Tři roky byl Lukáš Sedlák zašitý na farmě Columbusu. Dveře do NHL mu otevřel bouřlivák John Tortorella. Pruďas. Trenér s povahou drsnou jak brusný papír. Český útočník se mu ale líbil. Jaká k tomu vedla cesta? „Soustředit se na každý detail, který vyžaduje,“ říká centr z Českých Budějovic. Plní si sen, konečně. Trpělivost se začala vyplácet.
V červnu vyhrál Calder Cup, farma Columbusu byla v AHL ze všech nejlepší. Lukáš Sedlák v play off řádil, nevezl se v davu, dominoval. A pak přemýšlel, co bude dál. Čtvrtý rok pod hranou NHL? O něj už moc nestál. Nakonec žádný divoký scénář řešit nemusel, po kempu zůstal nahoře, nastupuje s veteránem Scottem Hartnellem a Samem Gagnerem. V noci měl naskočil k další bitvě proti Washingtonu a pomohl k výhře 2:1 v prodloužení.
Věřil jste si, že tuhle sezonu už všechno klapne a sen o NHL vyjde?
„Ne že bych tomu přímo věřil, ale doufal jsem v to. Minimálně jsem věděl, že dostanu větší příležitost se ukázat v kempu, než tomu bylo v předešlých letech, a že bude na mně se ukázat v tom nejlepším světle.“
Vybaví se ještě ta chvilka euforie, kdy vám řekli, že si máte najít bydlení v Columbusu?
„To víte, že vybaví, protože ono to není zase tak dlouho."
Pořád jste byl na hraně?
„V podstatě jo. Zhruba před týdnem mi ale oznámili, že zůstávám. Protahoval jsem se zrovna v posilovně po tréninku, přišel manažer a řekl, ať si najdu bydlení. Normální věta, ale znamenala hrozně moc. Spoluhráči okolo mi pogratulovali a já to šel nadšený dát vědět domů.“
Nařizují si v Česku rodiče kvůli vám budík na každý domácí zápas Columbusu?
„Kdyby jenom teď. (usměje se) Od první chvíle, co jsem odjel do kanadské juniorky, rodiče koukají na každý zápas. Občas se tedy přiznají, že usnuli, ale většinou u televize zůstanou. Obdivuju je, že pak mohou jít normálně do práce.“
Teď to jde samo, když jejich syn válí v NHL.
„Snad mají radost. Pořád si ještě na ligu zvykám, ale už se cítím víc svůj. Ten velký respekt, co jsem měl na začátku, pomalu opadává.“
A respekt ke spoluhráčům z lajny Hartnellovi s Gagnerem, kteří dohromady odehráli skoro 2000 zápasů v lize, už taky není přehnaný?
„Toho jsem se ještě úplně nezbavil. Vlastně ani tak nejde o to, abych ztratil respekt já k nim, ale spíš musím hrát každý den lépe a lépe, abych ho postupně získal od nich. Oba mi při zápasech dost pomáhají, vždy vědí co s pukem udělat. Vím, že když se dostanu pod tlak, dá se jim nahrát a oni nezpanikaří. Snažím se jim vyhovět a vytvořit jim nějaký prostor.“
Jak třeba vypadá ta jejich pomoc v praxi?
„Pokud mi při zápase něco nevyjde, tak mi řeknou, jak to šlo udělat jinak a podobně. Když pak vidí, že jsem chtěl něco udělat dobře a jen mi to nevyšlo, tak mě pochválí a uklidní. Nemám si na co stěžovat.“
Pořád Hartnell v zápalu boje tak často končí na zemi? Za každý svůj pád dával dřív na svoji nadaci 50 dolarů.
„Tak o tomhle nic nevím, asi už to nedělá. Ale já bych asi měl začít, taky padám hodně často.“ (směje se)
Na farmě jste vydržel makat tři sezony. Jak dlouho jste byl ještě ochoten na NHL čekat?
„Právě, že už moc dlouho ne. V hlavě už jsem se připravoval na hodně různých scénářů, všechno se odvíjelo podle toho, jaká bude situace po kempu.“
Cítíte na sobě teď tlak, že je potřeba každý večer něco předvést, protože na farmě čekají další vlčáci jako vy v minulých letech?
„Přesně tak, na nás mladých, co jsme tady první rok, je, abychom každý zápas týmu nějak pomohli. Podle mě máme daleko menší prostor pro chyby než starší hráči a musíme si postupně budovat důvěru trenérů, ale ono to zase není na škodu. Všechny nás to žene za lepším výkonem, protože víme, že na naše místo čeká dalších pět hráčů.“
Trenér Tortorella si vás chválil už před sezonou. Nemáte u něj třeba trochu větší oko?
„Jsem rád, že jsem se mu líbil. Kdyby ne, tak tady asi nejsem. Před sezonou chválil mé play off z minulé sezony, což je sice fajn, ale na tom se nedá vybudovat kariéra. Musím každý zápas dokazovat, že si důvěru zasloužím i příště.“
Tortorella je hodně svérázný. Jaký je recept, aby mladému hráči začal věřit?
„Všechno dělat naplno a nic nevypustit, soustředit se na každý detail, který vyžaduje.“
Už jste stačil poznat jeho povahu pruďase?
„Už na nás zvýšil hlas. Ale nikdy ne bezúčelně, vždycky to bylo opodstatněné naším výkonem nebo chybou v zápase.“
Máte z něj respekt?
„To si pište. Ale to mám z každého trenéra. Kdybych neměl, je něco asi špatně.“
Je v pozoru celá kabina, když kouč mluví?
„Myslím, že to tak je. Každý dobrý trenér má přirozený respekt a přesně takový má i on. Důležité je, že nejde o respekt, který je vyvolaný tím, že řve a vy se ho pak bojíte. Ne, on to má tak nějak v sobě.“
VIDEO: Podívejte se na zatím poslední bod Lukáše Sedláka proti Blues
Často se o něm mluví jako o trenérovi ze staré školy, který vyznává hlavně hity a drsnou hru. Sedí to?
„Nevím jak dřív, ale zdá se, že i on se trochu mění.“
Že by vyměkl?
„Vyžaduje hity, ale ne na úkor rychlosti hry. Někdy je totiž hit zbytečný a jen celou hru zpomalí, pak takový souboj nemá vůbec smysl. Hodně si potrpí na blokování střel.“
To by mě pak zajímalo, jak se choval, když jste smázli Montreal 10:0. Zářil štěstím?
„No, moc to nekomentoval. Takový zvláštní zápas nestojí ani za rozebírání, byl spíš unikátní, takže akorát se snažil, aby nám to nestouplo do hlavy a soustředili jsme se na další utkání.“
Rozstříleli byste Canadiens, i kdyby chytal Price?
„Možné to je. I když... On je vynikající brankář, třeba by s ním zápas vypadal úplně jinak.“
Blue Jackets vypadají, že když se dobře vyspí, dovedou rozemlít každého, i když ne úplně všechno klape. Naposledy jste zničili St. Louis 8:4. Kde se ve vás tahle ofenzivní exploze bere?
„Popravdě, tenhle zápas nebyl náš nejlepší, nehráli jsme vůbec dobře. Spíš bylo štěstí, že nám tam spadlo všechno, na co jsme sáhli.“
