V Coloradu mu říkají Frankie. Pavel Francouz drží svoji linku, že každý rok se dá posunout zase o něco dál. Válí v brance Avalanche, s německým kolegou Philippem Grubauerem tvoří jeden z nejlepších gólmanských párů v NHL. „Je důležité, abyste si sedli, potřebujete mít pohodu. A mezi námi rozhodně není nějaká přehnaná rivalita,“ říká někdejší litvínovské eso v rozhovoru pro deník Sport. Mluvil i o fenoménu jménem Cale Makar nebo proč dal na farmě do banku 500 dolarů.
Hrajete hokej na Sněžce, přesněji řečeno ještě o šest metrů výš. Denver, kde sídlí Colorado, je město položené na úpatí Skalnatých hor. „Trochu jsem nastydnul, ale už je to lepší, celkově se cítím fajn,“ popisuje svoje aktuální rozpoložení brankář Pavel Francouz. Aby ne. Po roce na farmě s pár záskoky v NHL se v kabině Avalanche usadil natrvalo.
Chytnout teď v Denveru virózu zase nebude takový problém, ne?
„Hlavně se tady počasí rychle mění. Něco se přižene, hned se ochladí, potom je zase teplo. Jestli to mělo na mě nějaký vliv, nevím. Měl jsem takové ty dvoudenní problémy, kdy dostanete horečku, skolí vás to, ale rychle je to zase v pohodě.“
V Americe je na virózu v kurzu taky čaj s citronem a peřina, nebo vám někdo doporučoval jiné metody?
„Spíš mi pomohl takový ten rozpustný nápoj, který si dáte před spaním, zapotíte se a ráno se cítíte lépe. Ale ani tady nemají něco, co byste si dali a za chvíli zase běhali. (usměje se) Spíš klasika.“
Díval jsem se, jak fanoušci hned řešili na sociálních sítích, že jste nemocný, co se vám stalo, zajímali se. Poznáváte, že v Denveru mají svého Frankieho rádi?
„No, přiznám se, že se snažím držet od sociálních sítí dál. Nesleduju je, nečtu, takže tohle úplně nevnímám. Myslím, že jsem zkušenější, tak se snažím držet stranou. Vím, jaké to je, když jste hlavou někde v oblacích a čtete si o sobě pochvalné články, pozitivní tweety.“
Protože vždycky přijde i druhá strana, blbý zápas a všechno špatně?
„Jo, vedle pozitivních článků jsou i kritické. Držím se stranou a dokážu sám v sobě odhadnout, jestli byl zápas dobrý, nebo ne, což mi stačí. Takhle mi to vyhovuje.“
Chvála se na vás ale hrne ze všech stran, nedávno o vás dlouho mluvil na tiskové konferenci trenér Jared Bednar. Jste sám se sebou teď spokojený, jak se zvládáte usadit v NHL?
„Se sebou spokojený nejsem a nebudu asi nikdy. Vlastně bych to ani nechtěl, nesmíte se nikdy uspokojit. Spíš to beru tak, že je pro mě ještě pořád začátek sezony. Máme odehraných 34 zápasů, já jich odchytal 15, to vlastně ještě vůbec nic není. Nelítám nahoře, abych si říkal, jak je všechno super, daří se. Musím makat dál.“
Když vám někdo říká, že jste odvedl dobrou práci, vy vždycky stočíte pozitivní slova na tým. Ale popravdě, ani na pikosekundu nepumpujete v hlavě rukou, že vám něco vyšlo?
„Když má soupeř šanci a zastavím ji, dobrý pocit samozřejmě mám. Tohle je moje práce, a pokud ji zvládnu, radost přijde velká. Ale spíš jsem takový, že emoce na ledě nedávám moc najevo. Víc všechno prožívám vnitřně. Podle mě je to lepší. Na chvilku vás zaplaví parádní pocit, ale pak už se zase koncentrujete dál, protože se na vás za okamžik může zase něco přihnat.“
Colorado je slušný ofenzivní válec, jste na špici Západní konference. Zatím běží všechno podle ideálního scénáře?
„Hrajeme vysoko a dáváme dost gólů, tohle je hodně fajn. Ale ještě nás čeká skoro padesát zápasů základní části, to je pořád strašně moc. Určitě se budeme snažit udržet konzistentní výkonnost, což rozhodně nebude lehké. Přijdou těžší období, každý si jimi projde. Věřím, že je ale pak taky zvládneme, protože síla v našem týmu je.“
Vidět to bylo, když vypadly dvě ofenzivní hvězdy Mikko Rantanen a Gabriel Landeskog. Výsledky dolů nepadaly...
„Právě. Neměli jsme dva důležité hráče, sestava se nám postupně víc a víc rozpadala a my dokázali sbírat body. Kluci z farmy, kteří přišli nahoru, je výborně zastoupili. Tady se ukázala naše velká síla.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
