Světlo i stín. Nově složený realizační tým Vítkovic, ve kterém se k Miloši Holaňovi na střídačku postavili Roman Šimíček a Pavel Trnka, viděl v duelu Champions Hockey League proti švýcarskému EHC Biel-Bienne (4:3pp) obě tváře týmu. Na jedné straně potenciál, síla a kvalita. Ostravané švýcarského vicemistra přehráli i přestříleli (47:24) a ve finiši dokázali bitvu urvat. Stejně tak ovšem byla místy znát i psychická nepohoda, smůla, křeč. S údernější koncovkou by potenciálně mohl pomoct útočník Patrik Zdráhal, o kterého klub po jeho konci ve Švédsku stojí.
Vítězství v prodloužení, o které se po dvou trefách Jakuba Kotaly zasloužili v 57. a 64. minutě Petr Chlán s Dominikem Lakatošem, Ostravané berou. „Může to být odraz? Musí!“ má jasno trenér Miloš Holaň.
Do Ligy mistrů šel na střídačku se staronovými parťáky. Po pádu na poslední místo v lize skončil asistent Radek Philipp, na střídačku se vrátil sportovní ředitel Roman Šimíček a od juniorky Pavel Trnka.
„V prvé řadě chci říct, že to nebylo v Karotkovi (Philippovi),“ reagoval Miloš Holaň na dotaz ohledně obnovení spolupráce s Romanem Šimíčkem. „Čekal jsem, že spíš skončím já. Radkovi chci za odvedenou práci poděkovat, já jsem si ho vybral, byla s ním vynikající spolupráce. S Šimonem už jsem dělal a s Pavlem (Trnkou) jsme byli spoluhráči.“
Co se změnilo? Jak spolupráce v praxi fungovala? „Je to začátek, hodně debatujeme, nějaké detaily se možná změní,“ říká Holaň. „Jsme tři, je více očí, můžeme se týmu více věnovat. Věřím, že to bude ku prospěchu.“
Pavel Trnka, který se s Holaněm potkal v obraně Anaheimu, si vzal na starost beky. Holaň jako hlavní kouč řídí útočníky a celkovou strategii zápasu. Šimíček dopředu avizoval, že by chtěl tým v prvé řadě nahodit, nakopnout, nabít pozitivní energií.
„Na tréninku nikdo nevypustí ani metr, přistup je dobrý, musíme nastartovat hlavy,“ říkal Šimíček. „Kluci si musí věřit, tvrdě fárat, nechtít dělat nějaké šílenosti. Všichni věříme, že mančaft má sílu.“
Na střídačce bylo znát, že Šimíček duel prožívá klasicky hodně emotivně. Gestikuloval, povzbuzoval, dlaněmi rozdával pochvalné „bomby“ do helem před sebou.
„V kabině je Romama docela plno,“ přitakal útočník Jakub Kotala, který si jen v první třetině mohl připsat hattrick. Tutových šancí měl několik, postupně z nich vytěžil dva góly a vedení 2:0. „Na střídačce se soustředíme hodně na sebe, ale je pravda, že tam Roman slyšet je, když něco zakřičí. Jinak je to vcelku podobné.“
První půlka proti Bielu byla z pohledu Vítkovic vynikající. Herní převaha, solidní šance. Jenže se ukázala i aktuální střelecká nepohoda. Místo potvrzení náskoku přišla střela z druhé vlny, dvě ukryté rány od modré a z vedení 2:0 bylo v 53. minutě 2:3.
„Měli jsme skvělý vstup, byli jsme hodně aktivní, šly nám nohy, byli jsme na puku,“ vypočítával Holaň. „Hráli jsme aktivně, měli spoustu šancí. I ve dvou přesilovkách za stavu 2:0, byly tam parádně sehrané akce, jenom ne góly... Když jsme dostali na 2:1, šli jsme hlavama dolů, což v této situaci chápu. Nebylo to jednoduché. Ale jsem rád, že se to povedlo ještě otočit a ubojovat.“
Nervozitu připustil i Jakub Kotala. „Říkali jsme si před poslední třetinou, že to pro nás bude alespoň dobrý test, jak udržet těsné vedení 2:1. Trošku to bylo nervózní, ale pro nás je to nakonec dobrá výhra po dlouhé době. Podle mého nám pomohlo i to, že Švýcaři hráli trošku jiný hokej. Více s pukem, útočili. V lize to všichni hrají jak pitbulové. Doufám, že to pro nás bude odraz.“
Do zápasu za Vítkovice nenaskočil francouzský obránce Yohann Auvitu, je mezi zraněnými. Jestli se do Vítkovic vrátí Patrik Zdráhal, který skončil ve Švédsku? „Pokud to půjde, uděláme maximum, aby se Vítkovičák vrátil do vítkovického dresu. Budu rád, pokud se to uskuteční,“ dodal Holaň.
