Dominik Hašek si věří: Na NHL bych pořád měl

V Česku nad jeho umíněností neslézat z ledu mnozí kroutí hlavou. V zámoří jeho tvrdošíjnost a úctyhodná výkonnost ohromuje. Naposledy se o tom přesvědčil před dvěma týdny, kdy v Buffalu uprostřed ledové plochy vychutnával ovace ve stoje téměř 20 tisíc lidí. Jako nejlepší hráč historie Sabres.

„Ovace byly větší než jsem si myslel,“ říká Hašek, jenž se v rozhovoru vrací i k výrokům Miloše Říhy, podle nějž slavný gólman měl prsty v odchodu kouče ze Spartaku. „Je to celé nesmysl,“ soudí u kávy v pražském Café Václav.

Sluníčko pere, venku je náramně. Čím se teď baví Dominik Hašek?
„Mám pohodu. Byl jsem si na horách zalyžovat a ještě jedny hory plánuju. Ve Špindlu bude ještě čtrnáct dnů sníh, tak se vypravím tam. Anebo do Alp. Ovšem už teď se těším, jak si zahraju beach volejbal.“

Jak se vám ve Špindlerově Mlýně líbily závody Světového poháru?
„Hezký to bylo. Ale co si budeme povídat, stejně se člověk dívá hlavně na tu velkou tabuli, protože závodnice jsou hrozně daleko. Já si to chtěl vyšlápnout nahoru po sjezdovce, abych viděl líp, jenže nikomu z mých kamarádů se nechtělo, tak jsem zůstal dole. Díval jsem se na dvacítku nejlepších holek a pak jsem si šel vedle zajezdit. Na lyžování nedám dopustit. To mě napadlo jako první, když jsem vypadl z play off . Že si aspoň pořádně zalyžuju, když už mám po sezoně.“

Na snowboardu to nezkusíte?
„Hodně dlouho o tom mluvím, ale dokopu se k tomu snad, až budu mít víc času. A upřímně, taky se trochu bojím. Dcera si na to loni stoupla poprvé a hned si zlomila ruku.“

Třeba dostanete prkno k padesátinám.
„Anebo už příští rok, nikdy nevíte.“ (usmívá se)

Jistě. Takže, co s vámi bude dál?
„Chci hrát. I doma jsme se o tom už bavili. Musí však přijít dobrá nabídka z klubu, který má šanci vyhrát Gagarinův pohár. Úroveň klubů se sice každý rok může měnit, ale jejich sílu většinou spolehlivě poznáte podle peněz, které do týmu dávají. A těch klubů, co mají nárok na pohár, je v KHL tak osm. Rozdíl v kvalitě kádru mezi první a druhou desítkou je tam obrovský. Jakmile se někdo ozve se zajímavým návrhem, s největší pravděpodobností nabídku přijmu.“

A pokud ne?
„Tak se nic neděje, život půjde dál. Jsem smířený s tím, že chytat nebudu.“

Za rok šichty v Rusku jste si vybudoval slušné pouto ke Spartaku. Není ani trochu reálné, že prodloužíte angažmá v Moskvě? Vím, Spartak na špičku nemá.
„Jak říkáte, mám k němu docela silný vztah. Na jednu stranu mě láká ve Spartaku pokračovat, vím, jak to tam chodí, znám ty lidi. Jenže ekonomická situace klubu je taková, že se s nejlepšími týmy nemůže rovnat. Absolutně ne. A nerad bych si pak v půlce sezony vyčítal, že jsem udělal špatný krok. Proto jsem si vymínil, že musí jít o tým, jenž má šanci vyhrát Gagarina. Aby ambicemi patřil minimálně do elitní osmičky.“

Nejlepší ruské kluby mají podchycené špičkové gólmany. Nemáte obavy, že nikdo vyloženě nebude hledat nového brankáře?
„Přesně to mě taky napadá. Někde mají uvázané gólmany dlouhodobým kontraktem, jinde jsou špičkoví brankáři, na které klub sází. Agentovi jsem řekl, ať se po Rusku podívá, poptá se a dá mi vědět. Co vím jistě, v žádném případě bych nepřijal roli dvojky nebo hráče, který se pere o místo v sestavě. Souhlasil bych s tím, že odchytám šedesát procent zápasů a budu připravený na play off. Jako to fungovalo v Detroitu poslední dva roky. To je taky možnost.“

Před rokem jste agenta neměl, letos ano. To proto, že očekáváte složitější jednání než loni?
„To je pravda. Loni jsem to bral úplně jinak. Přišel za mnou Spartak Moskva a nebylo co řešit. Tenhle klub má slavnou minulost, jeho tradice mě přitahovala. A pořád je to pojem, národní chlouba. A pozor. Kamkoliv přijedete, všude jsou minimálně dvě stovky fanoušků Spartaku. Na Sibiři, v Chabarovsku. Hrozná škoda, že v klubu nejsou peníze. Všechno má, jen ne finance.“

