Bombarďák jako David Pastrňák určitě nebude. Přesto Jakuba Lauka (20) fanoušci Bostonu milují. A to ještě ani neoblékl dres Bruins! Tedy těch velkých Bruins – a v NHL. Zatím se o místo rve na jejich farmě v týmu Providence, který nese stejný název. Už nyní ale příznivci volají po tom, aby byl vytažen mezi elitu. „Je to příjemné. Daří se mi, ale na první tým zatím myslet nechci,“ přiznává v rozhovoru pro iSport Premium mladý útočník. Kromě něj si v AHL o pozornost říkají i další Češi.
V devíti zápasech AHL zatím zvládl uhrát sedm bodů (2+5). O pozornost si ale říká i jinak. Jakub Lauko se nebojí ani fyzické hry. Padne do střely, rozdá hit. Nebo se klidně porve. Minulý týden předvedl poprvé v lize své boxerské dovednosti. A vyhrál. „Trenéři řvali na rozhodčí, ať nás hned roztrhnou. Báli se, že se zraním. Nakonec koukali, jak jsem to zvládl,“ usmívá se dvacetiletá naděje Bostonu.
Bitka měla na sociálních sítích velký ohlas. Povídejte, jak se to celé seběhlo?
„S tím frajerem jsme po sobě šli celý zápas. Ve třetí třetině pak byla možnost, tak jsme na sebe kývli, jestli na to vlítneme. Měl jsem v hlavě jenom to, co mi odmala říkal taťka: když se ti v zápase úplně nedaří, snaž se zaujmout jinak. Tohle byla zrovna dobrá příležitost, dobré načasování. Musel jsem ukázat, že nejsem jenom mladý Evropan, kterého můžou všichni mlátit.“
Takhle to vnímáte? Cítíte, že si na vás protihráči dovolují víc?
„Ano, registroval jsem to, zvlášť právě proti Bridgeportu. Vždycky se mi proti nim dařilo, takže se mi snažili dostat pod kůži. Osekávání, krosčeky, slovní ataky. To tam bylo furt. Teď jsem snad ukázal, že se o sebe zvládnu postarat.“
To bych řekl. S Parkerem Wotherspoonem to byla rvačka jak ze staré školy. Domluvená bitka, rukavice dolů, vyhrnout rukávy a pak pořádně dlouhá pěstní výměna názorů.
(smích) „Jo jo, přesně tak. Dan Vladař se mě na začátku třetí třetiny ptal, jestli s ním do toho půjdu. Říkal jsem mu, že když bude příležitost, tak určitě. Dan ten zápas nechytal, pak mi říkal, že když jsme se začali rvát, trenéři hned řvali na rozhodčí, ať to okamžitě ukončí. Báli se, abych se nezranil. Pak mi v šatně sami řekli, že byli překvapení, jak jsem to zvládnul. Já si na tohle ale věřím. Chodím na tréninky boxu, není to poprvé, co se peru.“
Jak jste to zvládl fyzicky? Rvačka trvala půl minuty a byla pořádně intenzivní.
„Bylo to těžké. Ono se zdá, že je to jen půl minuta, ale je to pořádný záhul. Při bitce se vždycky vyplaví hodně adrenalinu, takže to ani necítíte.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
