Legendární Bobby Clarke exkluzivně: Jágr je monstrum! Co Voráček?
Tohle speciální interview vzniklo pár hodin před pátečním zápasem NHL v Praze. Zrodilo se díky vstřícnosti, ochotě a staré známosti s lidmi kolem týmu Philadelphie. Bobby Clarke (70) je největší legenda Flyers. Jejich tělo a duše, živá historie klubu, který až na dvě krátké odbočky neopustil. Byl kapitánem, lídrem a oporou mužstva v jeho nejslavnějších dobách v 70. letech, pak viceprezidentem a generálním manažerem, dnes dělá poradce. Stále věří, že zlaté časy Philly zase přijdou.
Pořád se směje. Jaká proměna z kdysi neúnavného, ale někdy až zákeřného válečníka, mistra nahrávek, forčekingu, který uměl hrát stejně tak chytře, jako se dopouštět násilí, a na jehož seznamu hříchů nechybí atentáty na Františka Pospíšila a Valerije Charlamova. „Náš styl hry se jiným nelíbil, ale zaplnili jsme každou halu. Když vás všichni nenávidí, je to pro váš tým dobře,“ připomněl někdejší útočník Bobby Clarke v rozhovoru pro deník Sport a iSport Premium.
Do Prahy jste přiletěl poprvé od roku 1972, kdy jste tu nastoupil po památné Sérii století proti sovětské sborné za tým Kanady proti Československu. Vzpomněl jste si na to?
„Jistě. V tom zápase nastoupil i Stan Mikita. Předtím v Rusku nehrál, ale tady ho zařadili do sestavy, protože pocházel z Československa. Ještě v Rusku jsme v ulicích vídali tanky, spoustu vojáků. Netvrdím, že bych z toho byl vyděšený, ale možná je to správný výraz, abych vyjádřil, co jsem tehdy cítil. Taky tady jsme v ulicích viděli hodně uniforem, možná policisty. Ale uplynulo přes čtyřicet let, tehdy to tu nevypadalo vůbec tak jako dneska. Každopádně, Praha je nádherná.“
Je jiná doba, vrátil jste se do jiné země. Jak se vám tady líbí?
„Miluju to! Byli jsme se projít po městě, navštívili pár restaurací a barů. Bylo to opravdu pěkné. A lidi jsou moc přátelští.“
Poznávali vás ještě?
„Někteří ano.“
Opravdu?
„Chtěli podepsat třeba hokejové kartičky, udělat si fotku, žádali o autogram. Mě samotného taky překvapilo, že věděli, kdo jsem.“
Není divu, protože Flyers vaší generace byli u nás hodně oblíbení. Informací moc nebylo, ale vědělo se, jak ostře hrajete a že jste v lednu 1975 porazili CSKA Moskva během jeho zámořské série proti klubům NHL. Znamenalo to hodně i pro vás?
„My jsme je neměli rádi. Stejně jako vy, pokud vím, ačkoli vy asi i z jiných důvodů. Ovšem pro nás to bylo památné vítězství. Byli jsme první. A taky jsme je tehdy nenáviděli. Ale dneska už ne.“
Je pravda, že to byla vaše povinnost je porazit? Jako jste museli v roce 1972 zdolat sbornou, abyste si zachovali čest a pověst největší hokejové velmoci?
„Tehdy CSKA přiletěl jako tým poprvé a na Silvestra remizovali s Canadiens, jinak ostatní mužstva porazili. My byli šampioni, sezonu předtím jsme poprvé získali Stanley Cup. A střetli jsme se s nimi v posledním utkání jejich turné.“