Spartaku chybí ropní či plynařští magnáti, že? Bankovní domy mají své sponzorské limity.
„Tak nějak to bude. Náš roční rozpočet dělal zhruba devět milionů dolarů (160 milionů korun). Což je na tamní poměry nic. Nechci naši účast v play off nazývat zázrakem, ale úspěch to prostě je. Našli jsme asi jen čtyři další celky, které jsou na tom finančně obdobně. Jinak jsou všude výš. Elitní čtyřka, pětka v KHL má k dispozici přes třicet milionů. Další kluby přes dvacet, s jedinou výjimkou a tou je Riga. Kdyby se to ve Spartaku zvedlo aspoň o polovičku, bylo by to znát. Opravdu škoda.“

Tak to zatáhněte ze svého.
„Jo, to pěkně děkuju!“ (směje se)

Abyste podepsal na příští rok, měl byste pomalu chystat propisku, nemyslíte? Čas běží.
„Jistěže. Vypadá to, že do konce dubna budu mít docela jasno, pak bych se měl rozhodnout. S přípravou můžu začít začátkem června, to by mělo stačit. Ale jak říkám, když se na ničem nedomluvím, nebudu to brát tragicky.“

Andrej Jakovenko, jeden z šéfů Spartaku, vás chce udržet. Co mu řeknete?
„Já si s Andrejem promluvím. Už jsme se párkrát bavili. (povzdechne si). Víte, já tu organizaci mám fakt rád, žije pospolu. Měli jsme složitější sezonu, ale dostali jsme se do play off, vrátili se nám fanoušci na stadion a i když jsme poslední zápas sezony prohráli, lidi nám skandovali. Já byl proti Petrohradu střídanej a stejně mě vyvolávali. Vzpomínky tam prostě jsou. Je tam však to ale. Dnes to zkrátka bez peněz nejde.“

Nelze nezmínit události kolem kouče Miloše Říhy, kterého Spartak propustil loni v říjnu po špatném rozjezdu. Sám si vás přivedl, ale mezi vámi to neskončilo dobře. Co byste k tomu řekl?
„Já se na to dívám jednoznačně. Na začátku sezony jsme na tom s mužstvem byli hrozně. A každý člověk z týmu na tom měl svůj podíl. Ani já se nevyhýbám odpovědnosti. Vždycky mi však šlo o prospěch Spartaku, o to, abychom se z toho srabu dostali. Já doteď pořádně nevím, jestli trenér Říha odešel sám, anebo byl odvolán. Život jde dál. On dostal dobrou práci ve velmi kvalitním klubu a my pokračovali ve své práci. Já klukům pořád připomínal, že ať se ve Spartaku děje cokoliv, my to nesmíme řešit. Naším úkolem je vyhrát zápas. Postupně jsme se rozehráli a došli do play off .“

Nakonec to pro obě strany dopadlo dobře. Spartak splnil cíl a Říha si v Atlantu spravil náladu.
„Když se to tak vezme, je to pravda. Ale v tu chvíli to bylo těžký. Ve Spartaku panovalo napětí a my hráči jsme byli zaskočení, když nám oznámili trenérův odchod. Nepříjemný období. Někoho denně vídáte a najednou tam není. To není jako když vytrejdují hráče. Trenér má jiné postavení, je na vyšší úrovni.“

Miloš Říha mi minulý týden tvrdil, že právě vy jste sehrál velkou roli v jeho odchodu. Mýlí se?
„Já to ve Sportu četl. A mrzí mě, že si něco takového myslí a říká. Já v kariéře nikdy nezpochybňoval roli trenéra. Vždy jsem si uvědomoval, že je to on, kdo dává pokyny a hráči je musí plnit. V žádném případě jsem v tom neměl prsty. Žádnou jinou roli než tu hráčskou. Mám naprosto čisté svědomí.“

Říha podle mě a i názoru jiných získal pocit, že při svoji práci směrem k týmu zasahujete do jeho kompetencí. Že se mu zkrátka pletete do práce. Třeba dirigováním hráčů, obrany a tak.
„Nesouhlasím. Rozhodně ne. Samozřejmě, mítinků jsem se účastnil aktivně, jako obvykle. Zajímalo mě všechno a do detailů. Kde a jak drží hráč hokejku, jestli má dělat bognu na jednu či druhou stranu, kam se má dívat, kde stát. To, co chtěl trenér říct týmu, jsem mu pokaždé sdělil. Přeci si na ledě nemůžeme dělat, co chceme. Jakou taktiku trenér určil, takovou jsme dodržovali. Nebylo to tak, že bych chtěl hrát jinak a hráče k tomu nabádal. To je nesmysl.“



