychleji než vy. Aby nezměnil majitele,“ varoval dámu ve frontě. „Kdepak, já si ho hlídám očima,“ odpověděla. Pardubice uspořádaly den před prvním zápasem Ligy mistrů autogramiádu celého týmu. Zájem? Zkuste hádat.
Půl hodiny před akcí stála u zámku, kde se chystala podpisová akce, stometrová fronta. Had se natahoval a natahoval. První trofej ulovila zhruba desetiletá holčička v triku Dynama. V zahradě tradičně pobíhají pávi, ona se z ní vyřítila s úsměvem a pěti péry nad hlavou. Velký úlovek!
Dostat se k hráčům byla ale ještě o něco větší fuška než přemluvit páva, aby pustil péro. Tím spíš, pokud jste přišli o něco později. Museli jste si svoji chvíli vystát.
„Kolegové, kteří jsou v klubu déle než já, potvrzují, že tolik lidí na autogramiádu snad před sezonou ještě nepřišlo,“ obdivoval nadšení pardubických fans nový makretingový manažer Marcel Voneš. K tomu se vázal ale i jeden drobný problém. „Bohužel jsme museli frontu ukončit a postavit dozadu člověka. Avizovali jsme, že autogramiáda pojede hodinu a půl, hráči jsou připraveni na dvě hodiny a asi se to ještě protáhne. Jen donekonečna tady být nemůžeme, zítra se hraje,“ mrzelo ho. Nešlo jinak.
Co se dřív dalo brát za zvýšenou teplotu, neplatí. Pardubice regulérně zachvátila hokejová horečka. Velké nákupy, tým plný hvězd, titulové plány... Dost lidí tady na hokej chodilo vždycky. Teď je všechno ale mnohem větší. Rekordní nákup permanentek mluví za vše.
Jako důkaz můžete brát i přístup dámy na vozíčku. Abyste se dostali k hráčům, potřebovali jste překonat menší práh. „Tady opatrně,“ upozorňoval ji jeden z organizátorů. Paní ale naopak zatopila pod kotlem. Rozjela se ve stylu: Ať už jsem tam! Moc nechybělo a do sálu přiletěla.
„Říkal jsem si, že za půl hodiny jdeme pryč. Takový zájem jsem nečekal,“ překvapeně vypálil i útočník Lukáš Radil. Kdepak půl hodiny! Klíčové číslo dne? 900. Tolik karet měl klub připravených pro každého hráče.
Sedli za dlouhatánský zahnutý stůl a rozjeli podpisový maraton. Autogram vystřihli na připravené fotky i na cokoliv, co si fans donesli s sebou.
„Ostraha, ostraha!“ hned začal škádlit obránce Jan Kolář, když si všiml, že za ním stojí reportér deníku Sport. „Ještě mi něco bodne zezadu do zad,“ popichoval.
Původně se autogramiáda měla konat na zámeckém nádvoří, ale v deštivém počasí by to byl problém, takže se akce přesunula do vnitřních prostor. Chvíli před startem dorazilo i několik namakaných chlápků v zelených teplákovkách na prohlídku pardubické památky. Mikiny si ale podepsal nenechali. Šlo o hráče Ilvesu Tampere. Omrkli frontu a zamířili jinam.
Článek pokračuje pod infografikou.
„Kolik že je těch karet?“ zeptal se Lukáš Radil. Devět set pro každého. Uznale pokývnul hlavou. „Říkal jsem si, že tady před sebou máme hromádku, balíček podepíšu a hotovo,“ přidal. Už kolem proběhla zaměstnankyně klubu a balíčky doplňovala. „Lukáši, dívej se, paní fotí,“ odvelel Radila parťák Tomáš Zohorna ke společné fotce.
Sedět ve vydýchaném prostoru nebyla zase taková odměna. Ale nikdo nebrblal. Spíš naopak. „Jsou prázdniny, tak přišlo hodně lidí. Jsem nadšený, opravdu skvělé. Jsem rád, že to vyšlo ještě takhle před začátkem Ligy mistrů,“ pochvaloval si trenér Václav Varaďa.
Myslí na každý detail, ale tady i on povolil. Co když ve čtvrtek půlka týmu nahlásí, že má namožené zápěstí? „Kdepak, to bude dobré. Chytnou hokejky aspoň pevně,“ usmál se kouč.
Hráči si vyslechli přání, někdy i příběhy. Najednou se zjevil zarostlý pán s dresem, který spustil, jak má doma spoustu hraných pokladů, ale zavírá je kvůli kočkám do sudů. Aby mu je nerozdrápaly: „Mám jich dost, Pardubice a Chelsea.“
Občas začali s lidmi konverzovat i sami hráči. Jan Kolář pomalu nezastavil pusu. „Dvouhodinový sezení je docela dlouhý, takže když už jsme tady, proč si nepopovídat? I pro lidi je určitě fajn, když prohodíme pár slov,“ vysvětlil. Najednou jste neměli proti sobě dav, ale konkrétního člověka. „Je to jiný. Na tribuně s lidmi takový oční kontakt nemáte, tam je ale zase víc slyšíme. Tady cítíte, jak se někdo bojí pomalu pozdravit. Ale je to hodně příjemný, mám tenhle kontakt s fanoušky rád,“ přidal obránce.
