Pavelec o Lundqvistovi, touze zůstat v Rangers a šancích Francouze v NHL
Po minulé sezoně se mu honilo hlavou: mám ještě v sobě zápal, abych hrál dál? Teď už takhle nemluví. Naopak. Třicetiletý brankář Ondřej Pavelec po sezoně v proslulém klubu Rangers tvrdí: „New York mě nabil energií. Rád bych tam zůstal.“ V rozhovoru pro Sport vykládá mistr světa z roku 2010 i o „módemanovi“ Henrikovi Lundqvistovi nebo o Winnipegu, kde dříve chytal a který teď válčí o Stanley Cup. Český gólman se vyjádřil i k počínání Filipa Chytila v Rangers či počínání Pavla Francouze a Davida Ritticha na probíhajícím světovém šampionátu.
FAKTA MS: Utrápená výhra nad Rakouskem, tým se stěhuje do Herningu
• iSport TV
Jaká byla štace v Rangers?
„Jsou na to dva pohledy. Do poloviny sezony jsme hráli dobře, bojovali jsme o postup, ale v té druhé už to nebylo ono. Nedařilo se nám, mužstvo se dost proměnilo. Vedení dalo najevo, že ho chce hodně omladit. Takže ani výborná sezona, ani špatná. Někde mezi.“
A z osobního pohledu? Odchytal jste devatenáct zápasů, nečekal jste jich víc?
„Každý chce hrát co nejvíc, to je jasné. Ale věděl jsem, do čeho jdu, za kým chytám. Ještě k tomu jsem se zranil, měsíc a půl jsem nemohl chytat. Takže to číslo mohlo být daleko větší. Jinak splnili to, co jsme si říkali předtím, než jsem podepsal smlouvu.“
Všichni víme, že Henrik Lundqvist je gólmanská extratřída. Ale jaký je zblízka?
„Je pravda, že o jeho kvalitách je zbytečné se bavit. Na takové úrovni toho má odchytáno tolik, že podobných gólmanů moc není. A jaký je v civilu? Trochu jiný.“
Jaký?
„Prostě takový Švéd. (usměje se) Někdy je tichý, někdy zase moc temperamentní. Zvlášť v době, kdy se moc nedaří, to si to hodně bere. Je to brankář, který od sebe čeká to nejlepší. A to samé i od ostatních. I mladých kluků. Chce vyhrávat. A když to nejde, nese to těžko. Má na sebe hrozně velké nároky. Ale i na všechny ostatní.“
Pořád mu uniká Stanley Cup. Je to pro něj velké trauma?
„Když něco hrajete, chcete vyhrávat. V NHL je hrozně dlouho, ale Pohár mu chybí, to je pravda. Vyhrál olympiádu, mistrovství světa, získal Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře NHL. Je mu šestatřicet a ví, že šance na Stanley Cup mu uniká. Ale pořád je to pro něj ten nejhlavnější cíl a největší motivace. Má ještě tříletou smlouvu, takže ho to žene dopředu. Jenže hodnotit ho jenom podle toho je někdy ošidné.“
Jak to?
„Často to není úplně odpovídající. Někdo má báječnou dlouholetou kariéru, podává pořád super výkony, ale Stanley Cup mu není souzený. Někdo odchytá v NHL dvacet zápasů a už Pohár vyhraje. Takže co je víc? Těžko říct.“
Jaký je mimo led? Má pověst dokonalého gentlemana. Je to tak?
„Jo, je to takový modýlek. To je o něm známé, vyžívá se v tom. Je pořád upravený, na tréninky i na zápasy. Módu má rád. Navíc v New Yorku, to k sobě pasuje. Ale zase to není typ, který by se vyžíval ve výstřelcích, že by nosil nějaké šaškárny. To ne. Má to vychytané. Kdyby ho měla hodnotit Františka z Blesku, byla by bez práce!“ (usměje se)
Druhý brankář většinou jedničku podporuje, vytváří pohodu. Potřebuje ale vůbec tak zkušený mazák něco slyšet?
„Už jsem poznal, kdy ho nechat být, kdy navázat konverzaci.“
Trvalo dlouho, než jste to vycítil?
„Ani ne. Je pravda, že přesně tohle mě zajímalo, když jsem do Rangers šel. Abych poznal, co dělá před zápasem, o třetinách, po utkáních. Během zápasu vůbec nic nepotřebuje, jede si to svoje, je potichu. Ani moc nekomunikuje. Ale po něm se z toho potřebuje vykecat, na to je prostor.
Už mám předplatné. Přihlásit se
