Eliáš myslí na šampionát: Bez gólmana to nepůjde
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ - Vyrazit na mistrovství světa bez špičkového gólmana? Pak není naděje na finále, o kterém Patrik Eliáš tak dlouho a marně sní. „Často jsme měli velmi kvalitní tým, ale nemohli jsme se tolik opřít o brankáře,“ říká otevřeně útočník Devils, jenž se chystá pomoci reprezentaci na její květnové bratislavské misi.
Eliáš dosud startoval na třech šampionátech. Má jeden bronz, dvakrát skončil s týmem už ve čtvrtfinále. Vytoužené zlato mu stále chybí. Když mluví o gólmanech, logicky může mít na mysli kamaráda Vokouna, zřejmě i Pavelce považuje za světovou elitu. Ale platí to i pro Dominika Haška, jehož účast na MS není vyloučená? „V jeho letech by to bylo docela neobvyklé,“ míní pro Sport nejproduktivnější hráč New Jersey.
Delší dobu se ví, že plánujete účast na mistrovství světa v Bratislavě. Cítíte, že to může být jedna z vašich posledních možností konečně se dočkat finále či zlaté medaile?
„Tak já doufám, že těch šancí ještě bude víc než pár posledních (usmívá se). Je mi čtyřiatřicet let, to není zase tolik.“
Já netvrdím, že vám je čtyřicet a že jste jednou nohou v hokejové penzi…
„Jasně. Ale na Dominika mám pořád čas, ne? Dvanáct let! (směje se) Ale vážně. Pokud budu zdravý a všechno bude v pohodě, pojedu rád. Mě reprezentovat hodně baví. Náš úspěch na Slovensku se ale bude hodně odvíjet od toho, jak poskládáme gólmany. Když se podíváte na pár předchozích šampionátů, docela často jsme měli velmi kvalitní tým a dobrou partu, ale nemohli jsme se tolik opřít o brankáře.“
| Eliáš na MS |
| 1998 Do Švýcarska přijíždí až na semifinále s Finy, v boji o bronz gólem pomůže zdolat Švýcary. 2008 V Quebeku řádí, Rusům střílí hattrick, s 6 góly je druhým nejlepším kanonýrem turnaje. Jenže tým vypadává v prodloužení čtvrtfinále se Švédskem. 2009 Do Bernu si přijíždí spravit rok starou pachuť, stihne však jen tři utkání a dva góly. Přichází další stopka v boji o semifinále s Tre kronor… |
Například v Quebeku 2008 jste měli tým na finále, ale vypadli jste už ve čtvrtfinále. Bylo znát, že ostatní týmy mají špičkové gólmany z NHL, zatímco Milan Hnilička už v ní léta nepůsobil.
„Přesně tak. A loni naopak byl k dispozici Voky a zachytal naprosto fantasticky. Na zlaté medaili měl obrovskou zásluhu. Stejnou pomoc budeme potřebovat i na Slovensku. To je jasné.“
Tam se ovšem třeba potkáte s Dominikem Haškem. Tomáše Vokouna může potkat výměna.
„Já brankáře nevybírám (usmívá se). Ale Vokyho Florida play off ještě neodpískala. Oni jsou ti hoši z Panthers docela nepříjemní, pár bodů ztráty mohou ještě dohnat. Uvidíme, třeba tam bude on, třeba Dominik. V jeho letech by to bylo docela neobvyklé, nikdo by to asi nečekal. A já nakonec ani přesně nevím, jak se mu v tom Rusku daří, nebo nedaří. Vím, že jednou jsou titulky, že Hašek chytá výborně, pak zase, že Hašek nechytá výborně… Takže kdo ví.“ (usmívá se)
 |
Poslední týdny je ve znamenité formě. Podobně jako vaše New Jersey. Určitě vás teď musí štvát špatný vstup do sezony. Kdyby manko z první třetiny sezony nebylo tak drastické, ještě jste se o play off mohli poprat, viďte?
„Mrzí nás to hodně, protože teď se nám vyloženě daří. Stejně tak jsme si věřili před sezonou. Kvůli tomu začátku jsme de facto promarnili celý ročník. Nechali jsme to zajít hrozně daleko. Bohužel, teď už to na napravení chyb nevypadá. Jak říkám, obrovská škoda.“
Z dvanácti posledních zápasů jste devětkrát vyhráli a jen jednou prohráli po 60 minutách. Jenže play off je stejně fuč…
„Asi ano. Ještě to úplně ztracené není, teoretická naděje existuje. Jenže reálně ta možnost moc nevyhlíží. Museli bychom vyhrát asi 27 zápasů. No nic, to teď neřešme. Nemá to cenu. Hlavní je, že máme poctivý přístup k zápasům, nedíváme se nalevo, napravo, nepočítáme, jestli se tam ještě dostaneme, nebo ne. Snažíme se teď hokej užít, hrát s maximálním nadšením a jak vidíte, daří se nám to. Vychází z toho dobrý hokej.“
Možná stačilo, kdybyste neúspěšného kouče MacLeana vymetli dříve než před Vánoci, nemyslíte?
