Spalme mosty mezi námi a Jágrem! vykřikují v Pittsburghu. Zlomil jsi srdce našich fanoušků, bědují v bývalém působišti slovutného hokejisty. Jaromír Jágr ví své. Od začátku cítil, že zájem Penguins o uzavření pohádkového comebacku je rafinovaná kamufláž. „Ale za idiota a zrádce jsem nakonec já,“ svěřuje se v exkluzivním rozhovoru pro Sport.
Páteční nasměrování 39letého útočníka do Philadelphie, o němž jako první informoval server iSport.cz, tak může být vnímáno i jako pomsta za podivné chování bossů v táboře Penguins. „Zachovali se chytře. Předložili takovou nabídku, o níž věděli, že bude nejhorší anebo jedna z nejhorších,“ říká Jaromír Jágr.
Na první pohled vypadá, že jste je odmítl vy, ale spíš nabídka Penguins (2,1 milionu dolarů na rok) byla nemastná neslaná. Jako by jejím prostřednictvím říkali, že to tak horké z jejich strany není. Jak to vnímáte vy?
„Podobně. O mně a Pittsburghu se začalo psát už před měsícem a půl. Ale ještě před čtrnácti dny Pittsburgh neprojevoval žádný zájem… Podle mě se rozhoupali až poté, co toho začaly být plné noviny. Najednou jim došlo, že lidi ve městě chtějí Jágrův návrat. Jim se to v podstatě nehodilo, ale zachovali se chytře. Předložili takovou nabídku, o níž věděli, že bude nejhorší, anebo jedna z nejhorších. Moc dobře znali cifry z ostatních klubů. Věděli zkrátka, že to nemohu vzít. Ale ve finále je to podané tak, že Jágr odmítl Pittsburgh, který o něj tolik stál. Takže za idiota a zrádce jsem nakonec já.“
Přijde vám, že kvůli fanouškům bylo bossům Penguins hloupé nezúčastnit se jednání, aby jim to později neomlátili o hlavu? A získali si tím alibi…
„Tak to cítím. Přeci, pokud chcete k sobě hráče určitých kvalit, nemůžete mu nabídnout plat hokejisty ze třetí, čtvrté lajny, ne? (mrzutě) Jasně, řada lidí si řekne, že dva miliony jsou hodně, ale nezapomeňte, že skoro padesát procent sebere daň, další odvody jsou kolem patnácti procent. Ze dvou milionů vám zbude nějakých 700 tisíc. A když vidíte, že v první lajně berou okolo sedmi milionů, ve druhé pět, tak si myslím, že na mém místě by se zachoval asi každý. S touhle nabídkou bych patřil do čtvrté lajny. Tak to je.“
Pittsburské noviny připomněly rok a půl roku starou příhodu, kdy jste v Moskvě prohlásil, že byste jednou rád splatil dluh Mariovi Lemieuxovi a hrál pod ním klidně za minimální plat. Trochu se vám to vrátilo jako bumerang, co říkáte?
„Jasně… Co na to říct? Přijde mi hloupý dávat to teď do souvislostí. Jednak to je trochu vytržený z kontextu a… To máte stejné, jako když budoucí manželce řeknete před svatbou, že ji v životě neopustíte, za měsíc se něco stane a házejí na sebe špínu. Ale jinak, klobouk dolů, Pittsburgh to měl se mnou dobře promyšlený…“
S Mariem jste se přece sám bavil, ne?
„To sice jo, ale nehrálo to žádnou roli. On mi dost napověděl i moment, kdy mi řekli, že nejprve musí podepsat kluka ve třetí lajně a pak se teprve dostane na mě. Asi. Možná. Jakmile tohle slyšíte, taky hned neskáčete do stropu radostí s tím, že tam určitě půjdete. Já zkrátka nechci jít do týmu jako nějakej doplněk, sednout si na střídačku. Chci dostat adekvátní šanci. A buď na to budu mít, nebo ne. No jo no…
Však ono se to nějak vystříbří, ne?“
Taky si myslím.
OBSÁHLÝ ROZHOVOR S JAROMÍREM JÁGREM NAJDETE V DNEŠNÍM VYDÁNÍ DENÍKU SPORT.
