Vokoun na šampionát nepojede: Nároďák jsem ve štychu nenechal
ROZHOVOR | Nahoru, dolů. Nebeská chvála, pak kritika, málem zatracení... A tak to jde celou sezonu. Gólman Tomáš Vokoun si ve Washingtonu musí připadat jako na horské dráze. Na mistrovství světa jej ale nevyveze.
„Cítím, že se potřebuju věnovat rodině,“ vysvětluje 35letý brankář v rozhovoru pro Sport, proč se s předstihem omluvil z květnového mistrovství světa.
A zároveň podotýká, že národní tým má za něj náhradu. „Zdá se, že Ondra Pavelec bude volný. Také tenhle fakt moje rozhodování ulehčil,“ říká.
Tomáš Vokoun v české brance na šampionátu ve Finsku a ve Švédsku? Ne, to neklapne, dvojnásobný mistr světa se omluvil. „Těch důvodů je víc, není to jenom proto, že jsem momentálně zraněný,“ tvrdí muž, jenž už skoro dva týdny nechytá kvůli bolavým tříslům.
Omluvenku jste vysvětlil i rodinnými důvody, po sezoně chcete být se svými blízkými, kteří zůstali na Floridě...
„Je to tak, cítím, že se rodině potřebuju věnovat, celý rok jsem tady vlastně sám. Navíc doufám, že se dostaneme s Washingtonem do play off a budu mít před sebou ještě dlouhou sezonu. A v tom případě bych stejně nebyl k dispozici. Je tedy lepší, aby i trenér měl jasno.“
„Pokud to tak dopadne, nemám o něj strach, jistě to zvládne stejně skvěle jako na loňském šampionátu v Bratislavě. I to byl důvod, proč jsem se omluvil. Není to tak, že bych mužstvo nechal ve štychu. Osobně jsem to probíral i se Slávou Lenerem (generálním manažerem), máme hodně jiných mladších brankářů. Z toho nemám obavy.“
Ale není to tak, že byste se defi nitivně vzdával reprezentace, nebo ano?
„Tohle teď neřeším, nechci vynášet nějaké soudy. Vždy, když k tomu byly všechny podmínky, jsem pokaždé rád reprezentoval. Na tom se nic nemění.“
Jak dlouho budete kvůli bolavým tříslům ještě mimo hru?
„Nevím, rád bych naskočil do konce týdne. Ale nesmím to uspěchat jako předtím, kdy jsem chvíli hrál a pak jsem zase chyběl. Unáhlil jsem se. Je to totiž poprvé, co mě bolí třísla, takže jsem s tím neměl zkušenosti. A myslel jsem si, že i když to bolí, jde s tím normálně chytat. Ale nejde.“
„Z těch týmů, s nimiž si to rozdáme, máme relativně nejlehčí program zápasů. Tedy pokud se to v tak nabité a vyrovnané NHL vůbec dá říct. Navíc máme výhodu v tom, že pokud bychom získali stejně bodů, máme více vítězství. Ale bude to ještě tuhý boj. Myslím si, že nejhorší výchozí pozici má Winnipeg. I z toho důvodu se zdá, že by Ondra (Pavelec) mohl být pro šampionát volný. Také tenhle fakt moje rozhodování ulehčil. Je ve věku, kdy potřebuje dostávat šanci.“
Vypadá to, že o Stanley Cup si zahraje Florida, v níž jste čtyři působil, a postup vám unikal...
„Jo, hraje dobře. Docela mě překvapila, je to ale úplně jiný tým oproti tomu, jaký jsem zažil já. Zůstali snad jenom tři hráči. Floridě nemám nic za zlé, není to tak, že bych jí postup nepřál. Ale chci v play off být a není vyloučené, že právě s ní se o to popereme. A v tom případě si budu přát, abychom uspěli my...“ (usměje se)
V sezoně prožíváte výkyvy, po skvělém začátku vás v zámoří opěvovali, po pár horších zápasech zase tvrdě kritizovali. Jak to snášíte?
„Ani nevím, co se psalo. Už jsem ale natolik zkušený, že sám nejlíp vím, jak chytám. Beru, že každý má nějaký názor, ale myslím si, že jsem celkově měl dobrou sezonu, podle čísel to nebylo ani tak jiné oproti těm předešlým. Lidi ať si říkají, co chtějí. Já to nevnímám, snažím se užívat si hokej.“
Přesto už nejste neotřesitelnou jedničkou, často jste o důvěru musel bojovat...
„Dopředu jsem tušil, že už nebudu chytat 65 až 70 zápasů jako dřív. Na druhou stranu si myslím, že i tak jsem dostával dost příležitostí a podle počtu výher a statistik to zatím až tak špatná sezona nebyla, když si uvědomím, že mi bude 36 let. A navíc ještě není konec, nechci to víc hodnotit. V hokeji se všechno rychle může otočit, směrem nahoru i dolů. To bych mohl vyprávět... Moje sezona není úplně ideální, ale kdyby byla špatná, mé výsledky by vypadaly jinak. Je jasné, že někdy člověk měl pocit, že kritika je neopodstatněná. Ale takový je úděl brankářů. Pro mě je důležité, že se můžu podívat do zrcadla a vím, že vždycky odvádím maximum. Někdy to vyjde líp, někdy hůř. Ale nikdo nemůže říct, že bych to ošidil.“
Po jednom zápase vás veřejně ostře kritizoval kouč Dale Hunter, až z toho i spoluhráči a komentátoři byli překvapeni. Nemrzela vás jeho slova o tom, že jste byl největší slabinou?
„Není to nic, co by někoho potěšilo. Ale ve svém věku už to beru s rezervou. Sám jsem dost sebekritický a tehdy mé výkony nebyly až tak špatné. Jasně, jsou zápasy, které jsem neodchytal dobře, ale byly i takové, v nichž jsme vyhráli díky tomu, že jsem chytal dobře. Ale nikdy bych z toho, že mi to nejde, nevinil nikoho jiného. Sám nejlíp vím, kdy něco pokazím.“
„Abych řekl pravdu, v současné době máme spolu docela dobrý vztah. Bavíme se každý den, vyptává se, jak jsem na tom, mluví o tom, že mě ještě tým bude potřebovat...“
Podle zámořských pozorovatelů je právě ale komunikace největší koučovou slabinou...
„Je v NHL nový, je pravda, že nebyl moc mluvný. Chvíli trvalo, než jsme i k sobě našli nějakou cestu. Není to o tom, že by za mnou musel každý den chodit a nadávat mi, nebo mě plácat po ramenou. Ale je pravda, že teď, když spolu mluvíme, vím, na čem jsem. A to je důležité.“
Věříte tedy, že právě v play off, pokud do něj postoupíte, přijde váš čas?
„Jsem tady, abych mužstvu pomohl, to je jasný.“
Je i po kostrbaté sezoně cílem pro váš tým Stanley Cup?
„Určitě jo, kdo by ho nechtěl?“
V současné době ve Washingtonu nechytá ani krajan Michal Neuvirth, jehož vystrnadil mladík Holtby, povolaný z farmy.
„Pro něj je to taky těžké, ale pořád je mladý, sbírá zkušenosti, má spoustu talentu a nemám o něj strach. Někdy se člověk nejvíc naučí právě v časech, na které pak paradoxně nejméně vzpomíná... Ale nakonec to může být pro jeho kariéru výborná věc.“
