Francouz o anabázi před Arizonou i hvězdách: Z MacKinnona padá brada!
Má před sebou dvě skály. Brána v Coloradu patří Semjonu Varlamovovi s Phillipem Grubauerem. Pavel Francouz čeká. Ale NHL už si dvakrát zachytal, poprvé těsně před Vánoci a byla pořádná divočina se do Arizony dostat. „Máte v sobě zažité, jak je NHL úplně jiný vesmír a hrají tam nadlidi. Ve výsledku zjistíte, jak jsou kolem vás samí normální kluci, se kterými se dá bavit,“ přibližuje v rozhovoru pro iSport Premium svůj pohled na nejlepší ligu světa.
Během posledních let si Pavel Francouz vypracoval pozici vládce KHL, za minulou sezonu ho v ní zvolili nejlepším brankářem soutěže. V Coloradu začal na farmě, ale rychle si získal pozici jedničky, plní v organizaci pozici toho třetího vzadu. Je trpělivý, pracuje, čeká a zlepšuje se. „Zatím jsem spokojený. Ale sezona není ještě ani v polovině, bude to ještě hodně dlouhé, uvidíme, co to všechno ještě přinese,“ říká. Dvakrát se dostal do akce v NHL, čeká ho i utkání hvězd AHL. Zapsal se dobře!
Vypadá to, že jste si v novém prostředí zvykl docela rychle. Trefa?
„Když vezmu život v Americe, tak naprosto super, jiný svět. Kdokoliv za mnou přiletěl, byl na začátku vykulený. Je to zážitek, tím spíš tady v Coloradu. Pořád svítí slunce, modrý nebe. Tohle je třeba pro mě ten největší rozdíl oproti Rusku, kde bylo spíš zamračeno. Najednou se cítíte nabitý energií, probudíte se, všechno je pozitivní.“
Je začátek ledna a vy máte na kontě dvě půlky zápasu v NHL. Čekal jste za Varlamovem s Grubauerem podobný scénář, nebo jste měl jiné představy?
„Jsem šťastný za každý start. Můj první cíl byl, abych se do NHL podíval, a mám radost, že už jsem si ji vyzkoušel. Sezona bude ještě dlouhá, může se stát leccos. Ale když to řeknu upřímně, kdybych si nahoře do konce ročníku už nezachytal, vím, že jsem se tam mihnul. S tímhle budu spokojený.“
Jen k tomu mihnutí... Dvakrát jste šel do akce, kdy se všechno hroutilo, tým prohrával a v půlce zápasu jste nastoupil, abyste zastavil příděl. Není těžké začínat v NHL zrovna takhle?
„Bylo to těžké. V Arizoně i se San Jose to bylo stejné, vždycky jsem tam šel za stavu 1:4. Do konce bylo ještě o něco víc než půlka zápasu a měl jsem hrozný strach, aby z toho nebyl mega debakl. V obou případech jsme nakonec prohráli, ale aspoň se nám povedlo utkání vždycky zkorigovat. Udělali jsme z toho zase zpátky zápas.“
Gól vám zatím v NHL dali jen dva hráči, Brad Richardson a pak Lukáš Radil. Vyloženě kamarád, co?
„Už jsem mu hned říkal, že mám o kamaráda méně. Smazal jsem si jeho číslo, zablokoval ho.“ (usměje se)
Zaslouží si to.
„Přesně tak. (usměje se) Ne, vážně, hrozně mu přeju, jak se chytil v San Jose. Potkali jsme se na začátku sezony, kdy hrál ještě na farmě. Bavili jsme se, že to musí vydržet, že to přijde. Asi za pět dní ho povolali nahoru a už tam zůstal, daří se mu. Vede si neskutečně. Když jsme nastoupili s farmou v San Jose, hráli večer po nás NHL. Šel jsem se podívat. A byl jsem na něj v tu chvíli pyšný, vážně.“
