Prospal míří do Columbusu: Láká mě tisíc zápasů!

Byly okamžiky, kdy během minulé sezony po náročné operaci kolena vůbec pochyboval, jestli bude ještě hrát. Teď ale takové myšlenky může směle zapudit, zůstává v nejslavnější lize světa.

„Z toho mám fakt velkou radost. Také mě ale moc těší, že koleno drží a v letní přípravě nemám žádné výpadky,“ hlásí dvojnásobný mistr světa v rozhovoru pro Sport. V klubu Blue Jackets se potká s českým bekem Radkem Martínkem.

Kariéru v NHL si prodloužíte v Columbusu, jaké jsou vaše první dojmy?
„Samozřejmě jsem šťastný, bude to pro mě zase další zkušenost, nová motivace. Půjdu tam s tím, abych si vybojoval co nejlepší pozici. Rozhodně to neberu tak, že je to jenom Columbus nebo tak něco... Ne! Pořád je to klub NHL, i když nemá třeba takovou tradici. Ale měl o mě velký zájem, což mě těšilo.“

Prvního července jste se stal volným hráčem, klub jste si vybral až na konci měsíce. Nebyl jste už lehce nervózní?
„Musel jsem se na to dívat realistickýma očima, je mi šestatřicet, prodělal jsem operaci kolena. Takže jsem věděl, že kluby nejdříve budou podepisovat mladší kluky a na ty starší se dostane až později. Tušil jsem, že budu muset být trpělivý, počítal jsem s tím. Mluvil jsem i s Rangers, ve hře bylo i pár dalších klubů. Nakonec se do toho vložil Columbus, který jednal rychle a vstřícně.“

Nedoufal jste, že zůstanete v Rangers?
„Hokej je sice na jedné straně krásná hra, ale i tvrdý byznys. Takže to prostě nedopadlo, i když na srdci mě hřeje, že o mě stál kouč Tortorella, s kterým jsem byl hodně v kontaktu. Sice má v klubu velké slovo, ale pořád to nestačilo na to, abych zůstal, protože on není ten hlavní, kdo rozděluje kontrakty. Hlavně kvůli dětem by bylo skvělý, kdybych v New Yorku pokračoval, nemusely by měnit školu, kamarády, malej Vašík by mohl i dál hrát ve stejným hokejovým týmu. Takže děti byly trošku smutné, ale pak jsme jim vysvětlili, že takový je život. Určitě si najdou nové přátele, s tím nemají žádný problém. Jako rodina zůstaneme pohromadě a spolu nám bude krásně všude na světě.“

Co říkáte na výši platu 1,75 milionu? To není špatné, že?
„To je základní plat, pak jsou různé dodatky a bonusy. Ale už jsem si někde v Česku na internetu přečetl, o kolik jsem si pohoršil oproti minulému roku. Jenže by mě zajímalo, kde to ty lidi vzali, já jsem si v Rangers v tom posledním roce rozhodně nevydělal takovou částku, jaká se objevuje... (2,48 milionu). Takže teď jsem maximálně spokojený s tím, co jsem dostal. Pro mě jsou důležité i jiné věci, kdybych měl řešit jenom peníze, třeba nemám smlouvu ještě teď.“

Byla ve hře i nějaká jiná varianta než NHL?
„Ne, určitě ne. Zámoří pro mě bylo jasnou prioritou, už tam budu načínat devatenáctý rok. Navíc mě motivuje i to, že je jenom pět hráčů z Česka, kteří tam odehráli více než tisíc zápasů (Holík, Hamrlík, Jágr, Dvořák a Svoboda). No a já jsem hodně blízko, takže tohle bych taky chtěl dokázat. A ještě mě moc láká týmový úspěch.“

Je pravda, že Stanley Cup vás míjí...
„Ještě teď si vzpomínám, že při své první sezoně v NHL jsme se dostali s Philadelphií až do finále a v něm jsme prohráli s Detroitem. A spousta hráčů, kterým tehdy bylo jako teď mně, plakalo. Já jsem jako mladej, vyjukanej kluk tolik nechápal, proč brečí, když jsme šli až do finále, což je taky úspěch. Teď už to chápu. Pak jsem se ani tak daleko nedostal, proto mě to hrozně láká. I v mým věku. Je mi šestatřicet, ale pořád je to jenom číslo. V dnešním hokeji jsou hráči obecně schopní více tomu obětovat, zdravěji žít, takže n a věk už se tolik nehledí.“

Navíc při současné vyrovnanosti NHL nikde není psáno, že ani podceňovaný tým Blue Jackets nemůže dokráčet v play off hodně daleko...
„No právě, teď už kdokoliv může porazit kohokoliv, už to není jako dřív. Jak už jsem říkal, neberu to tak, že je to jenom nějaký Columbus. Každý má šanci, takže tam nejdu s negativními myšlenkami nebo zaječími úmysly. Vážím si, že o mě klub stál, jdu si tam vydobýt nějakou pozici, nikdy jsem nedostal nic zadarmo. Jdu tam s pokorou, ale i s tím, že bych rád vlítnul na led a udělal na ledě nějaký rozdíl oproti tomu, jak tým hrál předtím. To je cíl každého hráče.“

Jak je na tom vaše operované koleno?
„Mám velkou radost, že drží a můžu naplno v létě trénovat, neměl jsem vlastně žádný výpadek. A každý, kdo prodělal v mých letech podobný zákrok, ví, jak je těžký se dostat zpátky a tu nohu posílit. Po sezoně jsem si dal vlastně jenom tři dny volna a hned jsem začal pod vedením kondičního trenéra makat. Samozřejmě nemůžu třeba tolik běhat a skákat, přípravu jsem uzpůsobil, ale jinak je to v pořádku. Takže to mě těší stejně jako to, že můžu zůstat v NHL.“