Perfektní bruslení a maximální možná rychlost. Takhle vypadá v současné době NHL. Přerod ze silového sportu na technický přišel navíc hodně rychle, a proto je pro mnoho hokejistů v lize problémem. Obrovití defenzivní beci a urostlí siloví útočníci mají najednou velké potíže udržet si svá místa. Mnozí z nich se kvůli kariéře museli pustit do drastické změny jídelníčku.
Když David Backes v roce 2016 podepsal pětiletou smlouvu na 30 milionů dolarů s Bostonem, leckdo pozvedl obočí. Vážně? Tolik peněz, tak dlouho, v jeho věku a navíc s jeho historií otřesů mozku? Problém byl ale nakonec úplně jinde. Téměř metrákový a 191 centimetrů vysoký hráč nestíhá současnou generaci. Proto se musel přizpůsobit.
V NHL je o hráče perfektně postaráno ve všech směrech, například i v tom gastronomickém. Backes si teď ale pořádně propečený steak nedá, má připravené vlastní jídlo. „Když to vidím u kluků tak slintám. Teď si místo flákoty ale dám spíš lososa," vypráví v obsáhlém díle na stránkách NHL.com.
Pořádně se do své stravovací cesty pustil už v létě. Ze svých 101 kilogramů udělal 96 a tímto způsobem naskočil do letní přípravy. Nic jiného mu nezbývalo, liga zrychlila a zhubla a kdo se nepřizpůsobí, ten nemilosrdně bude klesat sestavou a brzo v nejlepší soutěži světa ztratí místo úplně.
Však se na Backese podívejte, jeho ice-time se od doby podpisu kontraktu s Bruins zmenšil o celých šest minut! Průměrná výška i váha všech hráčů v lize jde stále více dolů.
„Pro všechny hodně urostlé hokejisty bude těžší a těžší v současné NHL držet s ostatními krok," myslí si generální manažer Vancouveru Jim Benning.
Backesovi trochu otevřela oči nemoc z minulého ročníku. Během ní pár kilo ztratil a zjistil, že se mu na ledě pohybuje podstatně lépe. Následně ho vedení mužstva o mírné zhubnutí také požádalo.
Čtyřiatřicetiletý forvard v tom každopádně nebyl sám. Další příklady? Jason Spezza z Dallasu, Milan Lucic z Edmontonu či Justin Abdelkader z Detroitu. Špičkoví hokejisté (Spezza dokonce dvojka draftu), kteří se museli přizpůsobit, aby hokejově přežili.
Právě Spezza zavzpomínal, jak Ottawa, ve které před lety působil, draftovala v roce 2008 v prvním kole Erika Karlssona. Měřil 179 centimetrů a vážil 78 kilogramů. „Před ním šli Zach Bogosian, Drew Doughty a Alex Pietrangelo, a ti byli fakt velcí. Říkal jsem si jen, co za kloučka my jsme to vzali? A teď je nejlepší na světě," vykládá útočník Dallas Stars.
Velikost je stále fajn, ale není klíčová. Teď je důležitá rychlost a hbitost. A k těm patří jiná tělesná stavba. Čtvrtý muž kanadského bodování Johnny Gaudreau měří jen 175 centimetrů a váží 75 kilogramů. Podobně je na tom i sedmý Brayden Point.
„Když jsem byl mladý, tak jsme celé dny dřepovali. Chtěli jsme silnější nohy a větší zadek, to dělalo pořádného hráče. Teď je to míň kliků a steaků a víc lososa, jógy, pilates, zázvoru, višňového džusu a strašného množství avokád. Jinak se z vás stane dinosaurus a vyhynete," varuje Backes.
Brzy následovalo také omezení zbytečných cukrů. Tamhle to byly ovesné vločky, tamhle sušenky... Ale plno cukru je také v potravinách, které vypadají zdravě. Například v sušeném ovoci. Poté, co omezil přísun zbytečných kalorií dostavily se ostré bolesti hlavy. Zhruba po týdnu zmizely.
Přesto je z Backese úplně jiný hráč, než kterým být měl, když s ním klub podepisoval před lety smlouvu. Byl zvyklý na první nebo druhou formaci, teď hraje čtvrtou a dokonce z něj byl i zdravý náhradník. A není sám, kdo byl zvyklý být klíčovým mužem a se změnou stylu o pozici rychle přišel.
„Pořád tu máme místo v případě, že se dokážeme adaptovat. To nám vyjde spíš než abychom se zmenšili. Moje nohy se jen tak nescvrknou," říká Spezza, majitel 909 bodů v NHL.
Navíc se hokejisté se svými kily, které ještě nedávno byly jejich výsadou, neloučí lehce. Pomohly jim přece vybudovat kariéru a stát se těmi, kým teď jsou. Ani z fyzické stránky to nebylo nic snadného.
„Byl jsem zvyklý zhruba na takových 106 kilogramů. Jakmile jsem zhubl na 102 začal jsem se cítit unavený a dehydrovaný," říká Milan Lucic z Edmontonu.
Vyhlášený power forward a bývalý třicetigólový střelec je v současném hokeji značně ztracený. Soupeře sundat bodyčekem nebo ranou pěstí a k tomu dát gól - to bývala hlavně v Bostonu jeho doména. Díky tomu zvládl pět dvacetigólových sezon a vyhrál také Stanley Cup. Teď se trápí, gólů dal v tomto točníku pět a hraje průměrně jen 13 a půl minuty.
Trápení s hubntím měl i jeho bývalý spoluhráč David Krejčí. Ten sice vážil jen 85 kilogramů, ale aby zrychlil shodil čtyři kila. „Říkal jsem si, jaká to bude pecka a jak budu po ledě lítat. A místo toho jsem se každé ráno jen budil strašně unavený. Jedl jsem sice zdravě, ale málo," popisuje český útočník, který je rozjetý na jednu ze svých nejlepších sezon posledních let.
Nicméně všichni do jednoho připouští, že váha je jen číslo. A když stíháte napadat a také se vracet, není třeba ho řešit.