„Vypadá to tak. Každý se na to takhle může dívat. Ale kdo ví, třeba by to podobně vypadalo i pod Jacquesem Lemairem, kdyby nás měl na starost on od začátku sezony. Nám z nějakých důvodů nesedl systém hry, nefungovalo nic. A už po deseti zápasech zela velká propast mezi námi a ostatními, nikdo jsme si nevěřili a bylo strašně těžké se z toho dostávat. Teď je tu Jacques, velmi kvalitní trenér. Aplikoval fungující systém, všichni ho dodržujeme, sbíráme body i sebevědomí. Věříme si.“
Mluví se o tom, že Lemaire přehodnotí své rozhodnutí skončit po sezoně a zůstane u vás i další ročník. To je povzbudivé, ne?
„Já si to ale nemyslím. I když se o tom píše, mám dojem, že je rozhodnutý. Jakmile Jacques řekne něco na veřejnosti, stojí si pevně za tím. Chce se věnovat svému osobnímu životu, což je třeba respektovat. A rovnou říkám, že je to velká škoda pro nás všechny. Je to výborný kouč, kluci pro něj hrají velmi rádi. Přesně takový trenér nám vyhovuje, je těžké přijmout, že po sezoně odejde.“
Nakolik pomohl Lemaire přímo vám?
„Tak já se cítil dobře i před jeho nástupem. Že se nedařilo týmu a nedávaly se góly, to se pokaždé ukáže na osobních statistikách. Díky Jacquesovi však šli nahoru i ostatní, celý tým.“
Možná vám na jednu stranu pomáhá i vědomí, že vás boje o Stanley Cup minou. Můžete být uvolněný, bez tlaku, zda se tam nakonec procpete, či nikoli. Nebo ne?
„Nevím, jak to mají ostatní, ale na mě tohle nemá vliv. Já nikdy pod stresem nehrál, nepřipouštím si ho. Makám pořád stejně, ať se děje, co se děje. V Montrealu naše pětka neodehrála excelentní zápas, ale třeba deset předchozích bylo fajn. Stane se. Ale celkově mě to teď baví. Se Zubrusem a Rolstonem si rozumíme. Nálada v mančaftu je hned lepší.“
Zvedla vám ji i veřejná pochvala kouče, že v posledních týdnech nejvíce táhnete tým Devils?
„Každá poklona, ať už jste nováčkem, nebo veteránem s patnácti lety v NHL na kontě, vás potěší. Jacques mi věří, dává mi prostor při všech důležitých situacích. A i já si myslím, že odvádím dobrou práci. Takovou, že já i on můžeme být spokojeni.“
Nenapadlo vás ani jednou během krize týmu změnit dres? Trejd mohl pomoci oběma stranám.
„Mě se zatím nikdo nezeptal, jestli bych to chtěl, takže jsem o tom nepřemýšlel. Díky smlouvě mám možnost volby, nemusím s výměnou souhlasit. A to, že se najednou nedaří, ve mně určitě nerozproudí myšlenky, že bych chtěl utíkat. Já jsem někdy před čtyřmi, pěti lety otevřeně prohlásil, že chci v Devils dohrát svoji kariéru, a moje slovo platí. V mužstvu se nám začínají otrkávat šikovní mladí kluci, věřím v budoucnost Jersey.“
Vám se změnil život po narození dcery Sophie. Pohodové soukromí je pro vás ohromně důležitou součástí života. Promítla se tahle příjemná událost do hokeje?
„Jak říkáte, určitě mi to změnilo život a mám dojem, že to má vliv i na můj hokej. Už tolik neřeším zápasy, které se nepovedou, celkově jsem uvolněnější. Takže to roli sehrává. Malá je naprosto skvělá, úžasná. Péťa doma odvádí skvělou práci, oba si malou maximálně užíváme. Po osobní stránce je to senzační a v poslední době i díky hokeji mám v sobě další radost.“
Špičkoví sportovci na noc většinou utíkají od batolat do ticha, aby se vyspali. Co vy?
„Spíme všichni spolu. Každý den. Péťa je v pokojíčku s malou v posteli, já ležím na zemi. A nemusím mít ani špunty v uších (usmívá se). V devadesáti procentech k malé v noci vstávám, když potřebuje nakrmit. Akorát před domácími zápasy si jdu po obědě pospat do ložnice.“