Až se s Milošem Říhou potkáte, budete si to s ním chtít vyjasnit?
„Tak my se potkávali dál v Moskvě, protože jsme bydleli na stejném hotelu. A je fakt, že jsme se jen pozdravili a dál spolu nekomunikovali. Ale z mé strany není Milošovi co vysvětlovat, když to tak řeknu. Pokaždé jsem dělal to nejlepší pro Spartak a nic za jeho zády. Víc k tomu nemám.“

Před dvěma týdny jste pobýval ve Státech, navštívil jste Buffalo a Detroit, své oblíbené kluby. V Buffalu jste před zápasem s Carolinou vhazoval čestné buly a celá aréna vám aplaudovala vestoje. Nebyl jste z toho až nesvůj?
(usmívá se) „Když mi řekli, co mají v plánu, hned jsem jim oponoval, ať neblázní. Že tohle je záležitost pro bývalé hráče, ne pro aktivního hokejistu. (směje se) Až skončím, půjdu vám tam hodit puků, kolik budete chtít, povídal jsem jim. Ale pak jsem samozřejmě souhlasil, udělal jsem to rád. Je to deset let, co jsem za Sabres chytal poslední utkání. Na rovinu říkám, že jsem počítal s jistými ovacemi, ale do poslední chvíle jsem byl v očekávání, jaké to bude. Přece jen, z Buffala jsem odcházel za trochu zvláštních okolností, vymohl jsem si trejd do Detroitu a bylo kolem toho dost rušno. Ale to je život. Když cítíte, že něco potřebujete, musíte si za tím jít.“

Trochu jsme zamluvili ten aplaus pro Haška.
„No nic. Jak říkám, věděl jsem, že na mě lidi nebudou pískat jako v době, kdy jsem tam poprvé přijel s Detroitem. Ale byl jsem moc příjemně překvapenej. Ovace byly větší než jsem si myslel. Ale úplně nejvíc mě potěšili hráči obou týmů. Jak kluci z Buffala, tak i hráči Caroliny vstali a hokejkami bušili do mantinelů. A tleskali i trenéři Buffala, kteří tenkrát můj odchod ze Sabres nesli těžce. Moc příjemný, přiznávám.“

Potěšit vás musel i fakt, že vás v Buffalu vyhlásili nejlepším hráčem všech dob. Ocenili vás i výš než skvělého centra 70. a 80. let Gilberta Perreaulta.
„A že Gilbert byl persona jako hrom! Vyhrál Canada Cup, za Buffalo odehrál čtrnáct sezon, já jen devět. Příjemné ocenění. Vážím si toho.“

Nedostal jste od nových vlastníků Sabers nabídku na práci?
„O tom jsme se nebavili. Zato jsme probrali spoustu jiných věcí. Říkali mi, že vlastní i record label (nahrávací společnost), tak jsem jim hned nabídl, že až dcera dokončí střední školu, může s nimi spolupracovat. (usmívá se) Když padlo téma hokej, bavili jsme se o současnosti Sabres. Líbí se mi, s jakou vervou jdou do toho byznysu. Za pět milionů dolarů chtějí zmodernizovat kabiny, vůbec chtějí arénu vylepšit. Pro Sabres je dobré, že hlavní majitel byl odmalička season ticket holder (permanentkář). Od sedmdesátých let. V posledních letech jezdil po světě, dělal byznys. Teď ho prodal za několik miliard dolarů, vrátil se do Buffala s tím, že něco udělá pro klub.“

V Buffalu už jste nenarazil na žádného parťáka z 90. let, viďte?
„Je to tak. Lidé ve vedení zůstali skoro kompletstejní, v kabině ale nikdo. Bylo to zvláštní, když jsem šel dolů do kabiny. Žádná známá tvář. Chvíli jsem si jen povídal s gólmanem Millerem a pak šel za trenéry. Ty znám dobře. Naopak mnohem víc známých tváří mě čekalo v Detroitu. Na koho jsem se podíval, toho jsem znal z minula.“

Asi se spousta kamarádů divila, že ještě chytáte, ne?
„Taky, ale hlavně byli zvědaví, jaké to je v Rusku, jak mi to šlo a co chci dělat dál. Klubový doktor mi vyprávěl, jak se o mně zmiňoval, když se Detroitu nedávno zranili oba gólmani. Nevěděli, co s tím a doktor povídá, že holt bude muset zavolat do Moskvy Haškovi.“ (směje se)

Co jste v sobě cítil při sledování zápasů NHL?
„Zvláštní pocity to byly. Na jednu stranu mě to táhlo vrátit se. Pro moje oči to byla pastva, až se mi zastesklo. NHL je prostě nejkrásnější soutěž na světě. V Buffalu i v Detroitu bylo vyprodáno. Ale. “

Ale co?
„Nebylo by vhodný uvažovat o NHL, už jsem se jednou rozloučil. Navíc, ani v jednom klubu nepadl dotaz, zda bych třeba náhodou eventuálně nepomýšlel na návrat. Netvrdím, že bych vyhrál Vezina Trophy, ale věřím, že bych na NHL měl.. Ale ne, prostě to už nejde. Nehodí se to.“

Proč ne?
„Už jsem to jednou uzavřel a neměl bych to znovu otvírat. Když jsem kdysi poprvé končil kariéru, neřekl jsem, že se nikdy nevrátím. Ovšem před třemi lety to bylo skutečně definitivní.“

Do Buffala jste se vydal i kvůli své nadaci, která podporuje hokejovou mládež. Jak funguje?
„Bezvadně. Vezměte si, že po celé Americe, od New Yorku po Winnipeg, fungují tyto podpůrné programy, ze všech míst se vyberou tři děti na All Star Game a je to právě naše nadace, která ho každoročně pořádá. Už to je vyznamenání pro náš program. A kredit poznáte i podle toho, jak o něm různí lidé mluví. Mám výborné ohlasy. Při zrodu nadace v roce 2001 jsem vyslovil přání, aby fungovala napořád. Věnoval jsem ji milion dolarů, přesto tomu projektu dost lidí nevěřilo. A dnes je skoro celý milion pořád na účtu. Ta organizace si na sebe dokáže vydělat, program se rozrůstá. Jsem nesmírně rád, že to tak dobře funguje.“

Loni touto dobou jste se připravoval na semifinále play off extraligy proti Liberci. Po roce jsou vaše Pardubice už mimo hru. Co tomu chybělo?
„Co tomu chybělo? Růža (Martin Růžička) chytal výborně, jenže Málek byl vynikající. Viděl jsem poslední zápas, nájezdy. V hlavě mi utkvěl blafák od Koukala, chybělo málo a vyhrát mohly Pardubice. Ale řeknu jednu věc. Obhájit je vždycky mnohem těžší než vyhrát poprvé. Je to strašně těžký. S tím se nedá nic dělat. Pardubicím hodně chyběl Petr Sýkora. To je střelec par excellence. Jinak si myslím, že měly kádr podobný.“

Mnozí logicky zmiňují vaši absenci, že týmu scházel tzv. faktor Hašek. Síla na ledě, ale i v kabině. Motivátor, jak má být. Co si myslíte vy?
„To máte jedno s druhým. Možná, že letos nebyly Pardubice tak hladové jako loni. Ale jinak jim musím dát kredit. V minulosti se v každé pomistrovské sezoně nedostaly do play off . Takže z tohoto pohledu lze semifinále brát za určitý úspěch. Jiné známé kluby dopadly úplně jinak. Třeba Sparta. Sledoval jsem ji z Ruska, tu totiž nejde nesledovat. Nechápu to. S rozpočtem, s nímž určitě patří do elitní čtyřky a takhle hrát. Ale její sestup je patrný už delší dobu.“

A co fotbalová Sparta, kterou trénuje váš bratr Martin? Jde jí o titul, vy ji odjakživa fandíte.
„Tu sleduju hodně pozorně. Z bráchy si dělám srandu, jak střídá pozice. Jednou je první trenér, pak druhej. (usmívá se) Střídá se to víc než u nás ve Spartaku.“

Kdo vyhraje titul v Gambrinus lize?
„Spíš Plzeň. Je nastartovaná. Sparta to bude mít těžký. V tom zápase v Plzni jsem mezi oběma týmy neviděl rozdíl. Sparta nebyla lepší. Mimochodem, nebyl to zrovna oslnivý fotbal. Zato padl krásný gól. I když, kdo ví, jestli byl regulérní?“

Nevěříte, že Horváthova pumelice skončila za čárou?
„Já hlavně nepochopil média, že si dovolila jasně tvrdit, že je to gól. Já to viděl asi pětkrát a nikdo mi nevysvětlí, že to byl tutový gól! (usmívá se) Asi jo, ale ta jistota tam není. Balón se mohl klidně půlcentimetrem dotýkat lajny. Pak nesmí být uznanej. A kdo si je jistý, že byl celým objemem? Já tedy ne. Proto mě překvapilo, když druhý den noviny psaly, že padl regulérní gól. Nevím, nevím.“

Nikdo však neprotestoval.
„To je pravda. Ale je otázkou, proč. Protože Plzeň dala v předchozích kolech regulérní góly a nebyly ji uznány pro ofsajd. Podle mě to média a možná i rozhodčí vzali v potaz. V tom smyslu, že si to teď Plzeň za to všechno zasloužila.“